Přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) profesor Jan Pirk bere auta jako dopravní prostředek. Jeho vášní jsou klasické české motocykly. „To je koníček, sbírám staré Jawy. Moc si užívám Jawu 134 350, ten jednoválec má jedinečný zvuk. A taky mám Velorex,“ říká.
Přes dvě kola se také dostal ke čtyřem. „Řidičák jsem si dělal v patnácti letech na moped, první auto jsem si koupil ve dvaceti, na jaře roku 1968. Bylo to Aero 662 přezdívané cililink, šestistovka dvouválec. Pak, když se nám narodilo druhé dítě, už jsme se tam nevešli. Tak jsem pořídil Trabant Combi. S tím jsem byl pracovně i v Jugoslávii, až u albánských hranic,“ vypráví Jan Pirk.
Trabanty časem Pirkově rodině přestaly vyhovovat. „Vzduchem chlazený Trabant měl nevýhodu, že jak jste dal nohu z plynu, přestal topit. Jezdili jsme často do Rokytnice nad Jizerou a dětem byla zima. Tak jsem se sebral a jel na Žižkov do autobazaru, že chci auto s velkým kufrem, které topí. Odjel jsem v žigulíku. Žigulíky jsem měl nakonec tři, pak Favorita.“ S ním Pirk pravidelně jezdil z pátečních operací v Dánsku za rodinou. V jednom zátahu. „Posledních skoro dvacet let jezdím s Peugeoty. Teď mám 407 SW.“ S ním je Jan Pirk spokojený. „Chci, aby moje auto bylo pohodlné, spolehlivé a taky málo žralo,“ říká. „A do tohohle se mi vejde kolo i běžky.“
Rychlost Jana Pirka neláká. „Baví mě spíš Velorex, když jezdíme kolem Sázavy. Jízda na motorce je jako jízda na koni, kochám se. Není to jak v autě, kde jste v klimatizované boudě. Navíc když jedete ve Velorexu, tak vám žádnou sprosťárnu nikdo neudělá.“ A agresivní řidiče profesor Pirk nemá rád. „Ti nejhorší jezdí v Audi,“ dodává.
Jeden automobilový sen ale Jan Pirk má. „Chci si pořídit Jaguar E-Type, roadster. Těch je málo, zvlášť těch z první série. Kamarád v Americe už mi ho shání.“
