* LN Před deseti lety byla Jaderná elektrárna Temelín připojena na síť. Co k ní řeknete s tímto odstupem?
Je evidentní, že Temelín je stejně dobrá akvizice jako Dukovany. Jaderné elektrárny je velmi obtížné postavit, technicky i politicky, ale pro elektrárenské společnosti jsou to dokonalé stroje na peníze.
* LN Jenže společnost ČEZ je většinově vlastněná státem, tudíž na to musí mít názor i stát, který se nemusí řídit názorem té společnosti. Spíše by se ta společnost měla řídit názorem státu.
Souhlasím, ale obecně jsem přesvědčen o tom, že pro energetiku v Evropě, na kontinentu, který má stále méně domácích zdrojů a nechce používat fosilní paliva, je jaderná volba zajímavou variantou pro takový ten základní výkon. My jsme v situaci, že podporujeme obnovitelné zdroje, ale ty fungují pouze jen v okamžiku, kdy svítí slunce nebo fouká vítr, zatímco my si často chceme posvítit i v noci nebo zapnout televizi, když zrovna nefouká vítr.
* LN Lze odhadnout možný podíl obnovitelných zdrojů na české energetice?
To není otázka procent, ale ochoty společnosti. Může mít klidně 100 procent své energie z obnovitelných zdrojů, jak už to koneckonců měla v 15. století. Otázkou je, zda bychom chtěli žít na stupni rozvoje 15. století. Jistě, existují obnovitelné zdroje moderní, ale ty jsou mimořádně nákladné. Fosilní paliva mají stále obrovskou výhodu, že nabízejí levnou energii. A to, co dnes běží v západním světě jako diskuse o obnovitelných zdrojích, je diskuse bohatého, rozmazleného člověka, který si neuvědomuje, jak velkou míru jeho nároků pokrývají laciné energetické zdroje.
* LN Dnešní výročí ukazuje i délku termínů. O stavbě Temelína bylo rozhodnuto v roce 1980, první blok byl připojen na síť 21. prosince 2000, zkušební provoz začal v červnu 2002 a kolaudace proběhla až v listopadu 2006. Když se teď rozhoduje o rozšíření Temelína, kdy budou ty bloky připojeny k síti?
V nejkratším možném případě je to projekt na patnáct let.
* LN To je termín zprovoznění třetího a čtvrtého bloku?
Připojení k síti je až poslední bod. Zdaleka nejdelší procedurou je období výběru dodavatele a pak těch schvalovacích koleček.
* LN Podle jakých kritérií rozhodne stát o dodavateli mezi Američany, Francouzi a Rusy?
Loňská kvalifikace byla zaměřena čistě na bezpečnost provozu. Vyšlo z ní, že všichni tři uchazeči – Westinghouse, Areva a Rossatom – splňují základní nároky. Teď běží vlastní tendr, který skončí do tří let. V něm budou klíčové cena, transfer technologií a podíl českých firem. To, co zajímá novináře nejvíc, tedy politický tlak, bude od všech tří zemí tak velký, že se navzájem vyruší.
* LN Hodně se mluví o diverzifikaci zdrojů. Plyn bereme hlavně z Ruska. A budeme-li brát z Ruska i jadernou technologii a palivo, není to ústup od diverzifikace?
Odpovím jinak. Když byl loni v létě tendr vyhlášen, strávil jsem dlouhý čas tím, že jsem se pokoušel přimět politickou reprezentaci, aby Rusy z tendru vyloučila. Bylo mi však jednoznačně řečeno, že je zájem, aby v tendru byli všichni tři účastníci, Francouzi, Američané a Rusové, a pak mě vláda jmenovala zmocněncem pro tento tendr. A já říkám všem, že všichni tři účastníci mají šanci. A že všichni tři budou mít obtíž, aby to postavili včas. Protože tady se oživuje průmysl, který byl v Evropě dvacet a v Americe třicet let v podstatě mrtvý či polomrtvý.
* LN Takže oživujeli se mrtvola, musíme být vděční za kohokoliv?
Ne. Atomové firmy si strašně oblíbily slogan jaderná renesance. Chodí světem a říkají: Teď se bude všude stavět, a neozvete-li se hned, už na vás nebudeme mít čas, protože budeme zavaleni zakázkami. Já už se tomu směju, protože žádná jaderná renesance neprobíhá. Probíhá jaderná resuscitace, pomalinká, zdlouhavá. Ten obor se probírá z kómatu, což platí pro Rusko, Evropu i Ameriku.
* LN Nesouvisí s tím problém „jaderných inženýrů“, technických expertů, které školy produkovaly po tisících, ale v době jaderného útlumu i tento lidský zdroj vyschl?
Není tak velký problém najít operátory. To jsou absolventi technik, a když se vybírají, tak z desítek uchazečů projde jeden. Ale problém je postavit novou elektrárnu. A lidé s touto kompetencí chybí celosvětově. Jestli se dnes hodně staví, tak ve východní Asii. Celá Evropská unie staví dva bloky – jeden ve Francii, druhý ve Finsku. V Americe teď probíhají výkopové práce na elektrárně v Georgii. Jinak vše, co se staví, tedy asi padesát bloků, se odehrává v Číně, Jižní Koreji, Japonsku, v menší míře v Rusku a Indii. Takže zajímá-li někoho budoucnost jaderné energetiky, vřele doporučuji cestu do Číny. To je místo, kde člověk vidí, co se asi bude dít. Evropa tím místem není a Amerika také ne.
* LN Kde tedy hledat lidi, kteří tu elektrárnu postaví?
Problém je hlavně najít lidi, kteří tu elektrárnu spustí. Ve finále je tam jen několik chlapů, kteří vědí, co se odehrává. A tohle je úzký bod všech staveb – i ve Francii, ve Finsku a koneckonců i v Rusku.
* LN Proč je to takový problém?
Samotná stavba elektrárny je v zásadě bez problémů včetně položení jaderného reaktoru. Chvíle pravdy nastane, když se začne reaktor zavážet palivem. To zvíře začne mít vlastní život, začne nějak fungovat. A lidí, kteří v tu chvíli přesně vědí, co je čeká, co se tam má dělat, je málo. Přitom od zavážky paliva k připojení k síti uběhnou třeba rok nebo dva, to je ta nejdelší část.
* LN Ale jak to souvisí s těmi specialisty?
Lidé, kteří umí elektrárnu připojit k síti, jsou největší cenností jaderných firem. K nám přijížděli na spouštění elektráren experti z Ruska, o nichž kolují podobné historky, jaké slýchám ve Francii, v Japonsku i jinde: Je to pán s notýskem, a když má vyřešit problém, řekne: „Takhle to moc nefunguje, musíte tohleto pustit sem.“ – „Proč?“ – „Já nevím, ale funguje to líp.“ Takoví lidé, kteří už získali zkušenosti jinde, elektrárny spouštějí. A právě oni dnes chybí nejvíc.
* LNV 90. letech se říkalo, že Temelín je druhou miskou vah limitů těžby uhlí: Buď si dopřejeme luxus nejaderné energetiky, ale vytěžíme severní Čechy, nebo spustíme Temelín, ale získáme luxus limitů těžby uhlí. Má ten argument ještě platnost?
Jako civilizace i jako Češi jsme mnohem rozmazlenější, než si připouštíme. Naše spotřeba energií je mnohem vyšší, než vůbec tušíme. A naše životní úroveň je při stávajícím způsobu výroby elektřiny neudržitelná. To je velmi surová pravda, kterou politici neradi říkají, protože s ní volby nevyhrají. Jsme citliví vůči životnímu prostředí, máme-li všeho dost. Ale v okamžiku, kdy v jakékoliv české teplárně přestanou uprostřed zimy topit, protože dojde uhlí a to zbývající je až za limity těžby, tak občané z postiženého města půjdou a vládě vymlátí okna.
* LN Má tedy český stát vůbec podporovat limity těžby? Vláda se k tomu zavázala.
Já jsem proti prolomení limitů, dokud nebude stanovena jasná energetická koncepce státu. Tady se totiž stalo něco, čeho si veřejnost asi nevšimla. Loni 1. července zmizela předběžná autorizační povinnost pro připojování nových elektráren do sítě. Takže kdyby se dnes prolomily limity těžby uhlí, garantuju, že do několika let vyrostou v severních Čechách série elektráren, které budou to uhlí těžit a elektřinu vyvážet do Německa, poněvadž Německo je už dnes deficitní. A nám tady zůstanou vytěžené severní Čechy, smrad a pár pěkných vil okolo Prahy. Proto jsem proti prolomení limitů těžby ve stávající podobě. V takto liberalizovaném prostředí by totiž vedlo pouze k tomu, že by se na tom fantasticky napakovala skupina různých finančních žraloků.
* LN Takže jistoty občanům – aby třeba ti z Horního Jiřetína věděli, zda mohou investovat do svých domů – dát nemůžeme?
Mluvíte o jistotě u civilizace, která už ztrácí poslední jistoty, jež měla. Já jsem přesvědčen, že jako evropská civilizace jsme v okamžiku zlomu. Ten zlom potrvá třeba ještě desetiletí, ale jsme náhle v situaci, kdy svět, který nás poslouchal a zásoboval vším, co jsme potřebovali, už poslouchá jiné. Už nám přestává dodávat, co jsme potřebovali, nebude nás živit a nenechá se od nás nějak peskovat. Totální selhání evropské politiky klimatické změny, představy, že Evropa bude světu říkat, jak se má zachovat, to je pěkná ilustrace nového postavení Evropy.
* LN V čem tedy spočívá náš reálný problém?
Reálný problém Evropy je v tomto: Ještě před dvaceti lety mohla Evropa cokoliv, co potřebovala, dovézt ze světa. Dnes je v těch objemech tak na polovině a za dalších deset patnáct let nebude ani to. ČEZ, když potřeboval do teplárny ve Varně uhlí a neměl místní, dovezl ho z Vietnamu. Ručím za to, že teď už žádné uhlí z Vietnamu nedoveze, neboť ho spotřebuje Čína a Indie. To je celé. Pokud chceme dál svůj pěkný život, pokud chceme mít v zimě místnosti vytopené na 22 stupňů a osvětlená nákupní centra, budeme za to muset platit, mimo jiné i těžbou na svém vlastním území. Ale chtěl bych, aby to mělo jasná pravidla a abychom jasně věděli, proč to děláme.
Probíhá pomalinká, zdlouhavá jaderná resuscitace. Ten obor se probírá z kómatu, což platí pro Rusko, Evropu i Ameriku.
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN
