ROZCESTNÍK
Zřejmě nejzajímavější text minulého týdne přinesla jedna z nejnudnějších světových tiskovin: německý Obchodní list čili Handelsblatt.
V něm vychází rozhovor Davida Marshe s dvaadevadesátiletým Helmutem Schmidtem, mužem, který budoval poválečné Německo a dlouhých osm let stál v jeho čele. A jindy korektní sociálnědemokratický Evropan to pár dnů před svými narozeninami rozbalil: kancléřka Angela Merkelová neví, co dělá, Bundesbanka je antievropská a rozšíření Unie z dvanáctky výš bylo nepromyšlené. Rozhovor je tak šťavnatý, že si dovolím citovat obšírněji. O maastrichtské smlouvě: Chyba se stala kolem Maastrichtu, 1991-1992. Tehdy měla EU dvanáct členů. Ti nejenže pozvali ke členství každého, ale také vynalezli euro a pozvali každého ke členství v eurozóně. A to se stalo beze změn nebo vyjasnění pravidel. To byla ta velká chyba. To, čím teď trpíme, je důsledek tohoto selhání. O investičních bankéřích: Lidstvo můžete rozdělit do tří kategorií. V první jsou normální lidé jako vy a já. Možná jsme ukradli jako kluci nějaké jablko ze sousedova stromu nebo čokoládu v supermarketu. Ale jinak jsme spolehliví, normální lidé. Druhá, menší kategorie jsou lidé s kriminální povahou. A v třetí kategorii jsou investiční bankéři. O vládě Angely Merkelové: Současná německá vláda je složena z lidí, kteří se učí své práci za pochodu. Nemají žádné zkušenosti se světovou politikou ani se světovou ekonomikou.
O Bundesbance: Uvnitř srdce jsou to reakcionáři. Jsou proti evropské integraci.
O vedení Evropy: Obecně v Evropě chybí vůdčí osobnosti, lidé ve vysokém postavení v národních státech nebo v evropských institucích, kteří by měli dost přehledu o domácích i zahraničních otázkách a dost schopností ke správnému usuzování. Velmi důležitou postavou byl (bývalý předseda komise) Jacques Delors. Byl nahrazen lidmi, jejichž jména vlastně neznáme. Totéž platí pro stálé sekretáře, předsedy různých komisí, premiéry a - jakže se jmenuje? - (předsedu Evropské rady Hermana) Van Rompuye. A ten má takzvanou ministryni zahraničí, britskou lady, jejíž jméno také nepotřebujeme znát.
O Němcích: (Kvůli nacismu a válce) Němci budou dlouho dlužníky, po celé 21. století, možná i celé 22. Němci se skutečně občas chovají jako nejsilnější národ, dávají každému lekce. Ve skutečnosti jsou mnohem zranitelnější, než si myslí.
O Britech: Myslím, že (francouzský prezident Charles) de Gaulle měl pravdu (že si Britové vždycky vyberou spíše Spojené státy než Evropu). Kdysi jsem věřil v britský zdravý rozum a v to, že Británie je racionální stát. Byl jsem vychováván velmi anglofilně. Podporoval jsem Edwarda Heatha, který přivedl Británii do Unie. Pak přišel Harold Wilson a Margaret Thatcherová, jejichž jednání již bylo spornější. A pak se objevil Tony Blair, který se dostal do příliš velké závislosti na Spojených státech. Nemůžete být takhle závislí na Americe a zároveň hrát odpovědnou roli v Evropě. Britové byli vždycky dobří v „protloukání se“ - a to je to, co právě teď v Evropě děláme: protloukáme se.
*** Na týdeník The Economist je spoleh. Potvrdí nám, že skeptický pohled na Rusko není předsudkem okupovaného národa, ale věcným vnímáním kritických duchů. Po více než dekádě, po kterou Vladimir Putin Rusko vede, jen málokdo může být ohledně jeho směřování optimistický, píše Economist. Ruská demokracie je podvod. Hospodářský růst sice zvedl životní standard, ale závislost na vývozu ropy a plynu ukazuje, jak je ekonomika stále podobná té sovětské. Korupce je natolik všudypřítomná, že ohrožuje základní fungování státu. „Nejhorší ze všeho: vláda práva neexistuje, jak uvidíme 15. prosince, až bude odsouzen Michail Chodorkovskij k dalšímu trestu. Jediným Chodorkovského zločinem je fakt, že jeho současný trest brzy vyprší.“ *** Nad koncem zahraničních dopisovatelů lká Timothy Garton Ash v britském Guardianu. Připomíná krásu „profese“, kterou přinejmenším v Británii proslavila kniha Sólokapr Ewelyna Wauhga i film Zahraniční dopisovatel Alfreda Hitchcocka. „Stále mám ve Skopje čtyři kanystry benzinu,“ tvrdí Ash. Text je však vážný: v čase úspor a internetu korespondenti vyhynuli, zbylo opisování a jednodenní invaze žurnalistů celého světa na „místa činu“.
* * * Nejčtenější článek na webu International Herald Tribune má Bob Tedeschi, který jásá nad iPadem Steva Jobse. Slova šéfa Applu o magickém zařízení prý nebyla vůbec nadnesená. „Většina majitelů potvrdí, že iPad dokáže zařídit ten druh úžasu, jaký jste měli na první kouzelnické show.“ Tedy v případě, že máte hračku (za patnáct tisíc korun) nabitou správnými aplikacemi. Tedeschi ukazuje Top Ten aplikací, ale my jej ukazovat nebudeme: jednak má v Česku iPad zatím málokdo, jednak už není místo.
***
Lidstvo můžete rozdělit do tří kategorií. V první jsou normální lidé, kteří nanejvýše v dětství ukradli jablko. V druhé jsou lidé s kriminálními sklony. A v té třetí jsou investiční bankéři.
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, redaktor LN
