Český výrobce věhlasných minimotorek Pavel Blata dlouho bojoval s čínskými kopiemi a ještě déle snil o výrobě velké motorky. To druhé se mu podařilo znamenitě.
* LN Býval jste motocyklistickým závodníkem. Uživilo vás to za socialismu, nebo jste musel ještě paralelně i pracovat?
Nebyl jsem žádný profesionální jezdec, i když jsem jezdil za továrnu, za Povážské strojírny. Za ně jsem jel závod „šestidenní“ a dostal jsem za něj i zaplaceno – šest set. Ale jinak jsem dělal automobilovou průmyslovku a tuším, že tak od roku 1983 jsem už mohl mít malinkou dílnu na opravu motorových vozidel a to mě živilo.
* LN Takže opravdu plně uchvácen motoristickým světem. A přitom máte cit i pro design. Ten jste studoval?
Nestudoval, ale ze začátku jsem si ho dělal převážně sám. V roce 2001 jsem si našel pana Hanuše, studenta, s kterým jsem si rozuměl, a od té doby dělá design on.
* LN Váš motocykl Blata 125, který ještě není na trhu, dostal ocenění za design. Jaký jste měl na jeho vývoji podíl?
Určitě jsem nějaké slovo měl, ale nebylo hlavní. Spíš na začátku jsem říkal, jaký to bude motocykl, co by měl vyjadřovat, koho to má oslovit a v jakém duchu má být. Můj podíl byl tak deset procent.
* LN Pojďme si projít vaši životní historii. V patnácti jste si sestrojil svou vlastní závodní motorku. Co na to vaši? Mí rodiče by mě jezdit nenechali.
Moji taky nechtěli. Ten boj byl tak veliký, až jsem si to nakonec vymohl. Pomohlo to, že jsem měl hned trochu úspěch a vyhrál jsem nějaké závody.
* LN To byly amatérské závody, kde měli všichni sestavené motorky? Nebo jste porážel profesionální stroje?
Ne, to byly závody, kde jste si musel motorku vyrobit. Určitě to nebyly stroje, které by splňovaly dobré parametry. To byl předělaný pionýr, aby vydržel v terénu. Já jsem měl výhodu, že jsem byl lehký.
* LN Ještě než se dostaneme k Číně, tak by mě zajímalo, proč jste vlastně začal vyrábět minibiky?
Velkou motorku v garáži udělat prostě nešlo, i když nadšení bylo obrovské. A tak jsme začali dělat minibiky. Ve stejných letech to vznikalo i v Itálii, my jsme přišli úplně v začátku té éry. Jinak samotný minibike je starý už asi čtyřicet let a to ho dělali v Japonsku.
* LN Takže jste se vlastně nechal inspirovat? Nebylo to tak, že jste si z nedostatku materiálu udělal alespoň malou motorku?
Už to existovalo v Japonsku.
* LN Nejdřív vás ve světě proslavily motorové koloběžky, které šly na odbyt v New Yorku.
Ono to běželo tak nějak současně. První byly minibiky, ty jsou podle mě známější a prodalo se jich víc. Ale koloběžku nám okopírovali v roce 2000 jako první.
* LN Proslavil jste se citátem, že vám Číňané okopírovali min biky i s ojetou pneumatikou. Vy jste samozřejmě reagoval. Zaměstnáváte prý tři lidi, kteří vyhledávají dovozce vašich padělků.
My jsme hlavně udělali to, že jsme to netajili. Je hodně firem, které se na nás obrátily, ale s tím, že nechtějí, aby se vědělo, že je padělají. My jsme to naopak zveřejnili. Asi to souvisí i s tím, že si vyrábíme všechno sami, a tak jsme chtěli vidět, jak to kopírují. Na začátku byly signály, že když máme výrobek patentovaný, tak se můžeme bránit. Dost optimistické. Snažili jsme se zjistit, jak to funguje. Je strašně důležité to fakt poznat. My jsme šli až do Číny, kde jsme si objeli právní kanceláře, abychom zjistili, jaké je tam povědomí. Věděli, že se to nesmí. Není drahé si udělat patent i tam, ale je to zdlouhavé, trvá to rok a mezi tím oni můžou vyvážet.
* LN Přijde mi, že podnikatelé jsou z nějakého důvodu bezbranní. Neměla by je chránit například i naše republika? Jednat s Čínskou republikou?
Zatím se to nikomu moc nedaří. Je otázkou, jestli je chránění to pravé. Je to debata na hodně dlouho.
* LN Vy osobně cítíte nějakou pomoc nebo ochranu ze strany našeho státu?
Řekl bych, že zákony jsou dobře nastavené, ale problém je v té rychlosti. Je potřeba velice rychle reagovat. Na druhé straně chápu, že nemůžete jen tak ukázat na zboží a říct – tohle je kopie, zastavte to. Je to dobře nastavené. Celní správa bez problému, obchodní inspekce taky. Opravdu jde jen o ten čas. Ale ono je i jiné řešení – mít sofistikovanou výrobu a snížit náklady, abychom se dostali skoro na čínské ceny. Pak ten rozdíl zanikne. To je hlavní obrana. S legislativou je to dlouhodobý problém.
* LN Já nechápu, že se takový padělaný výrobek – motorka – dostane z Číny.
Je zajímavé, že se dostane do Evropské unie. Tady není jasný systém, kterým by to šlo zablokovat. Vždycky musíte doložit důkazy, že je to padělek.
* LN To věřím, že jde velice těžko.
No, dnes už nám to posílají nafocené mailem, to existuje, a my podle obrázků je dokážeme rychle identifikovat. Já myslím, že to začíná běžet docela dobře. Do České republiky už se takové výrobky nedostanou a do Evropské unie už asi taky ne, ale jsou toho někde zásoby. Aby byli Číňané levní, musejí toho vyrábět obrovské množství a tím za chvíli zaplní trh.
* LN Vy jste do Číny jel a podíval jste se na fabriky, kde vám padělali motorky. To je až skoro masochismus.
Vypadá to zajímavě.
* LN Jaké jste z toho měl pocity? Nechtěl jste jim to tam zničit?
To vůbec ne. Ti lidé, kteří to tam vyrábějí, ti jsou… nechci říct chudáci, ale mají to tam jako obživu. Majitel má drahé auto a lidé, kteří tam pracují, mají maximálně kolo. Je tam jasně dávané najevo, kdo je šéf.
* LN Je tamní společnost rozkastovaná?
Hodně. A došlo tam k velké změně za posledních patnáct let. Dřív nemohli vyjet ani do sousední vesnice, dnes už můžou cestovat po celém světě, pokud nemluví proti režimu. Bylo to zajímavé. Svářeč měl jako masku noviny. Viděl jsem tam pracovat jen mladé lidi. A třeba i z daleka, domov měli tři tisíce kilometrů a domů jezdili jednou za rok na čtrnáct dní. Ale fabriky jsou tam různé. Ty se zahraniční účastí se tváří moderně.
* LN Určitě jste tam nemohl jet jako podnikatel Blata.
Jel jsem jako zákazník z Evropy, ale nedával jsem jim vizitku. Oni nám všechno řekli. Pro ně je důležité, že dělají kopie Blaty, protože kupec ví, že to není nějaký jejich výmysl. Deprimující bylo vidět to množství našich minibiků, byla jich tam plná hala.
* LN Dalo vám to i nějaké ponaučení?
Dalo mi to strašně moc. Ukázalo mi to všechny stránky byznysu. Dařilo se, ale pak přišli oni a já jsem musel i propouštět, což mě samozřejmě mrzelo, ale každý si tím musí projít, bez toho není další posun. Všichni z toho hledáme nějaké ponaučení.
* LN Když byla v ČR čínská delegace, snažil jste se k ní dostat...
Bylo to zajímavé. Dostal jsem se k delegaci, ale nesměl jsem mluvit. Chtěli jsme poprosit, aby se odpovědělo na plagiátorství, ale to ne.
Zákulisí Pavla Blaty
Pracovní den V práci začínám od osmi hodin a často se to protáhne až do večera. Ale výroba i celá firma je pro mě koníček. Jinak bych u toho nevydržel tak dlouho. Každý den je tvůrčí a zajímavé je to i tím, že se vyrábí finální výrobek, ne jen komponenty. Takže se tu prolíná design, výroba, montáž, až máte konečný výrobek. I já jsem býval ten, kdo vyrábí, v devadesátém roce jsem totiž celé motorky dělal sám, tehdy ještě v garáži. Z toho bych se nechtěl úplně ztratit.
Něco navíc...
* Na co si během práce uděláte rád čas?
Je to zase práce. Podívat se a říct něco ohledně designu. Vidět nové díly, které vznikly někomu v hlavě a najednou se začnou tvořit.
* Co rád popíjíte?
Zůstávám hodně u piva.
* Co rád čtete?
Čtu hodně literaturu zaměřenou na výrobu – ohledně nových technologií a trendů.
* Oblíbená pohádka?
To bude knížka Malý Bobeš. Nebo Jules Verne.
