Tahle medaile je snad ještě hezčí, než jsem si představovala,“ tonula v nadšení. Před Vancouverem stihla na nažehlených ledových oválech vyhrát snad všechno možné i nemožné, jen ta nejcennější medaile, na niž se čeká nejméně čtyři roky, jí doma chyběla. Tak si pro ni přijela až na americký kontinent. Když se především pro ni v hale BC Place rozezněly tóny české hymny, chtěla začít zpívat. Jenže nevyloudila ani hlásku. Sevřelo se jí hrdlo a po těle ji mrazilo.
Ostatně stejně jako spoustě fanoušků v Čechách. V obyčejném činžáku na Vysočině plakala štěstím její maminka a leckde se začaly rozjíždět velkolepé party. Na oslavu téhle skromné, v té době dvaadvacetileté dívky, která dokázala neuvěřitelné.
Snad dodnes se o Sáblíkové hovoří jako o Martině z rybníků. Právě na nich, především v okolí jejího Žďáru nad Sázavou, totiž začala pod vedením trenéra Petra Nováka pokoušet štěstí v tomhle u nás donedávna poněkud zapomenutém sportovním odvětví.
Když se zlatá Martina z rybníků po závodě potkala s trenérem, prohlásil jakoby ledabyle: „Mise splněna.“ A zářil jako snad nikdy předtím.
Jenže tahle olympijská mise měla ještě pokračování. Po zlatu z tříkilometrového závodu přišla na řadu jakási mezihra v podobě poloviční tratě. Tam cinkl poměrně nečekaně bronz a slavit se mohlo podruhé.
A na závěr onoho pozoruhodného olympijského příběhu se do cesty postavil pětikilometrový maraton.
Do boje se vrhla jako dravec, jenže v závěru jí síly zvolna z těla kamsi unikaly a její náskok na největší soupeřku, Němku Stephanii Beckertovou, se metr po metru povážlivě tenčil. Před závodem ji soužilo nachlazení a tělo se začalo vzpouzet. Jenže rychlobruslařská královna pět kilometrů vydržela a napůl v mrákotách projela znovu vítězně cílem. A vzápětí se svalila na zem.
Jsem mrtvá, hlesla
Trenér jí musel zouvat brusle a na stupně vítězů pomalu ani nedošla. „Seděla jsem na schodech a čekala, až nás zavolají, že ceremoniál začíná,“ vzpomíná. „Najednou jsem se ale nemohla vůbec zvednout. Až se mě Kanaďanka Clara Hughesová, co skončila třetí, ptala, jestli nechci pomoct...“
Moc dobře v těch chvílích věděla, že kdyby závod trval o dvě tři stovky metrů déle, zůstalo by na ni stříbro. Ale na kdyby se nehraje. Závod se jel na čistých pět kilometrů a ty zvládla rodačka z Nového Města na Moravě nejrychleji.
Dost možná že v klíčových chvílích závěrečného olympijského klání ji poletíme držela i strategie Petra Nováka. Moc dobře věděl, že na její svěřenkyni dotírala viróza a brala jí před závodem síly. Trenér jí proto záměrně na trati hlásil lepší časy, aby nepanikařila.
„Musel jsem to udělat, aby byla v klidu,“ veselil se po závodě.
A na konec čekal Oscar
Olympijský oheň zhasl, ale sezona ještě neskončila. Na samém jejím konci ochutnala Sáblíková ještě jeden sladký bonbon. Koncem března převzala nejprestižnější rychlobruslařskou cenu na světě – trofej Oscara Mathiasena. Teprve jako pátá žena v historii.
Tahle nezapomenutelná sezona se povedla víceméně celá. Oscar, tři olympijské medaile, ale k tomu ještě vítězství na evropském a světovém šampionátu ve vícebojích i kralování ve Světovém poháru na vytrvaleckých tratích na tři a pět kilometrů.
Po návratu domů ji v záplavě nekonečných oslav tehdejší lídr ČSSD Jiří Paroubek stihl veřejně předělat na krasobruslařku. Sáblíková ale jeho renonc přešla s nadhledem, a protože už stejně neměla kde bruslit, začala šlapat do cyklistických pedálů.
A to tak vehementně, že na mistrovství republiky v silniční cyklistice zlikvidovala zbytek pelotonu a dojela si pro tři zlaté medaile. Každý start, na kterém se objevila, přetavila ve vítězství! Na světový šampionát k protinožcům ale nakonec nezamířila. S koučem situaci zvažovali horem a dolem a pak zase zprava doleva a naopak, až usoudili, že by se jim tahle cesta asi moc nehodila do plánu. Vzali v úvahu hlavně dlouhou aklimatizaci a pak zase reaklimatizaci, což by znamenalo, že zdárný úvod rychlobruslařské sezony by cyklistické manévry mohly nepříznivě ovlivnit.
Což by se zrovna moc nehodilo, tím spíš, že členové mezinárodní rychlobruslařské federace vymysleli nová, poněkud zvláštní pravidla. Od nové sezony se totiž nesmí přejíždět v žádném místě oválu ani o centimetr středová čára. Což Sáblíková především v zatáčkách často dělala, aby nemusela při přešlapování zahýbat tak prudce... Zřejmě mělo jít o čin zaměřený proti ní a její světové nadvládě.
Jenže její zvyklosti soupeřky stejně časem okopírovaly, takže do druhé dráhy jezdila donedávna téměř polovina závodnic.
Na Sáblíkovou si ale stejně nepřišly... Už na prahu sezony znovu vyhrává a celý rychlobruslařský svět se proti nesmyslným pravidlům bouří. Ale to už je vlastně trochu jiný příběh... ?
