Traduje se, že každé desáté dítě bylo zplozeno při nevěře. Výzkum britských genetiků však ukazuje naše rodinné poměry v mnohem lepším světle.
„Výsledky našeho výzkumu ukazují, že je to přehnané tvrzení,“ říká Mark Jobling z University of Leicester. „Ve skutečnosti je při nevěře zplozeno méně než jedno z pětadvaceti dětí.“
Jobling spolu s kolegyní Turi Kingovou k tomuto závěru dospěli při pátrání po tom, do jaké míry jsou muži se stejným příjmením příbuzní. Při výzkumu využili faktu, že děti dědí příjmení po otci. Na Britské ostrovy přišel tento zvyk před tisíciletím společně s Normany. Stejným způsobem - tedy po meči - se dědí i dědičná informace určující mužské pohlaví, jež je uložena na tzv. chromozomu Y.
Jobling a Kingová provedli analýzy DNA z chromozomu Y u více než 1600 britských mužů se čtyřiceti různými příjmeními. Byla mezi nimi příjmení velmi frekventovaná, například Smith, i velmi vzácná, například Ravenscroft. V potaz brali vědci i možnost, že příjmení bylo v průběhu věků zkomoleno, a tak nerozlišovali nositele různých variant jednoho a téhož příjmení, např. Attenbourough a Atteborrow.
Potvrdilo se, že častá příjmení vznikala v posledních sedmi staletích mnohokrát a zakladateli těchto rodů byli různí muži. V případě jména Smith šlo o příslušníky kovářského řemesla. Muži s příjmením Smith nesli různé varianty chromozomu Y, jež zdědili s příjmením od různých zakladatelů „kovářských“ rodů. Nositelé vzácných příjmení většinou nesou stejný chromozom Y a mohou svůj původ vystopovat k jedinému předkovi. Například mezi nositeli příjmení Attenbourough a jeho různých variant nese devět z deseti mužů stejný chromozom Y.
„Attenbouroughové jsou v podstatě jedna velká rodina tvořená mnoha vzdálenými příbuznými,“ říká Turi Kingová. „Stejný chromozom Y nesou i muži s odlišnými variantami tohoto příjmení, a to dokazuje, že varianty příjmení vznikaly teprve nedávno.“
Výsledky výzkumů Joblinga a Kingové zveřejněné ve vědeckém časopise Molecular Biology and Evolution by mohl využít britský Scotland Yard při pátrání po pachatelích. Pokud by byl zločincem muž a nechal by na místě činu stopu, ze které lze izolovat DNA, bylo by možné určit typ jeho chromozomu Y a následně pátrat v databázích, která příjmení se s danou variantou chromozomu nejčastěji pojí. Pokud by byl na místě činu nalezen „attenbouroughovský“ chromozom Y, pak by se policie mohla při pátrání zaměřit na muže s tímto příjmením. Čím vzácnější je příjemní, tím přesnější vodítko chromozom Y představuje.
Jedním z faktorů, který může podobná pátrání zkomplikovat, je nevěra. Pokud nějaká paní Attenbouroughová zplodí nemanželského syna s panem Smithem, ponese chlapec příjmení Attenbourough, ale jeho chromozom Y bude „smithovský“. To platí i pro všechny „levobočkovy“ potomky „po meči“.
Jobling a Kingová proto prověřili výskyt „cizích“ chromozomů Y u mužů nosících vzácná příjmení. U těch je vysoce pravděpodobné, že odlišný chromozom Y není dědictvím po různých zakladatelích rodu, ale prozrazuje početí mužského potomka mimo manželský svazek. Ukázalo se, že takové případy jsou překvapivě vzácné a nevěra nebyla na Britských ostrovech rozšířená tak masivně, jak se myslelo.
