Zdá se, že několikaměsíční „mlžení“ kolem Útvaru speciálních operací Vojenské policie (SOG) se blíží ke konci. Takzvaná reorganizace útvaru, se kterou přichází ministerstvo obrany, je totiž vlastně likvidací útvaru. Přesto existuje několik důležitých otázek, na které prozatím nikdo kompetentní neodpověděl, a jak se zdá, neodpověděl zcela záměrně. Otázky pro ministra obrany Za prvé, k jakým závěrům došla Inspekce ministra obrany, která SOG už několik měsíců vyšetřuje? A to nejenom v oblasti personálních vztahů uvnitř SOG, ale i při dodržování předpisů, nákupů techniky a materiálu či v došetření údajných pochybení při misi v Afghánistánu? Na tuto otázku musí odpovědět sama Inspekce ministra obrany, a to členům Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny. Nicméně už dnes je jasné, že problém kontingentu v operaci ISAF v Afghánistánu byl uměle vyvolán a že naopak činnost příslušníků SOG byla vysoce oceňována a hodnocena nejen britským velením, ale i dalšími spojenci. Také problémy v mezilidských vztazích byly do značné míry odrazem systémových vad a sporů uvnitř ministerstva obrany a Armády ČR.
Za druhé plnil, či neplnil SOG své úkoly dané zákonem o Vojenské policii? Byla, či nebyla jednotka speciálních sil budována v souladu s normou Severoatlantické aliance STANAG 2226? A nejsou odhalené problémy spíše odrazem nekoncepčního vedení ministerstva než problémů jednotky?
Odpověď na tuto otázku se dá zjistit jedině celkovou analýzou činnosti Vojenské policie, respektive analýzou zapojení příslušníků SOG do jednotlivých operací. Pro připomenutí: od roku 2003 do roku 2009 plnilo speciální úkoly v zahraničních operacích 173 členů útvaru. V letech 2004 až 2008 útvar samostatně provedl 79 operací k zabezpečení chráněných osob při jejich návštěvách v krizových oblastech. Na území České republiky plnil SOG úkoly policejní ochrany -od roku 2006 do 2008 to bylo sedmnáct dlouhodobých akcí.
Za třetí která další česká jednotka má specifické schopnosti jako SOG? Schopnosti uskutečňovat operace na záchranu českých občanů kdekoliv na světě či schopnosti odhalovat a napomáhat vyšetřování závažných trestných činů v resortu ministerstva obrany?
V tomto ohledu hovoří ve prospěch SOG množství vyznamenání a kladných hodnocení jeho příslušníků nejen ze strany české armády, ale i ze strany aliančních spojenců. Za zaznamenání stojí i zpráva, že se v květnu 2009 odstřelovači SOG stali mistry světa nejen v jednotlivcích, ale i mezi družstvy v kategorii policejních a vojenských složek. Útvar taktéž splňuje alianční normu STANAG 2226, což o něčem svědčí.
A konečně za čtvrté existuje analýza dlouhodobé činnosti SOG a existuje koncepce speciálních sil v České republice? Jak budou zajištěny úkoly, které mají plnit speciální jednotky, a jak bude v budoucnu zajištěna veřejná a demokratická kontrola těchto speciálních sil?
Na tuto otázku musí odpovědět samo vedení ministerstva obrany. Ale už teď je záhadou, proč je vynakládáno tak enormní úsilí na urychlené zrušení SOG. Přitom doposud nebyl výbor pro obranu informován o nové koncepci speciálních sil, nejsou definovány úkoly pro speciální síly a ani není určen transparentní dohled a veřejná kontrola těchto speciálních sil. A nakonec vůbec se nevede diskuse o tom, zdali si mohou české ozbrojené síly dovolit ztratit schopnosti, které mají příslušníci Útvaru speciálních operací Vojenské policie, a co to bude v konečném důsledku stát daňové poplatníky.
O autorovi| Antonín Seďa, Autor je místopředsedou sněmovního výboru pro obranu a odborným mluvčím ČSSD pro obranu poslanec za ČSSD
