VČeské republice si myslí, že frajeřím, protože mít cizí příjmení je dnes moderní,“ říká Kateřina Emmons, olympijská vítězka ve střelbě z olympijských her v Pekingu. „Lidé si ale vůbec neuvědomují, že bych s českým jménem měla v Americe problémy. Nevěřili by mi, že jsem provdaná za svého manžela.“ Kateřina Emmons se do povědomí dostala v roce 2004, kdy na olympijských hrách v Athénách vyhrála bronzovou medaili ve střelbě vzduchovkou. Tehdy ještě měla své rodné jméno Kůrková. V roce 2007 se ale provdala na českém území za amerického střelce a přijala jeho jméno bez přechýlení.
Touha dát srozumitelně najevo svou sounáležitost s manželem nemusí být pro české ženy působící v zahraničí jediným důvodem pro volbu příjmení bez typické koncovky -ová. Mnohé z nich přiznávají, že jejich motivace k tomuto kroku je především profesního rázu.
Příkladem je třeba známá česká fotografka, která například jako první fotografovala Karla Gotta s nejmladší dcerou a která vystupuje pod „nepřechýleným“ pseudonymem Lucie Robinson. „Ano, v zahraničí si mě lidé mnohem lépe zapamatují a vyhýbám se tak trapným situacím, kdy si můj obchodní kolega nemůže vzpomenout na jméno,“ vysvětluje Lucie Robinson.
Ženy, které by si zvolily přechýlenou podobu příjmení, by mohly narazit na téměř nepřekonatelné problémy také například, kdyby se rozhodly podnikat v cizině společně se svým mužem. Zatímco český úředník si dokáže spojit příjmení manžela s manželčiným přechýleným jménem, například americký nikoliv. Pro něj jsou to dvě různá jména a to způsobuje značné komplikace. To potvrzuje i již zmíněná Kateřina Emmons: „Mohla bych jinak mít v Americe problém třeba v bance, při vybírání z účtu, když bychom si pořizovali něco na leasing a podobně.“
Ale i pokud je žena v zahraničí jen zaměstnaná, může jí být přechýlené příjmení na obtíž. Koncovku -ová si totiž lidé ve světě spojují hlavně s bývalým Sovětským svazem. A této nelichotivé škatulce se dnes mnohé ženy snaží vyhnout.
Andrea Zvěřinová, která pracuje pro společnost Vodafone na centrále v Anglii, přiznává, že je mezi svými kamarádkami provdanými za cizince se svým příjmením výjimkou. „Lidé se snaží vyprostit z té pomyslné škatulky postkomunistického bloku a koncovka -ová tímto směrem ukazuje,“ tvrdí Zvěřinová. „Navíc nepřechýlená jména jsou jednodušší na výslovnost a za druhé -ová je standard jen u slovanských jazyků. U jiných to nedává smysl,“ dodává.
Příjmení bez -ová může být v Česku na obtíž Naopak žít bez přechýleného jména v České republice je svým způsobem dobrodružství. Po pracovní stránce to může pomoci, ale i škodit. Šéfka pražské kanceláře advokátní společnosti Squire, Sanders & Dempsey, Vladimira Papirnik, která od patnácti let žila v Americe, má své zkušenosti z krátce porevolučních časů. „Upřímně řečeno, byl to jakýsi rozlišovací rys, který vlastně měl za následek, že si mě lidé snáze pamatovali,Ž říká Papirnik. „Trochu jsem z toho sice měla obavy, poradila jsem se se svými přáteli a kolegy a ti mě v tomto rozhodnutí podpořili.“
Přestože kolegové a přátelé se postavili na stranu Vladimiry Papirnik, zdaleka ne všichni v tuzemsku jsou stejného názoru jako oni. „Setkala jsem se s lidmi, které nejen iritovalo, že nejsem Papírníková, ale ještě to potřebovali dát dostatečně najevo a já jsem tak byla nucena několikrát opakovat své jméno lidem, kteří se na mě dívali jako na idiota, a také jsem musela mnohokrát ujišťovat personál v restauracích, že rezervace je skutečně na moje jméno,“ připouští Vladimira Papirnik.
Pokračování na straně II
S příjmením v cizině...
Dokončení ze strany I
„Přesto si stále myslím, že se vyplatí používat jen jedno, stejně znějící jméno v obou kulturních oblastech, a vezmu-li ještě k tomu v úvahu prostředí, ve kterém jsem vyrostla, cítím se být víc Vlaďka Papirnik než Vlaďka Papírníková.“
Pro některé ženy, které začaly kariéru v zahraničí, je navíc nelogické zbavovat se v podstatě dobře zavedené značky a své nepřechýlené jméno považují za součást identity. „Žila jsem v Kanadě a je to můj druhý domov, -ová tam nikdo nepoužívá a jen to ztěžuje vyslovování, takže se tam moje jméno bez -ová stalo mou identitou a nehodlám ji měnit,“ říká Alice Punch, šéfka české pobočky společnosti Korn/Ferry Alice Punch.
Zpěvačka a herečka Monika Načeva, která působí například v divadle Sklep, se nerozhodla pro své jméno bez -ová, aby lépe znělo, ale protože se narodila v Bulharsku. „Chtěla jsem se jmenovat správně v originále. Stejně tak moje dcera, která má otce cizince, koncovku nemá,“ říká Načeva. Sexistické přechylování?
Patricie Auš, která pracuje u AK Development Group, považuje přechylování nejen za nepraktické, ale i sexistické. „Vyrůstala jsem v Polsku a byla jsem vždy Auš, a po návratu do ČR mi náhle dali do občanky Aušová a já si připadala jako blázen,“ vypráví Patricie Auš, která byla nakonec nucena se na městském úřadě přihlásit k polské národnosti, aby jí bylo umožněno používat nepřechýlenou formu svého jména.
„Zvyk přejímat jméno po manželovi vypovídá především o nerovnoprávném postavení žen ve společnosti,“ je přesvědčena Kristina Ciprová z organizace Česká ženská lobby. „Pokud ženy přistoupí na zvyk přijmout po svatbě příjmení svého manžela, nejenže je čekají náročné administrativní změny, které se ke změně jména vážou, ale jejich nová identita je primárně odvozena od identity jejich manželů. Ktomu odkazuje i nejčastější koncovka ženských příjmení: -ová.“
Ciprová se pozastavuje i nad tím, že čeština vyžaduje přechylování i u cizích ženských jmen. „Jedná se o přivlastňovací koncovku, která se zachovala z dob, kdy ženy byly druhořadými osobami. Česká ,specialita‘ se poněkud nepochopitelně, ale o to tvrdošíjněji uplatňuje i tam, kde neexistuje: u příjmení cizinek,“ říká Ciprová.
Přechýlená jména mohou zasáhnout do kariéry někdy až kuriózním způsobem. Sportovní komentátorce České televize Zuzaně Kocumové nejdříve nadřízení vytýkali, že nedodržuje sjednocené pravidlo o přechylování, a následně ji i stáhli z obrazovky. Během mistrovství světa v lyžování totiž nepřechylovala jména zahraničních sportovkyň.
***
Zákon o přechylování Legislativně upravuje používání ženských příjmení zákon o matrikách, jménu a příjmení č. 301/2000 Sb. O situacích, kdy si žena nemusí přechylovat příjmení, mluví paragraf 69. Ten hned v úvodu zmiňuje, že příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice. Při zápisu uzavření manželství lze na základě žádosti ženy, jíž se uzavření manželství týká, uvést v matriční knize příjmení, které bude po uzavření manželství užívat, v mužském tvaru, jde-li o: a) cizinku, b) českou občanku, která má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině, c) občanku, jejíž manžel je cizinec, d) občanku, která je jiné než české národnosti. Ve všech ostatních případech musí ženy své jméno přechylovat. Při zápisu narození dítěte do příslušné matriky lze na základě žádosti rodičů uvést příjmení dítěte ženského pohlaví v mužském tvaru za obdobných podmínek jako u ženy, která uzavírá manželství. pes
