„Všechno, nebo nic“ nenabízí lékařům čestnou koncovku
Protestující lékaři stojí krůček od velikého vítězství, a přesto pondělní jednání s ministrem zdravotnictví dopadlo špatně, jako by odboráři tímto svým triumfem pohrdli a chtěli něco ještě velkolepějšího. Přitom dosáhli nemyslitelného, ministr, který ještě před Vánoci tvrdil, že nemá a nedá, najednou z pojišťoven vyždímal dvě miliardy na platy. Mohou protestující chtít víc? Někteří si myslí, že mohou. V základu tohoto přesvědčení je opravdu špatné odměňování nemocničních lékařů. Vtomhle požadavku mají sympatie i podporu většiny obyvatel, včetně ministra a vlády. Jenže spousta ostatních požadavků už je spíš politickou polívčičkou pánů Engela a Kubka. Bezprecedentní je též forma, jakou lékaři peníze vymáhají.
V tom, jak se vidí lékařští odboráři, je možná příčina téhle nedohody. Doufejme, že je to jen taktika. Kdyby se odboráři nechtěli dohodnout, nemusí to pro ně skončit vítězně. Za prvé, odboráři, kteří tvoří menšinu nemocničních lékařů (tedy též menšiny), si osobují právo diktovat si, jak má probíhat zdravotnická reforma. Jejich souputník pan Kubek by k tomu mohl mít jako šéf komory jisté oprávnění, avšak lékaři - členové komory jej nedelegovali pravomocemi, aby za všechny lékaře vyjednával zdravotnickou reformu. Tohle nesmí ministr pustit ze zřetele a jeho povinností je zabránit těmto dvěma pánům, aby si monopolizovali změny ve zdravotnictví.
105 procent alibi Rozpory ve slovech a činech protestujících lékařů jsou nepřehlédnutelné. Například v pondělí pan Kubek v těchto novinách tvrdil, že cílem protestu je „zlepšit pracovní podmínky v nemocnicích“. To sice zní hezky, ale navýšením platů se počet přesčasových hodin nezmenší ani o fous. Dále pan Kubek žádá: „Je třeba regulovat výdaje i za extrémně drahou péči v tzv. specializovaných centrech a požadovat důkazy, že se extrémně rychlý nárůst nákladů projevuje ve výsledcích léčby.“ S tím lze souhlasit a jedině to podpořit, avšak zkusil si pan Kubek položit otázku, jak by reagovala ta která lékařská odborná společnost na požadavek omezení péče právě v jejím oboru? Konzultoval tento požadavek v komoře?
Uvědomují si protestující lékaři a zejména pan Kubek, že na systému, který tu existuje, se aktivně podíleli? Je až diagnostické, jak se protestující projektují do role spasitelů (v tomto případě zištných) a ostatní subjekty systému vidí jako podplacené nepřátele, případně parazity. Copak lékaři, kteří jsou dnes ve výpovědi, nepracovali roky v nemocnicích, neparticipovali na mechanismu farmaceutické korupce a neroztáčeli kola samožerného systému? Po straně možná remcali, ale na otrokářský pořádek přistoupili. Vyhrožovat veřejnosti smrtí, protože je v jejich oboru špatně nastavený postgraduální systém vzdělávání, je neadekvátní. Na jaře se probudili a teprve v okamžiku, kdy průzkumy ukázaly, že je veřejnost nepodporuje, přestali zdůrazňovat platové požadavky a začali opakovat slovo reforma. Celé roky v nemocnicích pracovali nějací zlí Oni - ředitelé, přednostové, pojišťovny. Sami lékaři za nic neodpovídali. Je to dětinský přístup. Individuální odpovědnost jako by mezi lékaři neexistovala.
Aby bylo jakékoli vydírání účinné, musí být hrozby splnitelné. S tím mají lékaři problém, první část hesla Exodus (nehystericky řečeno odchod) dokážou splnit jen stěží, protože víc než tři a půl tisíce lékařů se v zahraničí rozhodně neuchytí. Druhou část hrozby exitus pak nejsou schopni splnit vůbec, i když soudě podle některých písemných projevů jsou mezi lékaři tací, kteří k tomu nemají daleko. Takoví jsou vlastně ve válce s celou společností.
Opakované srovnávání lékařů s automechaniky též nebylo šťastné, lékaři si to možná momentálně neuvědomují, ale část společnosti by se k nim po protestech jako k automechanikům mohla začít chovat. A mimochodem, kdyby se lékaři chovali ke svým pacientům jako automechanici k zákazníkům, hned by se v Česku žilo lépe. Který automechanik vás nechá tři čtyři hodiny čekat, a pak má ještě drzé osobní poznámky?
Protest se zatím jen hrotí, žel dnes už především vinou odborářů. Společnost je ovšem organismus, který má tendenci nerovnováhu vyrovnávat. Pokud opravdu odejdou hromadně porodníci, jejich výpadek částečně pomohou nahradit porodní asistentky, využijí příležitosti. Odejdou-li anesteziologové, budou jejich roli suplovat kolegové - po nějakém tom výcviku. Nebude to ideální, ale nebude to též fatální. Pacienti ani současná vláda tuto situaci nezavinili a odpovědnost padá plně na ty, kteří odejdou. Je to jejich právo a svoboda, ale i odpovědnost. Nemohou ale nikomu diktovat, co si o nich má myslet. Těžko někoho donutíte, aby vás miloval, když mu míříte pistolí na hlavu. Lékaři, kteří zůstanou, systém po nějakém čase uvedou do rovnováhy. Parafrázujme otce národa Františka Palackého: Byli jsme před Engelem i Kubkem, budeme i po nich.
***
Celé roky v nemocnicích pracovali nějací zlí Oni -ředitelé, přednostové, pojišťovny. Sami lékaři za nic neodpovídali. Je to dětinský přístup. Individuální odpovědnost jako by mezi lékaři neexistovala.
O autorovi| MARTIN ZVĚŘINA, komentátor LN e-mail: martin.zverina@lidovky.cz
