SCHLADMING/PRAHA Vyhřívá se na výsluní úspěchu. Poté co v roce 2006 uzavřela kariéru jeho dcera Janica, se Ante Kostelič vrátil k synovi a pevně třímá trenérskou taktovku. Dokonce tak pevně, že Ivica Kostelič míří za svým prvním celkovým triumfem ve Světovém poháru. „Nedělejme ale účet bez hostinského,“ usmíval se pětašedesátiletý muž při exkluzivním rozhovoru pro Lidové noviny.
* LN Je velký rozdíl trénovat Janicu a Ivicu?
Určitě. Jsou to sice moje děti, ale každý z nich je jiný, jinak reagují. Janica je krapet explozivnější, ale má lepší hlavu. Ivica se spíš rozruší, byť se zlepšil. Na každého se musí jinak, hlavně při trénincích.
* LN A při závodech?
Tam je to podobné. Já se dřív naučil, jak na Ivicu, protože je starší, a s ním jsem začal objíždět závody, s Janicou jezdila mamka. Později jsme se ale rozhodli, že s Janicou budu jezdit já, jako děvče potřebovala oporu. S Ivicou byli jiní trenéři, posledním přede mnou byl Slovinec Jovan Vincenij.
* LN Ivica se o víkendu poprvé v kariéře dostal ve Světovém poháru přes tisíc bodů - jak daleko je velký křišťálový glóbus?
Těžko říct, hlavně potřebuje zdraví. Ještě ho čeká třináct závodů, ne-li víc. Počítám, že na celkové vítězství bude potřeba tak 1400 bodů, ale znáte to - nedělejme účet bez hostinského, je to sport.
* LN Soupeři říkají, že Ivica je jasný favorit, neboť jeho náskok činil před úterním slalomem 400 bodů a má silnou zbraň: všestrannost.
Jo, jde mu to. Formu jsme ladili na leden, ten je nejdůležitější, možná pak půjde krapet dolů. Uvidíme.
* LN Nedávno jste řekl, že pomýšlíte na jeho vítězství ve sjezdu i ve slalomu. Nechcete po něm příliš?
No, úplně nemožné to není, jenže jak se lyžování vyvíjí, specializace je den ze dne větší. Vyhrát závod ve sjezdu i ve slalomu je jako vyhrát na velkém podniku běh na sto metrů a patnáctistovku. Teď vidím jen dva závodníky, kterým by se to mohlo podařit - Ivicu a Švýcara Silvana Zurbriggena. Jinak nemá nikdo nárok.
* LN Co si myslíte o předloňském rozchodu Šárky Záhrobské s otcem a trenérem Petrem?
Po rozchodu má slabší výkonnost. Je tam ještě loňský olympijský bronz, což je velký úspěch, ale to bych viděl ještě jako dozvuky práce s tátou. Znám je dlouho, se svými dětmi jsme se často potkávali při trénincích v Rakousku. Šárka byla už jako malá velký talent.
* LN Nenapadlo vás, že byste se mohl ocitnout v podobné situaci jako Petr Záhrobský?
Ne, to u nás nepřichází v úvahu.
* LN Takže děti poslouchají?
Ne vždycky, ale my jsme jinak naladěni, žijeme víc ve smyslu rodinné dynastie. Nás nemůžou zlikvidovat žádné triky nebo čachry.
* LN Z českých mužů je nejvýraznější postavou Ondřej Bank. Jak vysoko se může dostat?
Ó, myslím, že zdaleka neřekl poslední slovo. Kdyby si před třemi lety nezlomil při tréninku v Kitzbühelu nohu, vědělo by se o něm ještě víc. V Kitzbühelu se zranil hlavně chybou organizátorů, ten skok byl totiž strašně nerovný, každého hodil jinak. A jiní se tam rozbili ještě víc. Byl jsem u toho, druhý den po operaci jsme s Ivicou navštívili Ondru v nemocnici.
* LN Bank cestuje na závody s bratrem - trenérem Tomášem. Cítíte s ním možná i proto, že se tento rodinný projekt podobá vašemu?
Myslím, že o české lyžaře by se měl víc starat váš svaz, mají velký potenciál. Ten ostatně mívali i Bankovi předchůdci v dobách komunismu. Vidíte, nám Chorvatům komunismus vlastně pomohl, nevím, jak je tomu u vás. Vám možná víc vyhovoval. Nebo vašemu lyžování, nevím.
* LN Můžete přiblížit, jak vám komunismus pomohl?
Nemohl přežít a vlastně tak rozbil někdejší Jugoslávii. Do té doby u nás vyhrávala muzika, ale Chorvatsko bylo poslední dírou na píšťale.
