* Před odletem jste tipoval osm medailí. Stačí vám ke spokojenosti i šest kovů?
To nebyl tip, ale přání, jehož naplnění by vedlo k naprosté spokojenosti. Počet medailí je jiný, ale tři zlaté to vyrovnávají. Myslím, že to vyrovnává i jedenadvacet umístění do osmého místa, což nás řadí do světové špičky.
* Která z medailí vás nejvíc překvapila?
Překvapilo mě, jak Katka Emmons byla po zlaté medaili ještě schopná takové koncentrace, že vybojovala ještě stříbro. To svědčí o její psychické pohodě a zkušenostech. A největší bonbonek a bomba ale byla Barbora Špotáková. To cítíme všichni, přirovnal bych to k vítězství hokejistů v Naganu.
* A co vás z českého pohledu nejvíc zklamalo?
Zřejmě vystoupení tenistů a plavců. Od plavců se asi nedalo čekat finále, ale přece jen jsem věřil v lepší výsledky a je to podnět pro plavecký svaz, aby se se nad tím zamyslel. Nevím, jestli je mezi mládeží menší zájem, protože plavání je dřina. Podobné je to s tenisem. Věděl jsem o poklesu formy Vaidišové a Šafářové, ale myslel jsem, že Berdych se Štěpánkem se tady prosadí víc.
* Jak jste byl spokojen s organizační úrovní her?
Myslím, že organizačních výpadků bylo minimum. Už připravenost před olympiádou byla perfektní a její průběh rovněž. Organizační pracovníci tady projevovali větší kázeň, poslušnost, ale nebylo to bezhlavé, ani strojené. Dobrovolníci citlivě přistupovali k rentgenovým kontrolám. Měl jsem obavy z jazykové bariéry, ale i v tomto směru nastal pokrok.
* Co říkáte pompéznosti a megalomanii právě ukončené olympiády?
Nedalo se čekat, že to tady bude jiné. Už jenom proto, že všechny rozměry a počty v Pekingu jsou velké. Myslím ale, že oproti jiným olympijským městům v Pekingu nebudou mít potíže s využitím sportovišť. Jsem přesvědčený, že olympiáda pomůže ke kultivaci zdejších lidí, to se už projevilo. Stejně jako skutečnost, že se tady střetli s problémem životního prostředí. Teď je ten problém venku a bude pro dobro Číňanů a světa, že se to obnažilo.
* Co vám řekly hry vzhledem ke kandidatuře Prahy?
Kandidaturu Prahy vidím reálnou za dvou předpokladů. Zaprvé, že Mezinárodní olympijský výbor bude věrný svým proklamacím, že chce hry skromnější a štíhlejší. Jinak bychom šanci neměli. A druhá věc: pokud by měly být hry v Praze záležitostí jednoho politika nebo jedné strany, tak nemáme šanci absolutně. Jestliže politici u nás řeknou, že je to dobré pro Českou republiku, že republice by to prospělo, někam by ji to všechno posunulo. Když k tomu nedojde, je pořadatelství nereálné.
* Dobrá, má tedy Praha vůbec nějakou naději?
Za těchto okolností je nepravděpodobné, že se nám to podaří. Ale budeme si to ověřovat, budeme jednat s Mezinárodním olympijským výborem. U nás se pokusíme dát politiky dohromady. Pokud se to nepodaří, nemáme naději na úspěch.
* Předsedou Českého olympijského výboru jste od roku 1996. Prozraďte – budete se na prahu příštího roku znovu ucházet o tento post?
Svůj názor jsem přehodnotil už před časem – zvažuji kandidaturu na základě podpory bližšího okolí a sportovních svazů. První předpoklad ale je, že mě musí navrhnout svaz lyžařů – dokud k tomu nedojde, kandidaturu neohlásím. Argument proti mně je věk, nechci být brzdou. Je na mém okolí, aby mi včas řeklo, že je čas odejít. Ale zatím jsem zaregistroval spíše snahu přesvědčit mě, abych pokračoval.
O autorovi| Jiří Jakoubek, zpravodaj LN v Číně
