Na stěně jedné garáže v Praze na Petřinách se objevil tenhle zajímavý výtvarný úkaz. Jakýsi pouliční kreslíř tu zkoušel tagovat, pak poodstoupil od svého díla, zhodnotil ho a dospěl k sebekritickému konstatování, že je umělecky momentálně trochu z formy, že se hledá, že má zkrátka nelehké tvůrčí období. A tak tuto svoji bolestnou sebereflexi na onu zeď připsal: „PS: UŽ JSEM Z TOHO VYPAD!“ S dodatkem „ZA 10 LET“, který ho má přece jen trochu omlouvat.
Z takového upřímného vyznání má určitě největší radost majitel garáže. Na druhou stranu, jsou horší věci. Třeba kdyby se do takovéhle sebekritické nálady dostal mistr z tetovacího salonu, který vám zrovna vytváří na zádech orla, hada nebo křestní jméno vaší životní lásky. Což mi připomíná debatu, jíž jsem byl nedávno svědkem v jedné kavárně – přítomní tam řešili, jakou filozofickou myšlenku by si nechali vytetovat mezi lopatky (myslím, že s přibývajícími čárkami na účtě nakonec vyhrál nefilozofický návrh, že mezi lopatky by si měl člověk nechat vytetovat hrabičky). Když nad tím přemýšlím, tak on ten nápis „PS: UŽ JSEM Z TOHO VYPAD!“ mezi lopatkami vůbec není špatný. Mohl by ho s úspěchem nosit na zádech Mike Tyson i jakýkoli stárnoucí manžel. ?
