Lidovky.cz: Byly už Vánoce 1989 z hlediska životního stylu nějak rozdílné od těch za socialismu?
Jiné byly v tom, že měli občané již před nimi možnost svobodně vycestovat do Rakouska, ovšem s tím omezením, že si mohli směnit maximálně 300 rakouských šilinků, což znamenalo, že tyto nákupy Vánoční trh příliš neobohatily. Dala se za to koupit maximálně nějaká drobnost. Dá se tedy říct, že vše běželo víceméně podle starých pořádků, nabídka se ještě příliš nezměnila.
Lidovky.cz: A co ta „domácí“ výroba, například cukroví?
To se změnilo. Vánoce v roce 1989 byly ještě hodně zpolitizované, což se ve společnosti odrazilo. Ještě do prosince probíhaly boje v Rumunsku a těsně před Vánoci se sešel mimořádný sjezd KSČ. Na cukroví se to projevilo tak, že někteří nadšenci zdobili své cukroví značkou OF, tedy Občanské fórum. Objevil se také staronový recept na Masarykovo cukroví, což jsou takové pečené placičky s oříšky. Vznikaly verze s kakaem i bez něj.
Martin Franc
 Historik Martin Franc |
Lidovky.cz: Lidé si tedy jezdili pro něco málo za hranice. Jinak ale pod stromečky z dovozového zboží stále dominoval Tuzex?
Ano, ten dominoval stále. Na druhou stranu se vždy před Vánoci uskutečňovaly jednorázové zásilky z dovozu, které nabízely luxusnější zboží. Jenže toho byl nedostatek a chodilo spíše do Prahy a dalších velkých měst, zatímco na menší města a vesnice se to nedostalo. Mimopražští si to kompenzovali nákupními výlety do Prahy.
Lidovky.cz: Byly mezi městy a venkovem i další rozdíly?
Byly, ale od sedmdesátých let se pravidelně zmenšovaly. Životní styl i úroveň měst a venkova se výrazně přibližovaly. Některé průzkumy z osmdesátých let zaměřené na vybavenost domácností ukazují, že podle některých ukazatelů žili obyvatelé venkova ve větším blahobytu než lidé z města. Bylo to samozřejmě dané i prostorovými možnost a větší poptávkou po některých typech výrobků. Na venkově byl například mnohem více než ve městě potřeba mrazák.
Lidovky.cz: Co se k nám na trh tehdy prodralo jako první?
Obrovský hlad panoval po spotřební elektronice. Například se jednalo o kazetové magnetofony a podobně. Drahým artiklem, po němž však byla velká poptávka, byly videorekordéry, které se sice ve společném podniku s firmou Phillips vyráběly i u nás, ale velká část poptávky mířila na vyložené zahraniční elektroniku. Všechno ze západu bylo obecně považováno za kvalitnější.
Lidovky.cz: Odkud se k nám takové zboží tehdy dostávalo?
Hodně toho chodilo přes Rakousko. Pochopitelně to ale nebyla rakouská spotřební elektronika, většina z ní pocházela z východní Asie. To byl ten hlavní proud. Hodně se sháněla také kosmetika, kterou si lidí dříve kupovali hlavně v Tuzexu. Ta zase chodila především z Německa.
Lidovky.cz: Jak to bylo s cenami? Nebylo to tak, že si lidé stejně moc z nabídky nového zboží dovolit nemohli?
Právě naopak. Velkým problém té doby bylo, že existovala poměrně velká skupina společnosti, která neměla kam ukládat své příjmy. Lidé totiž nemohli investovat a shromáždili tak poměrně vysoké peněžní zásoby, aniž by věděli, co si s nimi počít. To je ostatně považováno za jeden z možných důvodů rychlosti přeměn po listopadu 1989. Právě tato vrstva společnosti velmi tlačila na přechod ke klasickému kapitalismu, aby mohla investovat a své finanční zásoby dále zhodnotit.
Vánoce pod palmou lákají stále více Čechů. Místo shonu si tak nadělují dovolenou |
Lidovky.cz: Vánoce bez masivních reklamních kampaní jsou dnes už nemyslitelné, za socialismu ale byla reklama utlumená. Jak v tomto ohledu vypadaly první „svobodné“ Vánoce?
Marketing a reklama se začaly probouzet už v období přestavby během druhé půlky osmdesátých let. Jen s tím rozdílem, že tehdejší reklamní kampaně spíše vytvářely zdání konzumní společnosti, než že by plně odrážely její realitu. Reklam tou dobou znatelně přibývalo, vidět to bylo už před listopadem. Po něm se ale tempo jejich růstu samozřejmě zrychlilo. Zlom mezi prosincem a listopad ale nebyl příliš výrazný, ten přišel až s rokem 1990 a dále.
Lidovky.cz: V čem spočívaly největší skoky mezi Vánoci v letech 1989 a 1990?
Nepochybně v tom, že v roce 1990 už slušně fungoval dovoz dříve těžko dostupného západního zboží. Ačkoliv ne vždy to bylo zboží nejvyšší kvality. Byla to ale nutnost, aby mohlo cenou konkurovat tuzemským výrobkům. I tak měl ještě rok 1990 ještě některé společné rysy s předlistopadovým obdobím. Teprve po něm proběhla deregulace, tedy změny v oblasti cen, které ovlivnily konzumní návyky obyvatelstva i při přípravě vánočních svátků.
Lidovky.cz: Začala už v té době kolonizace Santa Clausem?
Na začátku devadesátých let už se tu běžně objevoval. Spojené je to právě s přílivem nového zboží, třeba ty nejlacinější adventní kalendáře měly motiv právě Santa Clause. Ten měl v té době ještě punc západního luxusu. Nebál bych se říct, že pro zbohatlíky to byl symbol přihlášení se k západní společnosti. Odvážím se dokonce tvrdit, že dnešní situace je z hlediska zápolení Ježíška a Santa Clause lepší než byla tehdy.
Vánoce na sněhu si užijí jen na horách. Konec prosince bude nadprůměrně teplý |
Lidovky.cz: Takže Santa dominoval...
Nechci tvrdit, že dominoval. Ale byl všudypřítomný a málokdo se zamýšlel nad dopady už probíhajících reklamních kampaní na tradiční styl Vánoc. Pocit, že je potřeba utužovat národní vánoční tradice, přišel výrazněji až na konci devadesátých let. Tou dobou už posílily domácí firmy, které pracovaly s domácími tradicemi a snažily se to zdůrazňovat v souboji se zahraniční konkurencí.
Lidovky.cz: Jak moc se lišily Vánoce roku 1990 od roku 1989 z hlediska objemu spotřeby?
V určitých oblastech spotřeba skutečně rostla. Na druhou stranu fakt, že se masivně zvětšily možnosti investovat, způsobil, že finanční převis se spíše zmenšoval. Lidé začali sypat peníze do svých podnikatelských aktivit. V první polovině devadesátých let se začaly výrazně diferencovat možnosti jednotlivých rodin. Začali se objevovat noví boháči, kteří dávali své finanční možnosti často rádi okatě najevo.
Lidovky.cz: Jak tyto dva roky, o nichž se bavíme, končívaly? Byl Silvestr už tehdy ze spotřebního hlediska svátkem alkoholu a pyrotechniky?
Při srovnání se současností je jedna změna skutečně výrazná a týká se právě rachejtlí. Za prvé obrovsky narostla jejich nabídka, v devadesátých letech si je lidé navíc vozili ze zahraničí a sem je dodávali trhovci. Nezřídka docházelo také k úrazům, bezpečnost obecně tehdy oproti dnešku pokulhávala. Největší vizuální změnu bych ale ilustroval na běžném pražském sídlišti o Silvestru. Tehdy bylo zvykem o půlnoci házet prskavky, rachejtle byly ještě hůře dostupné. V současné době to ale prakticky vymizelo a dominuje zábavní pyrotechnika.
