Orchestr vytažený na jeviště Především je zřejmé, že nový mladý šéfdirigent opery Tomáš Netopil má smysl pro hudební drama a získal u orchestru autoritu: pod jeho vedením podal plně profesionální výkon. Blahodárně se projevil i účinný efekt vytažení orchestru na jeviště. Především Jan Vacík se po Lacovi, Broučkovi, Živném či Janakosovi v roli Herdose znovu excelentně vrátil v roli, ve které může plasticky rozvinout své mistrovství neobyčejné výrazového bohatství.
Psychologii vladaře, manžela a nevlastního otce - panovačného i bojácného, marnivě samolibého i uboze škemrajícího vystihl ve výstižném hereckém náznaku a se skvělou dikcí. Zazářil i další tenorista večera Aleš Briscein, který dodal Narrabothovi závratnou opojnost mladistvého toužení, i Yvona Škvárová jako hašteřivá, záští sžíraná Herodiada. U Jochanaana velmi záleží na barvě hlasu; Mark Delevan je špičkový barytonista, jeho hlas je pro roli charismatického proroka z pouště však možná příliš lyrický, „pozemský“, posvátnou bázeň tolik nebudil.
Největší tíha spočívala na Evě Urbanové v titulní roli. Má pro Salome objem a pevnost hlasu i schopnost velkolepého dramatického výrazu. Z „pasti“, kterou Strauss nastražil sopranistkám, tak vyšla díky svému vyzrálému sopránu jako vítězná královna, nikoli rozmazlená umanutá holka, znuděná přepychem, ctiteli, zaskočená nejen tím, že si někdo troufl odmítnout její přání, ale hlavně přívalem dosud neznámé dívčí touhy.
Takové koncertní provedení Straussova geniálního díla přineslo zajímavou možnost doplnit si vizuální vjem vlastní fantazií a účastnit se tak provedení vlastně aktivněji. Nelze než si přát, aby opera Národního divadla laťku kvality, dosaženou v Salome, udržela jako obvyklý standard svých produkcí, a ne jen jako výlučnou událost.
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
