Úterý 25. ledna 2022, svátek má Miloš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Řvu, abych mohla v klidu učit

Česko

O učitelské hysterii se vyprávějí vtipy, často je však jediným prostředkem, který vyučujícím zbývá

Jsi hysterická jako nějaká učitelka! vyčetl nedávno asi čtyřicetiletý muž v tramvaji své spolucestující (pravděpodobně manželce) tak, že se jeho slova nedala přeslechnout.

Podobný výrok člověka nepřekvapí, spojení slov učitelka a hysterie je poměrně časté, dalo by se říci téměř klišé. V posledních pár letech je podporují i videa rozběsněných učitelek (ale i učitelů), která jsou snadno k nalezení na internetu. K jejich pořízení stačí běžný mobilní telefon, jakým bývají dnešní děti vybaveny. Jeden žák pedagoga vytáčí, druhý natáčí. Funguje to spolehlivě.

Učitelky v sobě podporují to silné, co zabírá a zastrašuje Nedávno se v Učitelských novinách objevil zajímavý pohled: „Učitelky vyčerpané neustálou komunikací s žáky a obrány o jakoukoliv možnost použití fyzického trestu musí neskutečný počet kázeňských problémů vykomunikovat slovně,“ píše na stránce věnované zkušenostem z praxe Olga Pikousová.

Dovozuje, že neustálé napětí a „akčnost“ prostředí ve třídách dané neukázněnými žáky vede k naprostému vyčerpání učitelek. Ty se snaží v sobě „až nelidsky podporovat všechno silné, co na děti zabírá“. Podle Pikousové je to bohužel i hysterie, která, vybičována do krajnosti, má šanci skutečně zastrašit, a tudíž ukáznit i toho nejotrlejšího žáka.

„Učitelky si to uvědomují a mnohdy začnou svou schopnost hysterického řevu na sobě cenit jako klad a používat ji i v případech, které by se daly řešit jinak,“ tvrdí autorka.

Pohlavek by byl lepší Její postřeh stojí za zamyšlení. Už tím, že má v sobě náznak nadhledu, kterého člověk jen tak nedosáhne, když se ho věc přímo týká. Ale i vhledu, který zase chybí lidem mimo školu. Kdybych měla hádat, řekla bych, že text napsal někdo, kdo sedí delší dobu ve školních lavicích, ale přitom určitě nebude žákem základní školy.

Ukázalo se, že je to přesně tak. Ani psycholog, ani psychiatr, ani pedagog – když se mi podařilo Olgu Pikousovou v Českých Budějovicích vypátrat, ukázalo se, že působila jako asistentka pedagoga. Její práce spočívala v tom, že stála při vyučování po boku handicapovanému žákovi integrovanému do běžné třídy. Aby mu pomáhala a zprostředkovávala komunikaci mezi ním a učitelkou.

Pohybovala se proto jak mezi žáky, tak mezi učiteli. Mohla sledovat jejich možnosti i bezmoc. Asistentku pedagoga už dnes nedělá. Její samostatná pedagogická praxe se omezuje na vedení kroužků, zejména výtvarné výchovy a angličtiny. Má ale také dvě vlastní děti, takže jí prostředí základních škol leží na srdci.

„Neustálý nadměrný hluk a diskuse s bouřícími se žáky zatěžuje nervovou soustavu natolik, že odpoledne hledá učitel už jenom klid, spánek a ticho,“ chápe Olga Pikousová po zkušenostech asistentky neochotu mnoha pedagogů ještě se dál vzdělávat.

Sama lituje, že například na sprostá slova, která žáci pronášejí „velmi často silným hlasem a s mohutným citovým zabarvením“, nemůže učitel reagovat alespoň malým pohlavkem, takže mu (jí) zase zbývá jen zařvání ještě silnějším hlasem.

Zdá se, že jde o začarovaný kruh. Popravdě řečeno, nepohybují se v něm jen učitelky. I matky, které mají doma dvě tři děti, se občas dostávají do stavu blízkého hysterii, když zjistí, že mírné napomenutí opravdu, ale opravdu nepomáhá.

Ano, jsou i ženy, které se k něčemu takovému uchylovat nemusejí. Většinou to však bývají matky hodných dětí (i takové existují) a učitelky škol nebo tříd, kde se sešli žáci hodní (ano, i takové jsou) či žáci nějakým způsobem vybraní a rodinou motivovaní.

Hysterický záchvat jako zastrašovací manévr?

„V běžné třídě se zvyšování hlasu – a nebojím se říct i řevu – prostě nevyhnete,“ připouští pětačtyřicetiletá Hana, která učí na jedné maloměstské škole. Za cenu anonymity se přiznává dokonce k tomu, že už několikrát vypěnila natolik, že uštědřila obzvlášť drzému žákovi pořádnou facku. „Jeden takový přede mnou kdysi utekl na chlapecký záchod, ani to ale můj amok nezastavilo,“ konstatuje. Naštěstí si kluk doma nestěžoval. Anebo stěžoval, ale rodiče tím nedojal.

Hysterii Hana připouští. „Ano, jsou situace, kdy mne někdo k hysterii dožene. A chci, aby věděl, že je to pro něj nebezpečné,“ vysvětluje několik překročení učitelské pravomoci. Zároveň konstatuje, že jde de facto o jediný způsob, jak stanovit některým žákům jejich vlastní hranice. Poznámka do žákovské knížky na mnohé neplatí.

Psychiatrova diagnóza: spíš než hysterie neuróza Znamená to, že se hysterie stala Haninou životní polohou? A že se stala životní polohou většiny učitelek, o nichž tu byla řeč?

„V popsaných případech nejde o hysterii jako psychiatrickou nosologickou jednotku, to slovo je použito spíše jako nadávka ve snaze nějak charakterizovat behaviorální projevy a osobnostní rysy, které jsou společné významné části učitelek,“ konstatuje psychiatr profesor Cyril Höschl.

„Z hlediska psychiatrického je paleta profesionálního postižení učitelek (i učitelů) daleko širší než jen nadměrně vyjádřené emoce a slovní agrese. Zahrnuje příznaky vesměs neurotické jako úzkost, nespavost, obavy různého druhu, bolesti hlavy, nesoustředivost, depresi, únavu, vyčerpání, podrážděnost a další.“

Profesionální zátěž se podle profesora Höschla u každého jedince setkává s jinou odolností a jinou osobnostní výbavou, která je zčásti stejně náhodná jako v ostatní populaci, zčásti ale přece jen selektovaná tím, koho povolání učitele přitahuje.

„Než ale kdokoli začne udílet rady,“ varuje Höschl, „měl by si uvědomit, do jaké míry lze břímě nápravy uvalit na učitele, tedy svým způsobem na oběti, a do jaké míry je pes zakopán v podmínkách, které systémově zavádějí nezúčastnění. Rozuměj legislativa, systém vzdělávání, politická (pseudo)korektnost, nesoulad požadavků na učitele s jejich odměňováním.“

Je to tedy tak, že léčit není třeba jen učitele, ale především celý systém? A jak?

Být uvnitř hodinu, určitě by mě rozbolela hlava Dobří pedagogové často nabízejí jeden recept: Zaujměte ty děti. Pokud je zaujmete, ani je nenapadne vyrušovat nebo předvádět se. Mají naprostou pravdu. Jenomže zaujmout najednou bezvýhradně pětadvacet dětí na celé dopoledne není vůbec jednoduché a vyžaduje to mimořádné nasazení. A přitom ani zaujetí není úplnou zárukou ideálního klimatu.

„Myslím, že moje dítě má velmi dobrou učitelku. Do školy se ve druhé třídě těší,“ říká matka osmiletého Tomáše Kateřina Kočková.

Pokračování na straně 27

Dokončení ze strany 25

Hned ale dodává, že sama by v té třídě vydržela těžko, dokonce i jako žákyně. „Nedávno byl Tomáš nemocný, já si šla do školy pro úkoly a asi čtvrt hodiny jsem čekala přede dveřmi. Hladina hluku, nebo aspoň šumu, který ze třídy vycházel, byla po celou dobu tak vysoká, že být uvnitř hodinu, určitě by mě rozbolela hlava,“ říká a oceňuje učitelku, která sice musela enormně napínat hlasivky, nicméně „neřvala“.

Jedna věc je jasná: Kvalitní učitel by neměl být hysterický učitel. Už proto, že křik a napětí zvyšuje u žáků pocit ohrožení a pocit ohrožení brání, jak umějí vysvětlit odborníci, ukládání informací do dlouhodobé paměti.

Jenže to se snadno řekne, ale hůř naplní, když má učitel k zajištění elementárních podmínek pro svou práci jen sílu své osobnosti (kterou není vybaven každý) a svého hlasu (kterým naopak vládne každý). Kdo tvrdí, že jedno vylučuje druhé a že silnou osobnost nelze zahnat do kouta, v našem případě k hysterii, ať si zkusí pár dnů učit.

Dobrat se pomoci není přitom jednoduché. Naději vzbuzuje nedávno zřízená Linka důvěry pro učitele (841 220 220), provozovaná Institutem pedagogicko-psychologického poradenství. Zatím ji však učitelé plně nevyužívají. Polovina volajících jsou kupodivu rodiče.

***

Co je to hysterie

Termín, který psychiatrie raději nepoužívá

Ještě počátkem 20. století byl termín hysterie spojován s označením hlavně neurotických poruch. Poté, co se rozšířil do slovníku laické veřejnosti a získal negativní a pejorativní souvislosti ve formě nadávky, přestal být pro odbornou psychiatrickou veřejnost použitelný. V současnosti tento termín moderní psychiatrie téměř nepoužívá. Podle profesora Plzáka mají hysterické reakce přirozený sklon se fixovat, protože se jimi životní nesnáze zdánlivě překlenou. Hysterické návyky se postupně stávají hysterickými zlozvyky a jejich fixací se otevírá cesta ke vzniku hysterické psychoneurózy. Hysterie může být spuštěna dlouhodobě nashromážděným tlakem způsobeným neřešenými problémy. Bojovat lze s hysterií jen těžko. Praktici doporučují například stabilní dýchání, které snižuje napětí.

kva

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...