Exnáměstkyně ministra Jourová, jejíž stíhání bylo zastaveno, měla dostat šanci se hájit u soudu
Už je to skoro jasné. Vše, co vyšetřoval v posledních letech Útvar pro odhalování organizovaného zločinu pod vedením Jana Kubiceho, bylo špatně. Bůhví jaký záměr měl plukovník a jeho detektivové, ale zřejmě nebyl veden chvályhodnými úmysly, když jeden případ za druhým, na kterých jednotka pracovala, shazují nyní státní zástupci ze stolu.
Nebo, že by to jasné nebylo? Existují i dvě opačná vysvětlení. Mocní se domluvili a už nechtějí připustit, aby jim strkali do jejich kšeftů nos nějací policajti. Nebo prostě státní zástupci jsou odbornými diletanty a nechápou, co je to vláda práva a zákonů.
Čistý, čistá, čisté Před pár dny zastavilo státní zastupitelství stíhání někdejší náměstkyně ministra pro místní rozvoj Věry Jourové. S možným úplatkem dvou milionů korun za umožnění podvodu s evropskými fondy neměla podle žalobců nic společného. Opravdu nevíme, jestli byla či nebyla vinna. Dokonce to není ani o její vině. Stejně tak to není o vině lidí stíhaných v mediálně ostře sledovaných případech, jakými byly biolíh, Čepro nebo vražda mafiána Mrázka. Je to o těch, kdo o nich rozhodovali. Všichni obvinění byli rozhodnutím státních zástupců o zastavení vyšetřování „očištěni“. Problém je v tom, že nebyli „očištěni“, pouze státní úředníci udělali krok, na který by měl mít právo jen soud. Třeba Věra Jourová si to uvědomuje a cítí, že nebude čistá, dokud nebude mít v ruce nějaký soudní rozsudek.
Možná bychom ani nemuseli připomínat kauzu Čunek (aspoň s tou neměli Kubiceho babráci nic společného).
Výše vyjmenované případy samy o sobě svědčí o vážné nemoci vlády zákona a spravedlnosti v České republice.
Není v lidských silách zjistit, jak dalece nemoc pacienta postihla, protože ten se odmítá vyšetřit.
Možná jde o drobná ložiska nákazy, poměrně lehce léčitelná. Možná je organismus zasažen způsobem, který není ještě smrtelný, ale jeho léčba si vyžádá velkou námahu a značné náklady. Opravdu. Je možné, abychom v jednu dobu přihlíželi zatýkání významných úředníků a politiků, dostávali kusé zprávy o jejich sofistikovaných miliardových podvodech - nebo obyčejných přímočerých pokusech okrást stát o pár milionů - a o pár měsíců, několik let později zjišťovali, že se vlastně nic nestalo? Bez ohledu na to, kde se stala chyba a kdo všechno ji způsobil - je to hodně špatné.
Určitě se nemůžeme uklidňovat tím, že se podobné věci stávají i jinde, dokonce ve starých demokratických zemích. Stávají, ale nikoli v takovém rozsahu a s tak rozdílným právním přístupem k hodnocení toho, co se stalo, a s tak propastnou mezerou mezi výkladem zákona s vnímáním přirozené spravedlnosti. Zjednodušeně řečeno, všichni třeba tušíme, jak se v Čepru kradlo - je skutečně fascinující, jak si „zákon“ s tím neví rady.
Je tu ještě horší možnost. Zákon, tedy policisté, státní zástupci a v konečném důsledku soudci si vědí rady. Chápou naprosto jasně to, co my, laikové, tápavě naznačujeme. Totiž, že takový přístup ke zločinu nebo k podezření na něj je pro chod slušné demokracie vážným ohrožením. Ale sami jsou v tom natolik zapleteni s politickou a ekonomickou mocí, nebo dokonce s různými gangstery a mafiány se samopaly v rukou i těmi s bílými límečky, že nemohou jednat racionálně a spravedlivě. Když to někdo udělá, tedy jedná racionálně a spravedlivě, autor se domnívá, že to byl právě Kubice a jeho detektivové a připouští, že dělali chyby - systém založený na symbióze moci a zločinu jej logicky semele.
Zpět k Věře Jourové, kvůli níž tyto řádky vznikají. Vlastně je na tom úplně stejně jako místopředseda vlády Jiří Čunek. I když v jeho případě média a veřejnost nějakému očištění nevěří a v případě Jourové je pro komentátory rozhodnutí státního zástupce o zastavení stíhání synonymem očištění. Oba si ale zasloužili soud, který by určitě pod bedlivým dohledem médií vynesl spravedlivý verdikt a veřejnost by se dozvěděla všechny okolnosti a souvislosti jejich viny, nebo naopak pošpinění. Ve zmatku, který panuje ve výstupech z našeho právního systému, se to nedozvíme. A tak dál budeme poslouchat zprávy o obvinění, stíhání, zastavení a bůhvíčem, aniž bychom tušili nejen podstatu, ale ani to, co se vlastně stalo a děje. Dalším krokem je rezignace na věci veřejné.
Neexistuje konkrétní osoba, která by mohla tento stav rázem změnit. Neudělá to ani vláda, ani prezident. Může to udělat sám pacient, když připustí, že jej něco bolí a začne se léčit. První rada, jak začít. Například všichni policajti, státní zástupci, nebo dokonce soudci by měli říct nahlas svým nadřízeným a politikům to, co říkají off record novinářům v kavárnách a kancelářích. Druhá rada. Někdo už by měl říct tu legendární větu Limonádového Joea. Já se vrátím a se mnou přijde zákon.
***
Všichni policajti, státní zástupci, nebo dokonce soudci by měli říct nahlas svým nadřízeným a politikům to, co říkají off record novinářům v kavárnách a kancelářích
O autorovi| Jaroslav Spurný redaktor Respektu e-mail: spurny@respekt.cz
