Se zvěří se člověk v lesích potkával od nepaměti.
Pro pravěké lovce se stala významným zdrojem potravy, ale i dalších surovin - kůží, kostí a paroží. Později začala k obživě sloužit hospodářská zvířata a lov lesní zvěře se stal spíše kratochvílí spojenou se ziskem trofejí. Tato zábava do jisté míry přetrvala dodnes. Přestože zvěř do lesa pochopitelně patří, mnozí biologové upozorňují, že mu může i škodit: vlivem zimního přikrmování se především stavy srn a jelenů přemnožily. Spásají mladé listnaté semenáče a ze starších stromů ohryzují kůru, čímž otevírají cestu k různým škůdcům a chorobám.
Los evropský (Alces alces alces) je vůbec největším savcem z čeledi jelenovitých.
V kohoutku může měřit přes dva metry, váží až půl tuny.
Samice jsou o čtvrtinu menší.
Má šedohnědou až černou srst. Protáhlá hlava je zakončena převislým horním pyskem. Domovem losa jsou bažinaté lesy severní Evropy, umí dobře plavat. Kdysi obýval i střední Evropu, ale ve středověku byl vyhuben. Od 80. let minulého století se na naše území vrací, stabilní populace několika desítek kusů žije v jižních Čechách. Je přísně chráněn. Los žije samotářsky, živí se především vodními rostlinami a listy stromů. Říje probíhá od srpna do října, o devět měsíců později se rodí jedno až tři mláďata. Samci mají mohutné paroží ve tvaru lopat, které mohou vážit až dvacet kilogramů.
Daněk skvrnitý (Dama dama) neboli daněk evropský měří kolem jednoho metru a váží nejvýše 90 kg. Pochází ze Středozemí, na našem území se objevil v 16. století. Původně byl chován v oborách, postupně se rozšířil i do volné přírody. Žije v listnatých a smíšených lesích. V létě má červenohnědou barvu s bílými skvrnami, v zimě získává šedohnědý odstín. Břicho zůstává bílé.
Samci se mohou pyšnit nepřehlédnutelným lopatovitým parožím. Živí se podobně jako ostatní jelenovití trávou, listím a větévkami. Říje probíhá od září do října, v květnu nebo červnu se rodí zpravidla jedno mládě. Samice s mláďaty žijí ve stádech, samci jsou samotáři.
Jelen lesní (Cervus elaphus) neboli jelen evropský patří mezi největší spárkatou zvěř žijící na našem území. Samci mohou v kohoutku měřit až 1,5 metru a vážit čtvrt tuny, samice (laně) jsou o něco drobnější. Jelen obývá především listnaté a smíšené lesy od nížin až po horské oblasti. Je býložravec, živí se trávou, mladými částmi stromů, kůrou a lesními plody. V létě má červenohnědou barvu, v zimě jeho srst získává šedohnědý odstín. Říje probíhá od září do října, projevuje se mohutným
troubením samců a jejich souboji o laně. V květnu nebo červnu se rodí zpravidla jedno mládě, kolouch. V prvních měsících života má tělo poseté výraznými bílými skvrnami. Laně
s mláďaty žijí po většinu roku ve stádech odděleně od samců. Dospělé samce snadno poznáme podle majestátního rozvětveného paroží, které od února do dubna shazuje.
Srnec obecný (Capreolus capreolus) je naším nejmenším, ale nejrozšířenějším zástupcem spárkaté zvěře. V kohoutku dosahuje necelého metru, váží kolem třiceti kilogramů.
Má světle hnědou barvu. Původně obýval listnaté lesy, postupně se rozšířil i do mokřadů a do polí. S oblibou se živí větévkami keřů a stromů i kůrou, nepohrdne ani obilím. Na podzim si rád pochutná na ovoci. Srnčí říje trvá od poloviny července do poloviny srpna, v květnu se rodí jedno až tři mláďata. Přes léto tato zvířata žijí většinou samotářsky, na zimu se shlukují. Samci mívají drobné špičaté parůžky, shazují je od října do listopadu.
Koncem ledna jim narůstají nové.
