MOSKVA Sedmý listopadový den vnucovali někdejší komunističtí vládci obyvatelstvu jako jeden z největších svátků. V ten den v roce 1917 (25. říjen podle starého juliánského kalendáře) totiž ruští bolševici v čele s Vladimírem Iljičem Leninem svrhli prozatímní vládu Alexandra Kerenského a nastolili vládu sovětů. Toto násilné převzetí moci ruskými komunisty bylo později přejmenované na Velkou říjnovou socialistickou revoluci (VŘSR). Dnes od něj uplyne devadesát let.
V současném Rusku žije stále mnoho lidí, kteří neshledávají na VŘSR nic špatného. Podle včera zveřejněného průzkumu veřejného mínění si celých 26 procent respondentů myslí, že revoluce „dala podnět k sociálnímu a ekonomickému rozvoji“. Dalších 22 procent Rusů se domnívá, že se „otevřela nová éra v historii ruského lidu“.
Jako „katastrofu“ vidí naopak VŘSR jen 11 procent dotázaných. Pro 17 procent lidí pak revoluce představuje „brzdu ekonomického vývoje“. Agentura VTsIOM ale zároveň uvedla, že počet lidí, kteří vnímají VŘSR pozitivně, se od předchozího průzkumu v roce 2005 snížil.
K nejčastěji řešeným otazníkům VŘSR patří význam revoluce v porovnání s dalšími událostmi v Rusku počátku 20. století. Mnoho odborníků se pozastavuje nad tím, jak je možné, že převrat s tak rozsáhlými důsledky provedla ne příliš početná síla bolševiků.
Mnozí experti tak zpochybňují platnost označení revoluce, ale také i výraz socialistická. „Říjnová revoluce je mýtus, který vytvořili vítězové - bolševici a progresivní kruhy na Západě jim to spolkly,“ tvrdí například ruský spisovatel a bývalý disident Alexandr Solženicyn. Podle českého historika Zdeňka Sládka bolševici zvítězili především proto, že jejich hesla odpovídala tehdejším náladám a požadavkům mas (ne však všech): ukončení války, půdu pro rolníky, svobodu utlačovaným národům, likvidaci vlivu statkářů a kapitalistů nebo nastolení vlády lidu a nápravu hospodářské situace. Nebyla to tedy socialistická hesla, kterými bolševici upoutali pozornost. Váhavé občany potom pomáhala přesvědčit podle Sládka razance bolševiků.
Revoluce, nebo puč?
„Lenin s Trockým byli mimořádně obratnými a energickými politiky, a proto dokázali v krátké době využít slabosti Kerenského vlády,“ tvrdí Alexandr Solženicyn, který vinu připisuje i slabosti tehdejších státních orgánů.
Americký historik polského původu Richard Pipes v knize Dějiny ruské revoluce napsal, že k vítězství bolševiků přispělo jejich přesvědčení o vlastní „vyvolenosti“, a především jejich odhodlanost použít neomezeného násilí přecházejícího až v genocidu vlastního národa. Podle Pipese bolševikům navíc v krizových momentech pomohly vnější faktory - neshody v řadách protivníka v občanské válce nebo například pomoc Německa.
Spoluautor Černé knihy komunismu Nicolas Werth shrnul názor „liberální školy“ historiků, podle níž byla revoluce „pouze pučem násilně vnuceným pasivní společnosti a výsledkem obratného spiknutí hrstkou disciplinovaných a cynických fanatiků“.
***
Bolševická revoluce před devadesáti lety
Ruští bolševici vedení Vladimírem Iljičem Leninem svrhli 7. listopadu 1917 (25. října podle starého juliánského kalendáře) svrhli dobytím Zimního paláce v Petrohradu prozatímní vládu Alexandra Fjodoroviče Kerenského a nastolili vládu sovětů. Násilné převzetí moci ruskými komunisty, později přejmenované na Velkou říjnovou socialistickou revoluci, určilo osudy milionů lidí na víc než sedm desítek let.
Zatímco předseda prozatímní vlády Kerenskij uprchl, rudé gardy obsadily Zimní palác a zatkly ministry.
Na probíhajícím II. všeruském sjezdu sovětů byl převrat schválen poté, co menševici a pravicoví sociální demokraté na protest opustili sál. Vlády se ujal nový orgán, složený jen z bolševiků - Rada lidových komisařů s Leninem v čele.
