„Poptávka po čistém životním prostředí z estetických a zdravotních důvodů se bude pravděpodobně velmi pružně přizpůsobovat výši příjmů. Obavy z toxických látek budou nepochybně vyšší v zemi, kde se lidé dožívají věku, v němž mohou dostat rakovinu prostaty, než v zemi, v níž mortalita dětí do pěti let činí dvě stě z tisíce,“ uvádělo se ve skandálním materiálu. Summersovy návrhy byly sice slovně odsouzeny, ale v praxi podle nich velká část světových koncernů, ale i vlád postupovala. Příklad Číny, která se z chudé, rozvojové země stala největším světovým znečišťovatelem životního prostředí - a to také díky světovým koncernům, které tam přesunuly velkou část své výroby - je pro úvahy o poskytování rozvojové pomoci velmi důležitý.
Protože dobře poskytnutá rozvojová pomoc by měla nejen zlepšit okamžité životní podmínky, ale i zajistit místním obyvatelům trvalý zdroj příjmů. Nesmí však vést k ničení životního prostředí a vytvářet do budoucna další problémy.
Jeden z dobrých příkladů dalo v minulosti Norsko, jeden z nejúspěšnějších a nejštědřejších donorů rozvojové pomoci, když se rozhodlo postavit na nohy rybářství v Namibii.
Norsko nejen, že dodalo nové lodě a další technickou pomoc, ale vyslalo do Namibie také tým vědců, aby stanovili, jaká míra a způsob rybolovu u namibijského pobřeží jsou vhodné, rentabilní a udržitelné. Díky norské pomoci se příjmy z rybolovu v Namibii zvýšily tak, že dnes tvoří pětinu příjmů z exportu a současně neohrožují ekologickou rovnováhu v namibijských vodách.
Podobný dobrý příklad, byť v daleko menším rozsahu, ukázala před několika lety česká rozvojová pomoc, kterou Praha poskytla jedné z nejchudších afrických zemí Burkině Faso.
Práce týmu českých geologů přispěla k lepšímu využití tamních nalezišť zlata, nejvýznamnějšího vývozního artiklu země. Dovezené přístroje umožňují efektivní rýžování zlata i bez použití rtuti, což znamená znatelnou úlevu pro místní životní prostředí.
Na první pohled přímý efekt nepřináší budování čističek vody, které se v rámci české rozvojové pomoci staví v Moldavsku. Ale pro tuto nejchudší zemi Evropy, jejíž nejdůležitější vývozní komoditou je zemědělská produkce, to je zásadní přínos i v oblasti ekologie.
Kvalita vod je v Moldavsku právě kvůli téměř neexistujícím čističkám v katastrofálním stavu. To je nebezpečné nejen pro zdraví Moldavanů, ale je to i brzdou rozvoje výroby ekologických potravin. Ty by pro tuto úrodnou zemi téměř bez průmyslu mohly být do budoucna dobrým exportním artiklem do Evropské unie.
Ekologické ohledy a udržitelný rozvoj by měly hrát při rozhodování o české rozvojové pomoci do zemí třetího světa důležitou, dokonce zásadní roli. „Špinavý“ průmysl, který sice přinese práci a zvýší životní úroveň, ale zároveň ničí životní prostředí (jež je ve svém konečné důsledku celosvětové), si do chudých zemí vyvezou firmy samy a rády. Pomoc českého státu by v tom rozhodně dostávat neměly.
O autorovi| LUBOŠ PALATA, Autor je redaktorem LN
