Časopis Newsweek nechal tisícovku Američanů vyplnit test, který musí zvládnout každý přistěhovalec, co usiluje o americké občanství. Osmatřicet procent z nich v testu propadlo. Devětadvacet procent nevědělo, jak se jmenuje americký viceprezident. Třiasedmdesát procent nedokázalo pořádně vysvětlit, proč byla Amerika onehdy ve studené válce. A šest procent nenašlo v kalendáři Den nezávislosti.
V jiném testu, který vedl před dvěma lety časopis European Journal of Communications, dokázalo popsat hnutí Taliban jen osmapadesát procent Američanů oproti pětasedmdesáti procentům Britů a šestasedmdesáti procentům Finů. A to Spojené státy proti tomuhle afghánskému hnutí vedou už deset let válku. Jiné průzkumy pak hlásí, že sedmdesát jedna procent Američanů chce zásadně zmenšit vliv federální vlády, ale jednaosmdesát procent z nich volá zároveň po tom, aby se rozhodně nesahalo na velký, vládou organizovaný a placený projekt zdravotní péče Medicare. Prostě proto, že nevědí, kdo Medicare řídí a platí. Není divu, že se mezi americkými komentátory objevují skeptické hlasy, které tvrdí, že takhle neinformované obyvatelstvo nemůže předvést u voleb úplně poučené a rozumné rozhodování.
Spousta žadatelů o americké občanství, kteří uspějí ve výše zmíněném testu, dnes pochází z Latinské Ameriky. Stávají se USA hispánskou zemí? To se dá zjistit při sčítání lidu. V České republice probíhá právě teď, ve Státech ho absolvovali loni. A před pár dny zveřejnil americký statistický úřad první výsledky. Podle nich vzrostla populace USA za posledních deset let o 27,3 milionu obyvatel, více než polovina z tohoto přírůstku připadá na Hispánce. Podle odhadů tak jejich celkový počet překročil padesátimilionovou hranici, což znamená, že hispánského původu je dnes každý šestý Američan. Komentátor Ruben Navarette ml. na to zareagoval sloupkem na webu televizní stanice CNN, který začal údernou větou: „Amerika se stává hispánskou zemí, a to rychleji, než by kdokoli čekal.“ Takové tvrzení je možná trochu odvážné a rozhodně předčasné, ale dá se vnímat jako provokativní nadsázka, jež chce přitáhnout pozornost ke zřejmé skutečnosti, že se demografie Spojených států rychle mění. Což se ostatně dělo ve větší či menší míře v minulosti téhle země mnohokrát a každá nová vlna imigrantů – ať to byli Němci, Irové, Italové, či Poláci – byla pokaždé přijímána těmi, kdo se nastěhovali třeba jen krátce před nimi, s určitou nedůvěrou nebo rovnou otevřeným nepřátelstvím. Pro dějiny imigrace do Ameriky se vžilo rčení, „poslední příchozí platí účet“. Počty Hispánců, kteří jsou v Americe nyní největší menšinou, dávají tušit, že tahle vlna imigrantů už nic platit nebude. Mimo jiné proto, že podle všech odhadů měla v roce 2008 nezanedbatelný vliv na zvolení Baracka Obamy a bude mít po čertech velký vliv na výsledky prezidentských voleb i v příštím roce.
Asi hlavním důvodem nevraživosti starousedlíků vůči hispánským imigrantům je přesvědčení, že berou Američanům práci. Podle časopisu The Economist rozjela loni v létě organizace UFW, což jsou největší odbory přistěhovalců pracujících na amerických farmách, projekt „Take Our Jobs“ (Vezměte si naši práci), v němž lákala Američany k práci na amerických plantážích, polích a farmách. Za tři následující měsíce navštívily internetové stránky tři miliony lidí. Z toho jen 8600 lidí vyjádřilo zájem o práci, ale většina z nich žádala mnohem větší mzdy, než byli američtí farmáři ochotní vyplácet, nebo chtěla alespoň zaplatit zdravotní a důchodové pojištění a další výhody. Na konci září nastoupilo díky kampani Vezměte si naši práci do zaměstnání celkem sedm Američanů. Sedm statečných.
O autorovi| Připravil Ondřej Formánek
