Psalo se před 20 lety - Na kádrovém oddělení Spolchemie zapečetili zástupci OF kádrové materiály
Říká se, že Rumunsko nemá politické tradice a kulturu. Rumunsko skutečně zažilo jen krátkou demokracii ve 20. letech, navíc zkorumpovanou. Nebyla taková, aby si z ní lidé brali příklad. A i tu trochu zlikvidovala nastoupivší sovětizace. To za prvé.
Dále jmenujme represi, zřejmě mnohem silnější než v ostatních východoevropských státech. Rumunskou společnost ovládá pocit strachu. Všichni lidé se bojí, nikdo se neodváží říci, vyslovit, artikulovat něco, čím se zabývá. Chceš-li s někým zcela otevřeně promluvit, byť v soukromí, může se stát, že se poleká, mluvíš-li nahlas, a má tě okamžitě za provokatéra - proč by ses jinak takto vyjadřoval.
Ten problém pochází z toho, že celá společnost je prolezlá sítí fízlů. Tajná policie má svou úřadovnu téměř v každé instituci. Securitate představuje kostru rumunské společnosti. Strach má tedy reálné pozadí. Velmi důležitý je ale i další fenomén: fámy. Vznikají z pověstí pronikajících celou zemi, nejdivočejších pověstí o hrozných věcech, které se ti mohou přihodit.
Takové věci se občas skutečně stávají, ale to, co si lidé ve fámách představují, realitu ještě přibarvuje. Pak to narůstá, až si lidé vyprávějí, že v Bukurešti pod náměstím Republiky je vězení, že v Temešváru, kde jsem žil, je pod stranickým výborem popravčí sklep, tedy zcela iracionální věci, jimž se ale všeobecně věří a o nichž jsou všichni přesvědčeni. Například lidem, kteří mi vyprávěli to, co zde teď líčím, jsem nedokázal vymluvit, že to není pravda. K tomu je třeba ještě dodat, že takové pověsti šíří zcela cílevědomě i tajná policie.
Rumunská opozice i veškeré obyvatelstvo jsou ve znamení bezmoci. Všichni lidé žijí v hluboké rezignaci. Všichni říkají, že se nedá nic dělat. Někteří se domnívají, že to spočívá v rumunském světonázoru, je prý velmi fatalistický. S tím snad mnohé souvisí. Ale skutečnost je taková: v 50. letech, kdy to v jiných zemích vřelo, se v Rumunsku nestalo vůbec nic.
Většina lidí říkala, že přijdou Američani. Tehdy to byl takový princip. Vždy se čeká, že změna přijde zvenčí. A musím říci, že sami Američani to podporovali tím, že na Svobodné Evropě pořád hlásili: lidi, vyčkejte, přijdeme vás osvobodit! Čerta přišli a nikoho neosvobodili. Tahle věta se uchovala mezi obyvatelstvem.
Nyní se v souvislosti s Michailem Gorbačovem, glasností a perestrojkou velmi široce říká: lidi, přijdou Rusové! A teď nás osvobodí oni! Je velmi špatná indicie politického stavu společnosti, jsme-li už tak daleko, že někdejší kolonie doufá ve své osvobození ze strany impéria.
O autorovi| Revolver Revue 13
