KOMENTÁŘE LN
V době, kdy se Strana zelených dostala do vlády, byla pro většinu voličů relativně neznámou veličinou. Do parlamentu ji nepochybně vytáhla uhlazená image předsedy Bursíka. Teď, po odvolání ministryně Kuchtové, se ovšem ukazuje, že Bursík si s sebou nese notně nevykvašený materiál.
To vlastně není vůbec divné. Ve srovnání třeba s německými zelenými, kteří prošli dvacetiletým vývojem, než se poprvé dostali do vlády, byl vzestup českých zelených raketový a předběhl přirozené tempo zakořeňování v komunální a regionální politice. Dostali se do vlády hned na první pokus poté, co na vedení ztratili vliv „hlubinní ekologové“ v čele s Jakubem Patočkou, což byla sestava s nulovými šancemi v demokratické politice. Takže by vlastně nebylo divu, kdyby byli zelení ještě rozháranější a bezcílnější než lidovci.
Panoptikum zelených se tudíž odhaluje veřejnosti jen postupně. Kritici Bursíka se pořádně osmělili až v reakci na odvolání ministryně Kuchtové. Výroky Petra Pávka, odstupujícího náměstka ministra pro místní rozvoj, jsou zvláštní směsicí fundamentalismu a ultrapragmatismu. Náměstkové ministrů jsou prý nepodstatné figury, zelení mají žádat místo v představenstvu ČEZ! Místopředsedovi republikové rady Matěji Stropnickému vadí především Karel Schwarzenberg. „Neudělal zatím ani jeden zelený krok,“ prohlásil na jeho adresu. Marně si člověk láme hlavu nad tím, jak by taková zelená diplomacie měla vypadat. Víme, o co Stropnickému jde - o americký radar. Ale co je na jeho odmítání zeleného? Zelená ideologie totiž neposkytuje pro diplomacii moc dobrý návod. V průběhu vývoje zeleného hnutí stihli různí jeho exponenti podporovat východoevropské disidenty i palestinské teroristy, bojovat proti americkým raketám i podporovat americké bombardování Srbska, horovat pro nadnárodní Evropu i odsuzovat ji jako neoliberální komplot. Tady si čeští zelení budou muset najít cestu sami, a v tom jim budou užitečnější Schwarzenbergovy zkušenosti a stálost než Stropnického ideologie.
Očekávejme tedy od zelených lecjaké karamboly. Vyždímat z šesti poslanců ve sněmovně tři ministerská křesla, z toho by se zamotala hlava každému.
Čtěte „Zelení z vlády...“ na str. 2
