Obecní hospoda tu zavřela už před mnoha lety. Stejně jako v desítkách dalších vesnic i v Uhřínovicích u Jihlavy prostě neměla dost zákazníků. Zatímco v roce 1970 tady žilo 113 lidí, teď už jich v několika zdejších domech bydlí jen polovina. Pouze během prázdnin a víkendů obec ožívá chalupáři. Právě „náplavy“ mohou za to, že se výčep do Uhřínovic vrátil. I když v trochu nezvyklé formě.
Minipivovar Ruprenz. 0,5l za 20 korun.
Nebýt zdejšího pivního nadšence Martina Povýšila s minipivovarem v garáži, speciální automat by nevznikl. K nápadu jej popíchli víkendáři. „Vesnice hospůdku potřebuje,“ pokyvuje Povýšil hlavou, zatímco otevírá plechovou skříňku ve stěně kulturáku. Za dvacet korun si tady může kdokoliv načepovat půllitr jedenáctistupňového piva Ruprenz. Tedy ne úplně všichni. Stroj otevře pípu, teprve až zákazník do čtečky vloží svou občanku - to aby si alkoholu nemohly dopřávat děti. Zase se mají kde scházet
A i když zrovna poprchává a teploměr ukazuje patnáct stupňů, o zákazníky nouze není. „To je pro manželku,“ směje se starší muž, který si pro ležák přijel z Jihlavy. Prý na doporučení zetě. Za deset korun si načepuje malé pivo a v autě předává choti. „Povedlo se, žena vás chválí!“ volá přes stažené okýnko na Povýšila. Pivovarník přiznává, že reakce na automat jsou jen pozitivní. Ze začátku sice řešil několik nesrovnalostí s úřady, teď už se prý ale všechno zaběhlo.
Martin Povýšil má minipivovar v garáži.
Nadšení jsou především místní lidé, kteří se zase mají kde scházet. „Nejvíc si tam chodíme o víkendech se džbánkem,“ chválí si vynález starší paní přes nízký plot. „To jste měli vidět, když byla vedra, tam to žilo. Až do večera bylo slyšet štěbetání jako z hospody,“ popisuje.
Alespoň částečnou atmosféru restaurace dodávají výčepu lavičky se stoly a slunečníky. Na procházky si sem přicházejí posedět jak přespolní, tak i lidé zdaleka.
Že se o pivním automatu ví, dokazuje třeba návštěva manželů z Náchoda. „Funguje to jako pramen nebo poutní místo,“ směje se Martin Povýšil. Uhřínovice, o něž dřív v turistické mapě zavadilo jen minimum návštěvníků, se díky vynálezu staly cílem pochodů i cyklistických výletů.
Zatímco v malé vesničce automat funguje od loňského léta, na zámku v nedaleké Brtnici jej instalovali na začátku letošního července. Za třicet korun načepuje dvanáctistupňový ležák Pirnitz. Také z varny Martina Povýšila. Za měsíc a několik dnů se tam už vytočilo deset sudů, což znamená tisícovku půllitrů.
Pivní automat se stává nejen místem společenským, ale i poutním.
„Přijíždějí cyklisté, načepují si, podívají se na nádvoří a jedou dál. Ale chodí i místní,“ vypočítává Lukáš Kružík, ředitel obecně prospěšné společnosti Zámek Brtnice. Díky nim se zdevastované středověké sídlo po dvouleté přestávce opět otevřelo veřejnosti.
Mezi oprýskanými zdmi to žije především během víkendů, kdy se pořádají šermířská či kovářská setkání. A to jsou dny, kdy se vypije i nejvíc piva. S trochou nadsázky automat obnovil několik století starou tradici - zámek měl i svůj pivovar, který ale v 18. století vyhořel.
Hlavní je život naší/vaší komunity.
„Nemáme peníze na brigádníka, tohle tenhle zásadní problém vyřešilo,“ ukazuje Kružík na pivní samovýčep. Jde o hlavní výhodu stroje: má nízké provozní náklady. Vlastně stačí vyřešit jen chlazení sudů. V Brtnici je dávají do velké lednice, v Uhřínovicích do upraveného sklepa kulturního domu. Nefunguje jen tehdy, dojdeli pivo. Anebo přes zimu, aby trubky nezamrzly.
„Trpí jen ta ekologie,“ krčí Kružík rameny nad pytli plnými ulepených plastových kelímků. A stejné je to i v Uhřínovicích. Tam se jimi zase plní sklep pod kulturákem. Pár lidí už se sice naučilo chodit se džbánem, ale jen výjimečně si štamgasti přicházejí se svým skleněným půllitrem.
Povýšil se smíchem vtipkuje, že stejně jako se na konci zimy zapaluje moréna, i on jednou za rok kelímky nechá na návsi shořet.
Domácí pivovary jsou čím dál populárnější.
„Jsem na maximu“ I když o automat projevilo zájem několik dalších obcí, Martin Povýšil se zatím do ničeho nehrne. Prý mu stačí, když si dva současné výčepy na sebe vydělají. Ostatní by prý ani nestíhal plnit.
„Už dnes jsem na maximu, týdně dělám dvě várky, což znamená pět set litrů piva,“ sumarizuje ve své improvizované spilce. Hlavní pro něj je, aby v Uhřínovicích fungoval společenský život. Proto se sousedy pořádá bály, koncerty na hřišti anebo rybářské závody u obecního rybníka.
