Ruský občan, intelektuál, byznysmen a ambiciózní charizmatický muž Michail Chodorkovskij sedí za ostnatým drátem v jedné ze sibiřských trestaneckých kolonií bezmála šest let. Bývalý prezident nejúspěšnější soukromé ropné společnosti Jukos dělá, co může, aby se na něj nezapomnělo. Píše články, komentuje světové události, rozdává rozhovory. Možná tohle je jeho největší chyba, největší omyl, jehož obětí se stali i západní obhájci lidských práv. Je téměř jisté, že kdyby Chodorkovskij pokorně a tiše seděl ve své cele, donášel, spolupracoval, kál se a přiznal spáchání všech zločinů, byl by možná už na svobodě. Jenže on ne.
Podle ruského zákona by měl po uplynutí poloviny trestu, což se nedávno stalo, právo na posouzení možnosti předčasného propuštění na svobodu. „Chybí mu pokora, je nenapravitelný a zpupný,“ prohlásili soudci v čitinském oblastním soudu, kde se jeho žádost projednávala. Vzápětí přišla další studená sprcha. Nový soud, nová obvinění, za která může dostat až 22 let. Je mu teď pětačtyřicet. Více než šedesáti se vězni v sibiřských koloniích nedožívají. Je tohle cíl Kremlu?
I když se zdá, že se historie opakuje, není to tak. Nejde jen o to, že obvinění původní a nová se nepatrně liší. (První soud řešil hlavně daňové úniky, nyní se jedná především o zcizení veškeré ropy Jukosu.) Podstatné je, že v roce 2003 byl Chodorkovskij zatčen proto, že si ho tehdejší prezident Vladimir Putin vybral jako exemplární příklad. Odstrašující kauzu pro ostatní zpupné oligarchy. Bohatí, mladí a schopní byli stále drzejší, mocnější a nezávislejší. Přerůstali Kremlu přes hlavu. Museli dostat výstražný signál. Lekci, jak se chovat.
Důvody, proč byl vybrán právě Michail Chodorkovskij, jsou tak prosté, až jsou šokující, jak prohlásil nedávno sám bývalý magnát. Tak především Chodorkovskij udrolil ze svého bohatství pár milionů opozici. Za druhé na schůzkách oligarchů s Putinem v Kremlu říkal, co si myslí, a to nebylo vždy to samé, co si myslel prezident. Chodorkovskij byl také o hlavu vyšší než Putin, vedle árijsky vyhlížejícího mocnáře působil jako reklama na židovství, což není v antisemitismem prorostlém Rusku vůbec bezvýznamné. No a v neposlední řadě se začalo šuškat, že by mohl kandidovat v budoucnu na funkci nejvyšší. A tak byl zanedlouho Chodorkovskij odsouzen na osm a půl roku žaláře.
Ruská veřejnost tehdy provolávala slávu prezidentovi, který bere bohatým a chudým dává, děkovala mu za potrestání oligarchy, který v mnohých vzbuzoval takovou závist, že se až dusili. Putin se pomstil i za ně, chudé, bezmocné, méně schopné, méně pracovité a věčně opilé, kteří nedokázali tak jako Chodorkovskij využít mezer v ruských zákonech. Těch bylo v 90. letech víc než dost. Pravda, oligarchové se napakovali způsobem, který by kdekoliv na Západě nemohl být pokládán za legální, ale v Rusku to změť tehdejších předpisů a norem umožňovala.
Stejně jako nyní, ani v roce 2005, kdy padl první verdikt, nemohl být soud nad oligarchou nazván ničím jiným než vendetou. Proč ale nestačilo pomstít se jen jednou? Vždyť s příchodem prezidenta Dmitrije Medveděva do Kremlu a po jeho slovech o návratu k „právnímu státu“ svitla všem „Chodorkovským“ naděje. Ještě teď možná malá existuje, pokud se Medveděv vzepře svému premiérovi a náčelníkovi zároveň, tak by soud mohl skončit milosrdně.
Dokonce i ti občané, kteří před čtyřmi lety volali z pomyslných tribun: „Smrt!“ Dnes kroutí hlavami a říkají: „Nestačilo to už? Vždyť kradl úplně stejně, jako ti kteří sedí na ministerských křeslech, v čele gazpromů a dalších státních korporací, tak proč zrovna on?“ Protože ho ještě ostnatý drát nezlomil. Protože se chová důstojně, je bodrý, vtipný a tváří se, jako by byl spíš v lázních než v lágru. Kdyby se plazil před soudci, mimochodem stejnými, kteří ho odsoudili v roce 2005, po kolenou, možná by ho za dobré chování a slib, že už nebude zlobit, vrátili rodině. Tak jako nedávno pustili před uplynutím trestu vraha čečenské dívky plukovníka Budanova, jako osvobodili obviněné z vraždy novinářky Politkovské...
Je možné se snad ještě smířit s tím, že ruské soudy jsou řízeny z Kremlu, nyní spíše z kabinetu premiéra Putina. Je ale nestoudné, že zaslepenost a touha se pomstít řídí kroky jednoho z nejmocnějších mužů světa. Protože pokud šlo o zastrašení ostatních oligarchů, tak tuhle úlohu splnil už první proces s Chodorkovským. Druhý je jaksi navíc. Svědčí o tom, že teď je Rusko ve stadiu vendety. Pokud se premiér Putin a jeho tým v čele s prezidentem Medveděvem nevzpamatuje, pak nezbývá než připustit, že krevní msta zůstává v ruském impériu stále legitimním způsobem vyřizování si účtů.
***
Je nestoudné, že zaslepenost a touha pomstít se řídí kroky jednoho z nejmocnějších mužů světa
V roce 2003 byl Chodorkovskij zatčen proto, že si ho tehdejší prezident Vladimir Putin vybral jako exemplární příklad. Odstrašující případ pro ostatní zpupné oligarchy.
O autorovi| Petra Procházková, spolupracovnice LN
