KÁBUL/PRAHA Přesně před jednadvaceti lety, 15. února 1989, opustila Afghánistán poslední kolona sovětských vojsk. Desetiletá okupace Afghánistánu je dodnes pro Rusy velkým traumatem.
Nikoliv ovšem kvůli zhruba milionu mrtvých Afghánců. Letos, stejně jako každý rok, se v Rusku připomínalo jen na 14 tisíc padlých na ruské straně.
Snad v každém ruském městě je památník padlým, v každém oblastním centru pak organizace veteránů války v Afghánistánu. Po celém Rusku se včera kladly kytice a věnce k pomníkům, držely se minuty ticha. V Chabarovsku veteráni pochodovali centrem města, v Moskvě na Poklonné hoře gubernátor Moskevské oblasti a někdejší velitel odsunu poslední, 40. sovětské armády z Afghánistánu generál Boris Gromov položil věnec a pronesl řeč. „My jsme tam nejen bojovali, ale stavěli jsme i školy, domy, silnice. Vždyť jsme jim pomáhali... byla to kolosální pomoc. Proto nás dodnes Afghánci mají rádi,“ prohlásil před nadšeně kývajícími veterány generál.
Postoj ruské veřejnosti k okupaci Afghánistánu se ale v posledních letech změnil. Skoro polovina obyvatel Ruska je přesvědčena, že Sovětský svaz utrpěl porážku a že vstup vojsk na afghánské území byl velkou chybou.
Jen 16 procent Rusů stále věří někdejší oficiální verzi, tedy že Sovětský svaz čestně plnil vAfghánistánu svou internacionální povinnost vůči bratrskému afghánskému národu.
Sovětská vojska se pokoušela po devět let, jeden měsíc a devatenáct dnů překonat odpor afghánských mudžahedínů. Po podepsání Ženevských dohod v roce 1988 Moskva začala svůj kontingent odsunovat.
Necelé tři roky po odchodu sovětských vojáků začala v Afghánistánu občanská válka, která skončila příchodem talibů a Al Kajdy.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, Autorka je spolupracovnicí LN
