* LN Zítřejší ročník festivalu Babí léto je nejen jubilejní, ale podle informací i poslední. Proč? Hraje v tom roli současná krize?
Má to tři důvody. Hlavní cíle, které jsme si před dvaceti lety stanovili, se podařilo splnit. Bohnice i další psychiatrické léčebny se otevřely světu, již to nejsou místa, která většinová společnost jakoby vytěsňuje mimo své vnímání. Je už naprosto běžné chodit tam za kulturními akcemi. Za druhé nebudeme zastírat, že svým dílem k našemu rozhodnutí přispěla i ekonomická situace. Pro nás nebylo nikdy důležité, kolik umělců v Bohnicích vystupuje, ale jací jsou, a totéž se dá říci o návštěvnících. Bohužel se zdá, že v dnešní době se nejvíce cení kvantita. V tomto ohledu s nikým rozhodně soupeřit nechceme. A ochota, či spíš neochota sponzorů přispívat na akce, jež nejsou masového zaměření, je mizivá. A konečně do třetice: uvolníme si trochu ruce pro naše další aktivity, ať jsou to festivaly Alternativa a Boskovice, vydávání magazínu UNI nebo provozování klubu Kaštan a čítárny Unijazzu v Jindřišské ulici. Udržení všech těchto věcí v chodu je v dnešní době poměrně náročné.
* LN Když se ohlédnete za těmi dvaceti lety, co se vám vybaví jako první? Vzpomínáte na některá konkrétní vystoupení?
Za těch uplynulých devatenáct ročníků se na Babím létě vystřídalo bezpočet umělců, těžko někoho konkrétního jmenovat. Nejsilnějším zážitkem, který nikdy nezapomenu, byly první ročníky festivalu, kdy do léčebny začali přicházet první návštěvníci zvenku a objevovali neznámý svět „za plotem“.
* LN Kdo je podle vás letos největším lákadlem?
Program Babího léta nikdy nestál a nepadal s jednou nebo několika málo hvězdami. I letos je dramaturgie všech tří hudebních scén vyvážená, a totéž se dá říct i o divadlech. Vážíme si všech účinkujících, kteří v Bohnicích vystoupí, letos se vzdali svých honorářů. Za to jim velice děkujeme. Abych jmenoval namátkou jen některé, na jejichž vystoupení se těším: Jiří Schmitzer, Dáša Andrtová-Voňková, Hm..., Bohnická company, Buchty a loutky, Už jsme doma, BOO, OTK, Deverova chyba...
* LN Sdružení Unijazz je chápáno jako propagátor menšinové kultury. Jaká je podle vás její role dvacet let od pádu komunismu?
Stále je co dělat, i na kulturním poli. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, zaposlouchat se do vysílání rádií a televizí, a zjistíte, že nového je tam opravdu pomálu. Většina lidí se dnes moc nepídí po nějaké jiné muzice, než která je jim servírována médii. V tomto ohledu se Unijazz snaží napomáhat všemu, co by tuto situaci změnilo, včetně vlastních projektů. Stále to je ale běh na dlouhou trať.
lidovky.cz
Nezkrácený rozhovor najdete na * www.lidovky.cz/kultura
