Můj život je bohatý a krásný a pořád mi někdo dává najevo, že mě potřebuje. Pro mě je podstatné, abych pořád měla prst na tepu doby, řekla Helena Fibingerová v rozhovoru pro časopis Týden. Místopředsedkyně Rady ČT snad ani netuší, jak přesně zobecnila širší problém. Mít pořád prst na tepu doby - ta touha spojuje velké televizní bafuňáře.
Jiří Janeček, František Lambert, Vladimír Karmazín, ti se snaží mít prst na tepu doby už čtvrtstoletí, ať už šlo o dobu husákovskou, přestavbově jakešovskou či potom sametově demokratickou. Jeden jako šéf stranického plátku KSČ, druhý v Lidových milicích coby úderná pěst dělnické třídy, třetí jako příslušník Sboru národní bezpečnosti. Někdy se o takových lidech říká, že by měli prst na tepu doby, i kdyby Prahu ovládla Al Kajda.
Pěší turisty i na odlehlých cestách válcují cyklisté, kteří tu čerpají adrenalin tak jako řidiči na dálnicích. Na Šumavě to ale může být jinak. Ochránci přírody chtěli mít okolí Modravy uzavřené. Tamní obce naopak stanovily otevření podmínkou svého souhlasu s návštěvním řádem národního parku. Jak vypadá kompromis? Stezky a hraniční přechody otevřít, ale jen pro pěší, ne pro cyklisty, koňaře a motoristy. Lobby nekuřáckých restaurací už se etablovala. Nechť posílí i lobby pěšáků žádajících ochranu před zdivočelými kolaři. Je Amerika stále zemí neomezených možností? Jak v čem. Do Nejvyššího soudu míří Portoričanka Sonia Sotomayorová. Jako malé jí matka samoživitelka vštípila, že klíčem k americkému úspěchu je vzdělání. Stala se soudkyní, tudíž skutečně vidíme něco, co je pro české Romy zatím jen snem.
Teď ale Kongres probírá ji i její zajímavý výrok: „Moudrá Hispánka může díky své životní zkušenosti rozhodovat lépe než bílý muž.“ Zkusme si to představit obráceně. Že do Nejvyššího soudu míří kandidát, jenž řekl: „Moudrý běloch může díky své životní zkušenosti rozhodovat lépe než Hispánka.“ Byla by pak Amerika ještě zemí neomezených možností?
Úsměv vládne světu a kdo se neusmívá, nevydělává. Už na to přišli v Japonsku. Železnice Keihin měří zaměstnancům úsměv scannerem. No, proti gustu soukromé firmy žádný dišputát. Ale co třeba Paříž? Její radnice vede kampaň žádající občany, aby se usmívali na turisty a tím pomohli odvrátit jejich pokles. Úsměv na příkaz, úsměv jako řízená kampaň. Jak to před čtyřiceti lety zpívali Vodňanský a Skoumal? Pamatujete? S úsměvem idiota.
Celou Střelnici komentátorů LN najdete na www.lidovky.cz
