Pokud chtěl Vasil Mohorita „zvýšit podíl SSM na tvorbě, realizaci a kontrole politiky KSČ“, byla v tom logická sázka na mládí, na generační změnu v politbyru i celé nomenklatuře. (Že by to šlo i bez nomenklatury, si zřejmě představit nedovedl.) Díváme-li se na tváře tehdejší gerontokracie, tušíme, že Mohorita mohl uspět, že mnozí mladí tu opravdu viděli cestu ke kariéře.
Ale kde ty mladé vybírat? Svou představu o elitách perestrojky měl Miroslav Štěpán. Věděl, že je musí hledat (co hledat, pod dohledem pěstovat!) na univerzitní půdě. Ale stále v mantinelech dogmatu: filozofická fakulta je významné ideologické pracoviště a šmytec.
Ano, s takovými mladými filozofy lze dělat přestavbu, tvrdil Štěpán a myslel to upřímně. Těm, co tehdy v aule seděli, je dnes něco přes čtyřicet a tvoří elitu národa. Je to generace Marka Bendy i Václava Bartušky, Moniky Pajerové i Bohumila Pečinky. Zůstalo v nich něco ze Štěpánova naléhání? Jak v kom.
***
Slovníček SSM - Socialistický svaz mládeže, monopolní režimní organizace podchycující lidi ve věku 15-35 let Zdeněk Porybný - v roce 1989 redaktor Rudého práva, dnes šéfredaktor a majitel Práva Jaroslav Kojzar - v roce 1989 komentátor Rudého práva, kde psal články o disentu, dnes autor komunistických Haló novin ZV ROH - závodní výbor Revolučního odborového hnutí KV KSČ - krajský výbor komunistické strany
