Rusové volí, ale na politiku to vliv nemá. Češi na tom jsou podobně
Stál jsem před moskevskou stanicí metra Čistyje prudy, což znamená v překladu něco jako Čistý rybník, a bylo mi zle, fyzicky zle. To, co se přede mnou odehrávalo, bylo něco, co se dalo zažít někdy za husákovského komunismu, a možná ani tehdy ne. Brutální těžkooděnci, neuvěřitelná koncentrace tajných fízlů, zatčení hned po jednom výkřiku „Rusko bez Putina“. Byl jsem zase jednou strašně rád, že v dnešním Rusku, zemi „suverénní demokracie“, nemusím žít.
Na rozdíl od mnohých jiných jsem ochoten připustit, že to, co se v neděli v Rusku odehrálo, byly volby. Volby, které byly ale především ukázkou politické technologie současné ruské vládnoucí elity a nikoli tím, co by se dalo nazvat svobodným výběrem.
Vladimir Putin se sice rozhodl formálně dodržet ústavu a potřetí na prezidenta nekandidoval. Ale po vzoru absolutistických vladařů vybral svého pobočníka, aby obsadil jím uprázdněné místo. Ruským občanům se dostalo té cti, rozhodnutí Vladimira Putina, který vybral překvapivě mírného Dmitrije Medveděva, stvrdit v prezidentských volbách.
Volby byly sice nejméně částečně svobodné - vždyť ruský občan mohl na volebním lístku vybírat ze čtyř kandidátů. Ale ruské státní sdělovací prostředky, celá státní mašinérie pracovala na tom, aby to byl Putinův kandidát, kdo uspěje. Mašinérie, která několik měsíců předtím zařídila jednoznačné vítězství Jednotného Ruska v podzimních parlamentních volbách.
S Putinem na prvním místě kandidátky. Ve státem ovládané televizi se nekonala jediná předvolební debata, v níž by Medveděv musel poměřovat své názory se svými protikandidáty.
Zato v televizních zprávách, které jsou v Rusku na celoruských stanicích čistou vládní propagandou, byl Medveděv (a Putin) téměř pořád. Fakt, že další dva kandidáti -nacionalista Vladimir Žirinovskij a komunista sovětského střihu Gennadij Zjuganov - byli se svými názory jen dalším důvodem, proč nakonec volit Medveděva, chování Putinova následníka neomlouvá.
„Máme právo volit a to není málo,“ napsala sarkasticky Litěraturnaja gazeta v redakčním komentáři před volbami, který doplnila plakátem v sovětském stylu.
Část demokratických formalit byla v ruských prezidentských volbách splněna, ale přesto je dnešní Rusko zemí s omezenou demokracií a stále omezenější svobodou. S občany, kteří ztrácejí možnost určovat pomocí demokratických mechanismů dění ve státě, pokud ji už zcela neztratili. Tím se dnešní Rusko nebezpečně podobá Sovětskému svazu, byť na rozdíl od něj stále ještě svým občanům nechává většinu individuálních a ekonomických svobod. Ti „nahoře“ za to požadují jen jejich tichý souhlas se svým vládnutím a možnost se obohatit.
Velká většina Rusů to nevidí a nevnímá, demokracii poznali jen jako nefungující jelcinovský chaos. Chleba, tedy to, čemu říkají, „normální život“, je pro ně důležitější než politika. Avšak návrat od putinovské „suverénní demokracie“ k demokracii skutečné bude tím těžší, čím déle bude současný ruský model fungovat.
Demokracie jako byznys Rusko je tak jinou a zároveň podobnou zemí, že nám Čechům nemůže nenastavit zrcadlo. Nežijeme v podobném přeludu jako Rusové, z nichž velká část si myslí, že jejich prezidentské a parlamentní volby byly v pořádku? A že „systém Putin“ je sice nedokonalým, ale zatím nejlepším systémem fungování státu, který poznali?
Jeden český novinář nedávno po volbách prezidenta napsal, že z české politiky se stal obyčejný výdělečný byznys, v němž si prostě koupíte pár poslanců a dostanete za to, co potřebujete - premiérské křeslo a vládu na čtyři roky nebo potvrzení ve funkci prezidenta.
A pokud jde o manipulaci se sdělovacími prostředky - v Česku nepotřebujete ovládnout televizi, stačí Kubiceho zpráva. Na tu se už zapomnělo, ale zapomenout nemělo. Protože buď byla pravdivá, a pak je děsivé, že politici spojení s mafiány běhají na svobodě a sedí v parlamentu nebo vládě. Anebo byla lživá, a pak šlo o brutální porušení demokratických principů voleb a Paroubek se svým „vítězným únorem“ zas tak nepřeháněl.
Vysmíváme se Rusku, že mu vládne Gazprom, který těm vyvoleným včetně politiků přináší pohádkové bohatství a nevyvoleným občanům nechává jen drobty. Ale není náhodou ČEZ náš český Gazprom?A advokátní koncipient, náhlý těžký milionář Standa Gross jen hloupou českou obdobou třeba takového moskevského primátora miliardáře Jurije Lužkova?
Stejně jako Rusové svoji „suverénní demokracii“, i my do nebe volající vady té „špinavé demokracie“ přestáváme vnímat. Čím déle ale jejímu úpadku nebudeme bránit, tím těžší bude cesta zpátky. Mít právo volit, by nám nemělo stačit. Přesto, že za výkřik: „Česko bez Klause!“ vás v Praze policie zatím mlátit nebude.
***
Stejně jako Rusové svoji „suverénní demokracii“, i my tady v Česku přestáváme vnímat do nebe volající vady té „špinavé demokracie“
O autorovi| Luboš Palata, e-mail: lubos.palata@lidovky.cz redaktor LN
