Magie slova se dnes uplatňuje i v politice a šamanské rituály jsou pro současníky zajímavé, protože jejich prostřednictvím můžou najít cestu ke své duši, říká v rozhovoru Josef Wolf.
* LN Ve své nejnovější knize Magia Naturalis se zabýváte magií. Jak tento pojem definujete?
Není to ani věda, ani náboženství – je to praktické umění a ještě ke všemu zcela zvláštní, které není srozumitelné každému. Dodnes převažuje ve společnosti názor, že magie je vlastně kouzelnictví, čarodějnictví, jakási hra s kouzly a iluzemi, či dokonce jen hra s triky a hádankami pro pobavení lidí. Není tomu tak vždy.
* LN Jak se magie vyvíjela?
Původně byla nedílnou součástí pravěkých náboženských představ a obřadů. Opírala se o víru ve schopnosti člověka ovlivňovat a působit pomocí „magických“ sil na jiné lidi, na zvířata i na přírodní jevy a úkazy, domnělé i skutečné duchy i bohy.
* LN Myslíte si, že to platí i pro současnost?
Dřívější badatelé spojovali vznik magie s náboženstvím. Asi měli pravdu, ale magie byla také součástí vlády a politiky, a dokonce je i nyní používána jako součást politického myšlení, působení a masového ovlivňování lidí, jako nástroj moci.
* LN Můžete to nějak upřesnit?
Když mluvíme například v kladném smyslu o charismatu vůdčí osobnosti nebo když jde o fanatismus a glorifikaci vůdců v negativním smyslu. Vždy je v takové charakteristice prvek magického myšlení a působení. Vnímám to jako pokus o zmocnění se, ovládnutí lidí, ať již myšlenkou, sliby nebo jinými „kouzly“.
* LN A nevznikla magie jen kvůli slepé víře v nějaký jev, který si zatím nedokážeme vysvětlit?
Svoje mágy měli faraoni, perští králové či turečtí emírové. Později převzali roli mágů kněží a papežové a nakonec si tento způsob, jak udržovat vládu a moc, osvojili rovněž moderní politici, státníci, představitelé různých stran, hnutí a sekt. Magie tedy nezanikla, jen se její teorie a praktiky přetvořily, rozmělnily a zmodernizovaly. Magické myšlení, které je v našem dědičném genofondu hluboce zakotveno, dosud reaguje na silné podněty a my jim vědomě i nevědomky podléháme, nebo na nás alespoň působí a stávají se součástí našeho každodenního myšlení a jednání. V historii lidské společnosti se stále setkáváme s určitými oblastmi nebo jevy, které nejsou přímo evidentní, ale jsou ještě naplněny mytologickou symbolikou, nebo dokonce určitými pohádkovými motivy. Jinými slovy tyto jevy stále ještě patří do našeho života a dají se brát jako něco kouzelného, něco, co k životu patří a co jej okořeňuje a možná i obohacuje.
* LN A kvůli tomu máme těmto jevům věřit?
Když člověk odmítá jevy naplněné magickou symbolikou a staví na náboženském nebo jiném asketismu, tak to docela jistě není k životu. Protože jakmile se z poznání učiní zarputilost, je zle, a to napořád... Čili nic se nemá přehánět – ani víra, ani pověra. Kromě toho žádná pověra nevzniká jen tak z ničeho nic. Každá má nějaký racionální původ a lze ji vysvětlit, případně zdůvodnit. Například poklepání na dřevo, plivnutí do dlaní před začátkem nějaké práce, vykročení pravou nohou, nebo dokonce podání rukou a mnohé další.
* LN Proč nemá tzv. mimosmyslové schopnosti každý člověk?
Ale má, jde jen o rozdílný stupeň intenzity. Telepatie, intuice, vciťování, senzibilita jsou téměř běžnou záležitostí u přírodních národů. Na základě nových poznatků a zkušeností docházíme v antropologii k názoru, že všechny tyto tzv. mimořádné schopnosti některých jedinců patří do psychosomatického vybavení každého člověka. Jde o jakousi fylogenetickou výbavu, kterou jsme zdědili po svých dávných předcích. U přírodních národů je tato výbava od dětství aktivována a rozvíjena. V civilizované společnosti se tyto schopnosti zredukovaly mnohdy jen na pouhé atavismy a rudimenty. Proto se obnovují a rozvíjejí jen vzácně.
* LN Jaké pro to máte vysvětlení?
V industriální společnosti převažuje komunikace prostřednictvím slov a už téměř zcela vymizel původní neverbální způsob výměny informací. Nicméně tato přirozená senzibilita se může za určitých okolností znovu výrazně obnovit.
* LN Můžete uvést nějaký příklad takového „probuzení“?
Každá matka, když se jí narodí dítě, je s ním okamžitě v telepatickém spojení a oba mají schopnost se vzájemně ovlivňovat také na dálku. Později, v období puberty a dospívání, se zvláště u dívek objevuje nápadná citlivost, až přecitlivělost. Je vyvolaná mimo jiné zvýšenou produkcí růstových hormonů a dalšími faktory, které mohou oživit do té doby dřímající senzibilní schopnosti člověka. Klasickým příkladem je podvědomé spojení milenců, které může být jak čistě psychické, tak i výrazně tělesné nebo kombinované. Spojení se často manifestuje i pouhou vzpomínkou či dotekem.
* LN V publikaci mluvíte o psychotronickém modelu člověka. To je ale dost sporný pojem. K čemu by takový model vlastně sloužil?
Jeho přínosem může být ověření matematicko-fyzikálních a biologických výzkumů a posléze programování složitějších modelů člověka. Studium jevů a znaků lidské existence, které mají psychosomatický základ, avšak projevují se tak, že více nebo méně přesahují rámec tohoto psychosomatického základu, jsou vlastním obsahem psychotronické antropologie. Studium navazuje na teoretické a metodologické základy v antropologii a v dalších klasických disciplínách. Zároveň se ale pouští do interdisciplinárních oblastí, kde jsou hranice zatím nepřesné, protože buď splývají s tematikou těchto vědních oborů, anebo se jim naopak vyhýbají. Jejich studium je však nutné, neboť umožňuje nezbytnou komunikaci a verifikaci výsledků.
* LN V knize se často zmiňujete o šamanismu. Kde jsou jeho kořeny a původ?
Šamanismus jako druh primitivní magie byl objeven nejprve na Sibiři a předpokládalo se, že je záležitostí pouze tamních severských národů. Byl popsán u Burjatů a Tunguzů. Kořen slova je tunguzsko-mandžuského původu a vznikl z pojmu saman nebo shaaman, což znamená ten, který je rozrušen, v transu neboli čarodějník. V původní či velmi starobylé podobě je šamanství praktikováno u Oročejů v severním Mandžusku, dále u většiny sibiřských národů, zvláště Samojedů a Osťajků. A nejvíce je známo u Nuitů v Asii a v Americe. Šamanismus se vůbec nevyskytuje v tropických a v obecně teplých krajinách. Naproti tomu se s ním lze setkat všude, kde existují dlouhé zimy a vyskytuje se tzv. bílé šílenství. Byl identifikován také v indiánských společenstvech v Severní Americe, ale také v Číně, Nepálu, Tibetu a jinde.
* LN V poslední době je šamanismus velmi populární v Evropě. Na internetu lze najít řadu všelijakých kurzů šamanismu. Čím je tento zájem vyvolán?
Fascinace šamanismem vyplývá z velké části ze skutečnosti, že je původně nezpolitizovaný. Všechna náboženství začínají jako duchovní zkušenost, která se teprve později zpolitizuje a zbyrokratizuje. Šamanství ve svých nejstarších i nejmodernějších formách připomíná demokratismus duchovní zkušenosti, ve které je hierarchie dána mírou zkušeností. Každá úroveň a každý rozměr reality je dostupný tomu, kdo si dá námahu učit se a praktikovat cesty a způsoby duchovního hledání. A proč je šamanismus tak populární? Při rituálech může každý získat přímou duchovní zkušenost, která není zprostředkována strukturami, církví nebo náboženskou doktrínou. Tato možnost oslovuje každého, kdo hledá na duchovní cestě samostatnost a odpovědi na duchovní otázky .
* LN Přestože šamanismus vzbuzuje zájem, v knize tvrdíte, že již patří minulosti. Z jakého důvodu?
Dnešní šaman je posledním svědkem naší dávné minulosti. Ačkoliv má i dnes svoje schopnosti a umění pomáhat připraveným a stále může účinně zasahovat, přesto již nestačí zabránit všem katastrofám. Nedokáže odvrátit všechny nebezpečí a pohromy, neboť je jich příliš mnoho a jsou příliš velké. Nezvládne je, i kdyby chtěl. Šaman sice ví, že kosmos může být uzdraven jenom spolu s lidskými bytostmi, ale zároveň ví, že se jeho síly a umění vymykají možnostem tuto situaci zvládnout a vyřešit. A tak nejen šaman, ale každý člověk, který vstoupil do 21. století, musí počítat s mnohem větší nejistotou své existence nežli kdykoliv předtím v minulosti a s vědomím, že lidský život je neobyčejně vzácný a cenný v nedozírném vesmíru. Rozdíl je pouze v tom, že člověk to běžně necítí, kdežto šaman toto riziko vnímá. Dokonce není vyloučeno, že šamani se stanou vzácnými seizmografy v lidské společnosti, kteří budou citlivě a možná vůbec nejcitlivěji a nejvíce reagovat na nejrůznější události v tomto století.
***
OSOBNOST
Josef Wolf
Narodil se roku 1927 v Praze. Vystudoval přírodovědeckou a filozofickou fakultu Karlovy univerzity a zde také jako asistent působil od roku 1950. Přispěl k rozvoji kulturní a sociální antropologie a stal se spoluzakladatelem integrální antropologie v mezinárodním měřítku. Přeložil mimo jiné Darwinovy publikace O původu člověka (1971) a Cesty kolem světa (1959). V letech 1974 až 1988 působil na Ústavu školských informací při ministerstvu školství, poté přestoupil na Psychologický ústav Československé akademie věd, kde pracoval až do roku 1990. Posledních téměř dvacet let je nezávislým publicistou a spisovatelem. Je členem Klubu autorů literatury faktu. Zároveň je hostujícím profesorem UK v Praze a v zahraničí. Titul profesor honoris causa převzal na univerzitě v Antverpách v roce 1999.
