Oba manželé v pohostinství léta pracují, poslední pozicí Karla Gregora bylo místo manažera v pražském Café Savoy, Antónia Gregorová si podle svých slov ozkoušela téměř všechny pohostinské práce od servírky až po ředitelku hotelu. Opravdu se však realizovali až ve své vlastní firmě. „Když člověk pracuje pro někoho, tak, ať je to kdekoli, není to podle jeho představ a není realizátorem svých vlastních nápadů,“ říká Karel Gregor.
Podnik začínal na pražských Vinohradech v prostorách, kde předtím v krátkém časovém rozmezí už dva podniky zanikly. „To první byla klasika ve stylu pivo, šipky a kouřilo se tu. Asi po dvou a půl letech převážily výhrady obyvatel domu a provozovatel musel pryč. Prostor si pak najali dva pánové, kteří tu zkusili otevřít kavárnu, ale pojmenovali ji dost nešťastně Second Hand Rose Café. Vydržela asi tři čtvrtě roku. Když jsme sem šli my, všichni nám říkali: Tady dlouho nezůstanete, tady je to zabité. Plánovali jsme ale kavárnu s jiným konceptem, hlavně nám šlo o to, aby lidé měli důvod se sem vracet. V úterý 24. listopadu tu budeme rok. Je to úspěch, ale zatím to není v té fázi, aby obraty převyšovaly náklady a my vydělávali.“
Kavárna se od začátku stala nekuřáckou. „Byl to risk, protože někteří kuřáci se ve chvíli, kdy zjistí, že si nemohou zapálit, otočí ve dveřích. Dokonce i ve skupince, kde jen jeden člověk kouří, se stává, že jeden kuřák s sebou odvede ostatní. To nás mrzí. Na druhou stranu tu máme už i stálé zákazníky kuřáky, kteří počítají s tím, že u nás se nekouří, a přesto se sem vracejí.“
Určitým poznávacím znamením kavárny Al Cafetero se stal skleněný kávovar vacuum pot, v němž se káva filtruje ve skleněných baňkách zákazníkovi před očima. Karla Gregora k němu dovedlo jedno náhodné setkání ještě v jeho předchozím působišti. „V podniku, kde jsem tehdy pracoval, se jednou objevila slečna z firmy La Boheme Café s nabídkou kávy v trochu jiném stylu – nabízela kávu čerstvě praženou v pražské pražírně, jednodruhové kávy z různých koutů světa i možnost namíchání vlastní espresso směsi. V daném místě nebyl o její služby zájem, ale schoval jsem si na ni kontakt. Když jsme se s manželkou rozhodli otevřít si vlastní podnik, vzpomněl jsem si na tuto vizitku a rozjeli se do La Boheme. Bavili jsme se o různých způsobech přípravy kávy a mezi řečí padla i okrajová zmínka o vacuum potu. Zaujalo nás to. Bylo to něco jiného než komerční kavárny.“
Manažer se začal na přístroj ptát podrobněji a dozvěděl se, že komerční kavárny o něj nestojí. „Při prezentaci nám v La Boheme řekli, že zaměstnanci kaváren s ním odmítají pracovat. Je to pracné a navíc křehké, přece jenom je to jenom sklo. Personál se s tím nechce dělat. My jsme ale zaměstnance nechtěli, děláme si všechno sami. A zaujala nás možnost připravovat kávu přímo před zákazníky, říkáme tomu obřad kávy,“ vysvětluje Antónia Gregorová.
Na otázku, proč chtěli kavárnu bez zaměstnanců, manželé odpovídají, že zaměstnanec nikdy nepracuje pro firmu se stejným nasazením jako její majitel. Tato sentence se stane pochopitelnější v okamžiku, kdy se Karel Gregor o kávě rozpovídá. „Tohle je etiopská káva, také se jí říká horská, protože se pěstuje v 1800 metrech. Má silné květinkové aroma, jemnou kyselost a bohaté tělo,“ říká o té, kterou právě servíruje. Spíš než kavárníka připomíná v tu chvíli majitele vinotéky nebo sommeliera. Podle něj se také tyto profese v přístupu k nápoji neliší. „U kávy probíhají stejné degustace jako u vín, káva se stejně jako víno odlišuje odrůdami, charakterem, vůní... Je to stejné.“
I svůj podnik otevírali Gregorovi podle svých slov pro ty, kdo si chtějí kávu vychutnat (název Al Cafetero ve španělštině znamená U milovníka kávy). „Chtěli jsme, aby podnik měl domácí atmosféru. Moc nás potěšilo, když si tu jedna slečna sedla do křesla a asi na deset minut zavřela oči. Přišlo nám krásné, že neměla ostych si tu odpočinout,“ říká Antónia Gregorová. Její muž doplňuje: „Dbali jsme i na úpravu interiéru, na hudbu, její hlasitost, na barevnost stěn. Limitují nás peníze, mít jich víc, upravil by to člověk ještě trochu lépe.“
O peníze se stará Antónia Gregorová. V začátcích pomohla i půjčka od rodičů manželky. „Máme skvělé rodiče, hodně nám to pomohlo. Věděli jsme, že kavárna nějakou dobu vydělávat nebude. Provozní část leží na Karlovi, já si vzala na starost papíry a ekonomickou stránku provozu.“
„Uvažovali jsme i o tom, že se manželka nechá zaměstnat, ale není to možné. Když sem přijde víc lidí najednou, nemůže se o všechno starat jen jeden člověk. Čili jsme volili tu ekonomicky těžší cestu, že se o podnik staráme oba a jsme závislí na tom, co utržíme,“ dodává Karel Gregor.
Vítězství v kategorii kaváren v soutěži Czech Bar Awards manžele překvapilo, už proto, že do soutěže se prý přihlásili spíš mimoděčně. „Nás to ani nenapadlo, ale máme známého, který vlastní server Stylové restaurace a zúčastňuje se většiny akcí v tomto oboru. Když začal další ročník soutěže, přišel s tím, že by bylo dobré se přihlásit. Dali jsme na něj, ale říkali jsme si, že jsme bez šance. O postupu do finále rozhodovali lidé SMS zprávami a my nepředpokládali, že se můžeme prosadit proti velkým kavárnám. Když přišel e-mail, že jsme se dostali do finále, manželka vyprskla, že si někdo dělá srandu. Pak ale zavolala na uvedený kontakt a byla to pravda. Mezi pěticí finalistů pak už rozhodovala odborná porota a vybrala nás. Možná ostatním chyběl ten osobní přístup.“
***
Dotazník Karel a Antónia Gregorovi Rodina: „Zatím jsme dva, ale rodině se určitě nebráníme, když to přijde, tak to přijde.“
Auto: „Máme dvě auta, jedno na běžné používání, druhé je starý mini cooper pro zábavu, stařeček, co čeká, až nám kavárna vydělá na jeho renovaci a bude zase hezký s novým lakem a potahy.“
Oblíbená hudba: „Ta, co ji pouštíme v kavárně: ambiente music, klasický i moderní jazz, Frank Sinatra, černá muzika... Nejsme rockoví ani metaloví.“
Volný čas: „U nás záleží trochu na počasí. V létě výlety do přírody, posedět s přáteli, udělat si dobré jídlo, pogrilovat, popít víno... Děláme ve službách, tak ve volnu nevyhledáváme velkou společnost, spíš jen pár kamarádů. Podařilo se nám už oddělit práci od volného času, takže v sobotu se budíme do volného dne, práci zavíráme v pátek do tašky.“
