Středa 26. ledna 2022, svátek má Zora
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Rozkošatělé tragické nic

Česko

V Městských divadlech pražských se žádná veledíla většinou nerodí. Snad s výjimkou lehčích kusů, jakým byl nedávno Saturnin v režii Ondřeje Havelky. Král Lear, vůbec první Shakespearova tragédie na scéně Divadla ABC, do této tradice hladce zapadne. I když se Jan Vlasák s charismatem tragického velkohrdiny v roli Leara snaží, seč může, problémem je standardně režie. Tentokrát v podání uměleckého šéfa Petra Svojtky s nepominutelným, ale pro české divadlo běžným selháváním dramaturgie (Jiří Janků).

Přestože se tvůrci pro média vyjadřovali, že starobylý Král Lear v novém překladu Jiřího Joska je hrou velmi aktuální, čímž se inscenace prehistorických kusů zdůvodňují běžně (bylo by totiž hloupé napsat, že nejde o nic jiného než o přemrštěné režisérovy ambice), příliš současného z něho vykřesat nedokážou. I to je v českém divadle běžné, ten až instinktivní strach z přesahu k současnosti a možná až neschopnost vůbec nějaký vztah k přítomnosti zaujmout. Jen obléci herce do více méně dnešních kostýmů a krajkové límce vyměnit za kravaty a saka nebo brnění za maskáče a použít projekce jaksi nestačí. Jde o ucelenost výkladu a jevištní koncepce. Jde o to, co se v košaté struktuře tragédie akcentuje a co potlačí, případně škrtne. Jaké linie se v komplikované a tématy nabité hře zvýrazní a dosloví. Způsobem, který rezonuje s realitou současného diváka.

Právě tato důslednost promýšlení a schopnost jejího přenesení na scénu Learovi v ABC chybí. Stejně jako v ní chybí schopnost režie systematičtěji vytěžit jednotlivé nápady, na nichž by se dala inscenace vystavět, které však Svojtka až příliš snadno opouští, aby přinášel nápady další a zase je nevyužil nebo na ně zapomněl. Z takového plýtvání se může zrodit jen nedostatek invence v závěru. A výsledná trapnost vrcholných tragických výjevů, v nichž už vše závisí jen na hercích ponechaných napospas sobě samým.

Jen scénická ilustrace textu Na jevišti ABC probíhá jen scénická ilustrace Shakespearova textu. Nesoustředěná, roztěkaná a v závěru uchvátaná. Je k zahlédnutí i několik veselých logických nesmyslů, které tápání jen podtrhují. Třeba převlek Hraběte z Kentu za válečného veterána s páskou přes jedno oko a s berlí, o kterou se opírá, jak si Zdeněk Vencl zrovna usmyslí, protože jinak po scéně svižně skotačí, ba se i rve. Nebo absurdní okamžik v závěru hry, kdy se mezi anglickými vojáky, kteří právě v toporně spartakiádně předvedené bitvě porazili Francouze, náhle objeví jeden z francouzských důstojníků, aby Vévodovi z Albany podal důležitou zprávu, jako by se v anglickém týlu pohyboval už nějakou dobu, a nikomu to nepřišlo divné. Ale možná se dotyčný herec jen nestihl převléct.

Podobně je na tom ale i jedna z klíčových scén tragédie, propuknutí Learova šílenství uprostřed běsnících živlů. Zatímco Lear bojuje s vichrem, je bičován přívaly vody a snaží se do bouře vykřičet svůj vztek a zoufalství, Jan Vlasák trochu zapomíná hrát, s jakým extrémním nečasem, proti jakým živlům marně napíná celou svou bytost. Deklamuje sice halasně, ale stojí jen na stabilních prknech jeviště ABC s příjemně klimatizovaným a umělou mlhou zlehka začouzeným sálem. Jeho tělesnost, stejně jako v případě dalších osob na scéně, zůstává extrémním počasím nepoznamenána. Témat se v příběhu krále, jenž své království za sladce znějící lži pošetile rozdal svým dvěma dcerám a tu třetí, co se odmítla pokrytecky lísat, vyhnal, nabízí přehršel. V ABC se mohlo hrát o pokrytectví, jehož masku si mohou dovolit odhodit jen ti, kteří už konečně mají moc. Mohlo se hrát o zápasu světa konzervativního stáří s bezohledným mládím nebo o zpupnosti moci. Mohlo se dokonce hrát o cynické politice, protože nezištná láska francouzského krále k vyděděné Cordelii a vojenská výprava do Anglie pod záminkou záchrany starého krále budí dojem politického kalkulu. Všechna tato témata se v Learovi dají nalézt a jistě i další, na nichž by bylo možné inscenaci vystavět. Svojtka s Janků si jako ústřední nevybrali žádné. Anebo se na scénu snažili natěsnat všechna. Což je totéž.

***

William Shakespeare: Král Lear

Překlad: Jiří Josek Režie: Petr Svojtka Scéna: Ondřej Nekvasil, Divadlo ABC, premiéra 11. 9.

O autorovi| ROMAN SIKORA, Autor je divadelní kritik

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!