Pokračování na straně 4
Dokončení ze strany 1
Naopak jen dva z pěti oslovených ho mají za člověka, který Židy zachránil. Podle nich si pomník zaslouží. „Možná zaměstnával Židy proto, že byli levnou pracovní silou,“ říká starší muž, který vyšel z domu v sousedství Schindlerova rodného domu. „Ale když ho sami Židé ocenili, tak pro ně asi něco udělal,“ míní.
Schindler - gauner V rodných Svitavách, kde tehdy žilo devadesát procent Němců, si Schindler ve dvacátých letech vysloužil přídomek gauner. Z reálné školy byl záhy vyloučen pro padělání školních výsledků, opíjel se, dopouštěl přestupků a výtržnictví. „Byl to světák a hochštapler, jeho vztah k práci nebyl valný,“ říká historik svitavského muzea Radoslav Fikejz. Oženil se ve dvaceti se stejně starou Emílií. Manželství ale příliš nefungovalo, o pět let později má Schindler první nemanželské dítě, rok nato další. V roce 1935 se Schindler stal členem NSDAP. „Jako sudetský Němec měl zájem na připojení Sudet k říši,“ říká Fikejz. Krátce nato začal pracovat pro německé špiony z abwehru. Hodnocen byl jako odvážný a schopný. O tři roky později ho odhalila a zatkla česká policie. Před vysokým trestem ho zachránil německý vpád.
Vidina snadného zbohatnutí odvedla Schindlera v roce 1939 do Krakova. Stal se nuceným správcem arizované továrny na výrobu smaltovaného nádobí. Pohyboval se v prostředí nacistické okupační správy Krakova, využíval kontakty ve špionážní službě. Jeho podnikání financovali sami Židé, kteří se domnívali, že se ke svému majetku vrátí a podporovali jeho prosperitu. Když se brutalita vůči Židům stupňovala, Schindler jim začal vědomě pomáhat. Do krakovského ghetta přes něj putovaly potraviny, léky, peníze od organizace Jewish Joint Distribution Commitee.
Když se v roce 1943 likvidovalo krakovské ghetto, Schindler „své“ Židy varoval, aby přes noc zůstali v továrně. Stejně se zachovalo několik dalších továrníků. O rok později se odhodlal k jedinečnému kroku -továrnu a s ní i 1098 lidí ze slavného Schindlerova seznamu přesunul do Brněnce kousek od Svitav.
Zatímco známý „lovec nacistů“ Simon Wiesenthal hned v roce 1945 žádal, aby Schindlerovi byla poskytnuta pomoc, která by vyvážila jeho čin, v Československu se stal hledaným válečným zločincem. Zatímco měl Schindler tu čest jako jediný nacista zasadit strom v Aleji Spravedlivých v Jeruzalémě, v rodném městě zůstával zločincem a podnikatelem, který vykořisťoval internované osoby.
„Marxistická historiografie přece nemohla přijmout, že by existoval nějaký hodný sudetský Němec,“ říká historik Fikejz. „To by odporovalo tvrzení, že všichni byli zločinci a patřili odsunout.“
Ještě v roce 1993 neznal Oskara Schindlera ve Svitavách skoro nikdo. Pak ale přišel do kin slavný Spielbergův film a s ním i zájem o slavného rodáka. „O pamětní desce jsme uvažovali už před tím filmem,“ říká starosta Svitav Jiří Brýdl. „Není to adorace Schindlerovy osoby, ale jeho činu. Každý dobrý čin je třeba připomenout, o to více právě u lidí, kteří nežili zrovna dobrým životem,“ míní.
Pamětní deska, odhalená v roce 1994, má podle starosty pro Svitavy důležitou symboliku: „Dva pilony symbolizují český a německý živel. Uprostřed je poděkování Schindlerovi, tedy něco, co nás může spojit.“
Nad tehdejší odmítavou reakcí části svitavské veřejnosti - podáváme ruku sudetským Němcům, jen aby nám pak nevzali ty majetky, co jsme si tu léta budovali - dnes starosta jen mávne rukou. „Takové argumenty může používat leda ten, kdo čte komunistické Haló noviny,“ říká Jiří Brýdl.
Na seznam dokumentu Tvář Pardubického kraje byl Schindler zařazen až loni, na druhý pokus. „Možná do zastupitelstva přišli mladší lidé, nezatížení minulostí,“ uvažuje historik Radoslav Fikejz.
„Byl asi rozporuplná postava,“ říká starší paní, která jde parkem kolem pamětní desky s kočárkem. „Ale tu desku má právem. Myslím, že na něj platí: Kdo zachránil aspoň jeden lidský život, jako by zachránil tisíce.“ Vzpomíná, že nedávno přijel syn s přítelkyní z Kalifornie. Z celých Svitav ji Schindlerova deska zajímala nejvíc.
Portrét Oskara Schindlera čtěte na straně 11
