Minulý víkend vyvrcholila domácí atletická sezona mistrovstvím republiky v Praze - k radosti všech příznivců se výprava pro halové mistrovství Evropy v Paříži rozrostla o čtyři jména a zastavila se na čísle sedmnáct. Bohužel ve středu neodletí jeden z „limitářů“, tyčkař Michal Balner, kterému praskla tyč v ruce a odnesl to ošklivým poraněním.
Ve výpravě je několik atletů, kteří v koutku duše více či méně sní o evropské medaili. Jeden z nich je Roman Šebrle, rváč, kterého někteří „fanoušci“ už házeli do starého železa, ale on ukázal, že tam ještě nepatří a že se s ním musí počítat. Přeji mu, aby mu vydrželo zdraví a hlavně ať to za týden zacinká. Roman by tak zavřel pusu všem chytrolínům.
Další skupinu tvoří kandidáti, více či méně zkušení, u kterých to zacinkat může. Denisa Rosolová, Jarda Bába, Jakub Holuša, Roman Novotný nebo Jiřina Ptáčníková.
Určitě největší pozornost se ale bude soustředit na naše největší želízko v ohni - Peťana Svobodu. V letošní halové sezoně tenhle překážkář ještě neprohrál, patří mu první místo v evropských tabulkách a třetí ve světových. Petr to ví, ale také poznal, jak to bolí, když jako favorit přišel o „jistou“ medaili na loňském letním mistrovství Evropy v Barceloně. Jede obhajovat bronz z Turína 2009, ale úplně v jiné pozici. Sleduji ho několik let a pro mě je z atletického hlediska největším překvapením. Z bohéma, nad kterým někteří lidé lámali hůl, se stal profesionál každým coulem. Měl obrovské štěstí, že jeho trenér, taky Svoboda, ale Luděk, to nevzdal a pořád věřil v talent, který v Peťanovi dřímal. Na velkých závodech je všechno hlavně o psychice a pokud se podaří ukočírovat emoce, věřím, že mu bude viset na krku medaile. A zlatá, žádný bronz.
Hala Bercy nám při první a zatím poslední halové Evropě v roce 1994 moc nakloněná nebyla, sama jsem tam tehdy brala „brambory“. Ale jak se říká - historie se neopakuje.
O autorovi| ŠÁRKA KAŠPÁRKOVÁ, Mistryně světa v trojskoku
