Putovní přehlídka filmů Projekt 100 měla původně trvat jen deset let. Její sedmnáctý ročník dokazuje, že láska k filmu se nedá poutat žádnými, nejen dekadickými předsevzetími.
Sedmnáctý ročník putovní přehlídky filmů Projekt 100 odstartoval třetí snímek režiséra Dagura Káriho Dobré srdce. Je to ideální volba: letošní nabídka má jednotící téma „různé podoby lásky“ a zrovna v tomhle snímku jde o srdce velmi doslova, dokonce v několika významech. Klíčový lidský sval v příběhu z newyorského baru lámou vedle prachobyčejné heterosexuální lásky i infarkty, profesní čest a další více či méně nečekané události. Filmu kralují Brian Cox coby nerudný mizantropický barman Jacques, Paul Dano jako jeho introvertní učedník a nakonec i onen bar, který se podařilo v celé jeho zašlé americké kráse vystavět v ateliéru na Islandu.
Na slavnostním zahájení v pražském kině Světozor ve čtvrtek 13. ledna Projekt 100 osobně uvede herečka Agata Buzeková, která v rámci akce hraje hlavní roli v polské černé komedii Druhá strana mince. Snímek, který získal osm cen na festivalu polských filmů v Gdyni a bývá označován za novou krev mladé kinematografie našich severních sousedů, natočil podle scénáře spisovatele a novináře Andrzeje Barta celovečerně debutující Borys Lankosz. Vedle Agaty Buzekové v něm další role ztvárnily legendární polské herečky Krystyna Jandová a Anna Polonyová.
Krystyna Jandová je hvězdou i dalšího „projektového“ filmu Puškvorec. Uvedení tohoto titulu do tuzemské distribuce dva roky po jeho premiéře na Berlinale je splacením velkého dluhu, protože polský nadklasik Andrzej Wajda v něm režijně triumfuje se stejnou brilancí jako v Březovém háji, Zemi zaslíbené či Člověku z mramoru. Zapomenuty buďtež režisérovy opulentní historické vyprávěnky z posledních dekád: okolnostmi osudu (smrt hereččina manžela, kameramana Edwarda Kosiňského) zatížený narativní triptych vycházející původně z prózy Jarosľawa Iwaszkiewicze Wajda kongeniálně propojil do trojjediné komorní básni o lásce.
Další podobu lásky ukazuje nejnovější titul z letošního Projektu 100 - film Další rok režiséra Mikea Leigha, od něhož mohl český divák vidět například snímky Tajnosti a lži, Vera Drake - Žena dvou tváří či Happy-Go-Lucky. V jeho středu stojí šťastný a spokojený postarší pár, který zároveň představuje pevný bod pro okruh nešťastných a osamělých příbuzných a přátel. Jak napovídá název, další z Leighových charakterových studií se odehrává na ploše čtyř ročních období.
Nejstarším snímkem kolekce pak je slavný tuzemský Erotikon z roku 1929, jedno z posledních mistrovských děl němé kinematografie. Ve vyprávění jinak banální historky o dcerce drážního hlídače svedené a opuštěné světáckým cizincem se Gustav Machatý inspiroval německým expresionismem a protlačil na plátno tehdy skandální témata nemanželského sexu a nechtěného těhotenství.
Sedmici uzavírá lehce ironicky nazvaná komedie Velká láska (1969) o plachém dobyvateli, jenž si užívá nevěru jen ve svých snech. Film bude uveden v restaurované podobě, která byla poprvé představena na loňském festivalu v Cannes.
Projekt 100 organizuje Asociace českých filmových klubů. Jeho podstatou je distribuce mimořádně kvalitních a oceňovaných filmů formou putovní přehlídky ve vybraných kinech a v limitovaném termínu od poloviny ledna do konce května. Další informace včetně nasazení aktuální várky filmů v kinech České republiky jsou na webu www.projekt100.cz.
Projekt 100, od 13. ledna v kinech po celé České republice
Podstatou Projektu 100 je distribuce mimořádně kvalitních a oceňovaných filmů formou putovní přehlídky ve vybraných kinech a v limitovaném termínu.
Rozhlas
Ostravské čtení z Balabána Román Jana Balabána Zeptej se táty uvede ČRo 3, stanice Vltava jako čtení na pokračování. V ostravském studiu jej natočil režisér Radovan Lipus se známým hercem Divadla Petra Bezruče Norbertem Lichým. Cyklus se bude vysílat od 12. ledna vždy v 18.30. Román, který se stal v anketě Lidových novin knihou roku 2010, pro rozhlas připravila spisovatelka Blanka Kostřicová. Složitý a obrazivý text rozprostřela do osmi dílů. Podle ní bylo velmi náročné najít adekvátní rozhlasovou podobu, časté střídání vyprávěcích rovin a autorských východisek není pro tuto formu zrovna optimální. Tak jak byl Balabán tvrdý a náročný ke svým postavám, tak nic neulehčoval ani svým čtenářům: ničím svůj styl neuhlazoval, nikdy nebyl módně apartní. Čtení sice není dramatizace, ale i tak bude zajímavé sledovat, jak niterný, místy až tísnivý text unese rozhlasové zpracování. Jistou zárukou jsou tvůrci: Norbert Lichý patří k hercům, kteří dokážou s živou proměnlivostí interpretovat vážné téma s filozofickým přesahem. Všechny části četby budou k dispozici k poslechu ještě týden po odvysílání na webu Vltavy (www.rozhlas.cz/vltava/stream). Jana Machalická Jan Balabán: Zeptej se táty, ČRo Vltava, 12.-19. 1., 18.30
Výstava
Královská koruna Na místě, kde kdysi stávala královská rezidence a odkud čeští králové v letech 1383 až 1484 vládli, stojí nyní Obecní dům. A v něm je možné spatřit, jak vypadala svatováclavská koruna. Zhotovení kopie nejstarší součásti českých korunovačních klenotů Obecní dům inicioval, zhotovila ji společnost Zlatá Mince - Numismatika. V sálech Českého a Pánského klubu, v nichž se odehrály historické akty spojené se vznikem moderní české státnosti, bude dlouhodobě vystavena. Autorem kopie královské koruny je zlatník z Turnova Jiří Urban, skleněné repliky vzácných kamenů vytvořil akademický malíř Václav Zajíc rovněž z Turnova. Na stálé expozici je vystavena nejen kopie královské koruny, ale také zlatá mince (s hodnotou 1 Kč), na které je svatováclavská koruna vyobrazena - obě koruny mají symbolizovat samostatnost a suverenitu českého státu. Originál svatováclavské koruny, kterou dal zhotovit Karel IV. ke své korunovaci v roce 1347 a nechal ji zasvětit svatému Václavovi, je uložen spolu s ostatními korunovačními klenoty v místnosti při svatováclavské kapli katedrály sv. Víta nedaleko ostatků českého patrona. Koruna z ryzího zlata zdobená drahými kameny a perlami váží skoro dva a půl kilogramu. Anna Baňková Svatováclavská koruna, Obecní dům Praha
Fotografie
FRAME 010 Soutěž pro profesionální fotografy a studenty fotografie FRAME má již své šesté pokračování. Hlásí se do ní převážně mladí a neokoukaní autoři ze zemí Visegrádské čtyřky, tedy z České republiky, Slovenska, Maďarska a Polska. Organizátoři pro každý ročník vymyslí tři volné tematické kategorie, do kterých poté zájemci svá díla přihlašují. Letošní trojlístek Bůh - Klasika -Rekreace umožňuje zahrnout různorodé práce od fotograficko-spirituálních meditací až po čistě dokumentární fotografii, humorné či stylizované momentky. Přihlásilo se celkem 77 autorů, tři nejlepší z každé kategorie nyní vystavují v Leica Gallery v Praze. To je pro mladé fotografy asi tím nejpodstatnějším oceněním. Převažují autoři z Čech, vedle Institutu tvůrčí fotografie v Opavě i z některých méně známých fotografických učilišť, například ze Západočeské univerzity v Plzni. Na ilustrační fotografii je jeden ze snímků Jakuba Judriče, studenta Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Baťi ve Zlíně, jehož fiktivní portrét asociálního mladíka Jarmila zabodoval v kategorii Klasika. Jarmil žije s maminkou, sbírá odznáčky a mimo cesty do práce a z práce toho moc nezažije. Tomáš Pospiszyl FRAME 010, Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1, do 6. 2. 2011
