28. dubna 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Rozsáhlé lány vysušují Česko. Sklizená pole se umí rozpálit jako betonová parkoviště

(ilustrační snímek) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy (ilustrační snímek) | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Praha Indiánští šamani vymysleli speciální tanec, aby přivolali déšť. Nedozírné české lány s řepkou, kukuřicí či obilím dokážou pravý opak. Všechny tři monokultury nemají rády vlhko, takže rostou na půdě, kterou její majitel odvodnil, aby pěstování vydělávalo rychleji a hladčeji. Po sklizni zůstane na poli obrovská plocha, která představuje nezdravý tepelný ostrov, podobně jako betonové parkoviště. Z vyprahlého lánu se nemá co vypařovat do vzduchu a pak se vracet i jako drobné srážky.

„Máme velké půdní bloky, které jsou odvodněné, a vzrostlá vegetace je na nich jen krátkou dobu, kukuřice začne růst v červnu, a to už sekáme řepku a obilí. Pak zůstanou holá, přehřátá pole,“ říká v rozhovoru pro LN biolog Jan Pokorný. Česko, které vstoupilo do šestého roku suché epizody, má největší rozlohu půdních bloků v celé Evropě. Průměrná velikost pozemku činí 20 hektarů, přičemž v roce 1948 to bylo 0,23 hektaru. Při slučování do větších celků majitelé často nedbali na vlastnosti terénu a vytvořili jednu obrovskou spojitou skluzavku pro vodu ve svahu.

Sklizená rozsáhlá pole následně z parného léta udělají ještě parnější. Jejich povrchová teplota dosahuje až 50 stupňů Celsia. To je poslední rána do krajiny, jejíž schopnost zadržet vodu systematicky odstranilo intenzivní zemědělství. „Suchá plocha vypadá zdánlivě nevinně, ale právě z ní stoupá rychle vzhůru ohřátý vzduch, který z okolí odebírá vlhkost. Krajina pak víc vysychá,“ vysvětluje biolog. Až pak přijde čas, kdy má zeleň znovu vzejít, nebude mít z čeho brát sílu.

„Je pravda, že když je pole bez vegetace, a půda je navíc tmavá, víc se přehřívá,“ říká Miloslav Müller z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd s tím, že sloupec vedra nemá vliv na srážky ani bouřky v tom smyslu, že by je vytlačoval pryč z oblohy nad Českem.

Vláda už schválila nová opatření. Od roku 2020 bude muset zemědělec na erozně ohrožených územích pole rozdělit a pěstovat na něm více druhů rostlin nebo ho rozčlenit ochrannými pásy s plodinami pro půdu prospěšnými.

Potíž České republiky v posledních pěti letech spočívá v tom, že srážek je stále zhruba stejně, ale nezvlažují půdu v létě. Loni i letos už od dubna padají teplotní rekordy, sálající slunce vytahuje vláhu, ale co se vypaří, nenaprší zpátky. Obrovské tepelné odrazky sklizených polí tomuto negativnímu jevu napomáhají.

Monokulturní plodiny umí vydělat, snadno se osejí na ohromné lány, lehko se obsluhují zemědělskou mechanikou. Rostliny na půdním bloku by se však měly střídat a pěstovat v rozličné skladbě. Pokud je tam pár let po sobě monolit, půda zůstane vyčerpaná, odvodněná a neschopná vláhu vsáknout. Předloni se řepka pěstovala na 394 tisících hektarů zemědělské půdy, v roce 1989 to bylo 102 tisíc hektarů. Podle údajů Eurostatu patří Česko spolu s Estonskem k největším pěstitelům řepky v evropské osmadvacítce. Žlutá květina, nenáviděná většinou alergiků, navíc nekončí jako potravina, ale většinou coby povinně přimíchávaná biosložka v pohonných hmotách.

Odtučnění bloků monokultur

Obrovské lány jsou i důsledek komunistické éry, kdy se scelovaly malé pozemky. Zvláště ty, které jsou svažité, jsou pak náchylnější k erozi; je to z kopce a nikde žádná překážka. Revoluční změny v zemědělství jsou hlavním lékem, jímž se musí zhojit česká krajina, aby se v ní zase držela voda. Vedle dotační bonifikace správných postupů – tedy střídání plodin, piplání se s náročnější zeleninou či ovocem, zapojení chovu dobytka, nikoli sázky na jistotu v podobě řepky – zavedlo ministerstvo zemědělství i maximální povolenou velikost půdního bloku, na němž se může pěstovat jedna monokultura, pokud se jedná o oblast ohroženou erozí. A že takových už je více než polovina republikové výměry (celková výměra půdního fondu je 4,2 milionu hektarů). Resort zemědělství navrhuje, aby na ploše s půdou ohroženou erozí bylo pěstování jedné plodiny omezené, konkrétně by mohla zaujímat maximálně třicet hektarů.

„Pokud zemědělci přestanou pěstovat monokultury na rozsáhlých, ničím nepřerušovaných polích, zlepšíme i schopnost krajiny zadržovat vodu. To je v těchto suchých letech a s výhledem nepříznivého klimatu do budoucna velmi důležité,“ řekl k tomu ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) na konci loňského roku, kdy vláda nová pravidla schválila.

Platit budou od roku 2020, protože předělat hospodářství nejde ze dne na den. Zemědělec bude muset pole buď rozdělit a pěstovat na něm více druhů rostlin, nebo ho rozčlenit ochrannými pásy, na kterých budou plodiny pro půdu prospěšné. To jsou třeba pícniny. Nová pravidla se dotknou zhruba 2300 zemědělských podniků a 600 tisíc hektarů polí. Konkrétně těch, kde je erozí zasažená plocha větší než dva hektary nebo jsou půdní bloky erozí ohrožené z padesáti procent, což je přitom přibližně čtvrtina veškeré zemědělské půdy v zemi.

Eliška Nová

Autor

Eliška Nováeliska.nova@lidovky.czČlánky

Vlhčenec ubrouskový: Krkonoše bojují s odpadky vtipnou kampaní
Vlhčenec ubrouskový: Krkonoše bojují s odpadky vtipnou kampaní

Krkonošský národní park (KRNAP) v loňském roce navštívilo téměř 3,8 milionu lidí. Negativním dopadem masové turistiky je velké množství odpadků, které po sobě lidé v přírodě zanechávají. Dobrovolníci jich každoročně sesbírají skoro 3 tuny.

Najdete na Lidovky.cz