„Byl jsem pod obrovským tlakem. Od března mě nutili, abych porušil zákon způsobem, který se dá označit jako model a la Mlynář,“ prohlásil Jerie. Byl to jeden z hlavních důvodů, proč se rozhodl rezignovat. Památkový ústav bude řídit až do doby, než se najde jeho nástupce.
Systém a la Mlynář měl fungovat takto: ministerstvo kultury vybralo čtyři významné státní zámky, které spravuje Národní památkový ústav. Tento nemovitý majetek státu pak Jerie svým podpisem vloží do nějakého nově založeného právního subjektu (ministerstvo ho nazývá zájmovým sdružením právnických osob). Tato společnost pak bude na obnovu a rozvoj této památky žádat o stamilionové evropské dotace a sama s nimi hospodařit.
Jerie se tomu bránil. Věděl, že pokud by vložil státní nemovitosti do nějaké obchodní společnosti a ta by zkrachovala, likvidátor by mohl dluhy společnosti umořit prodejem této památky. Zcizením státního majetku by se Jerie dopustil trestného činu a hrozilo by mu vězení.
Jerie ministerstvo neposlechl a nechal si vypracovat nezávislé právní analýzy od ministerstva financí a ministerstva pro místní rozvoj. Podle nich byl takový postup nepřijatelný. Tlak ministerstva přesto neustával. Jeho úředníci přišli s alternativou, že Jerie vybrané památky prohlásí za nepotřebný majetek a ty se zapůjčí. V polovině července přišli s třetí, „schůdnější“ variantou. Teď se po Jeriem chce, aby podepsal smlouvy o půjčce.
Největší spor je kolem obnovy renesančního zámku s parkem, zahradou, piaristickým kostelem a Panským domem v Litomyšli, který je světovou památkou UNESCO. Je to jeden z nejvíce navštěvovaných objektů, které památkový ústav spravuje. Má být půjčen na osm let a nově využíván. „V zámku měla být rezidence hejtmana, z toho ale sešlo, ani nový hejtman to nechce. V takzvaném Panském domě mají být ubytovací kapacity,“ podotkl Jerie. Na oficiálním webu ministerstva kultury je projekt nazván revitalizace zámeckého návrší v Litomyšli, kde se mají obnovovat a kultivovat jednotlivé objekty.
Podobně mají být na osm let zapůjčeny části zámků v Telči a Lednici, chráněných UNESCO, i v památkově chráněném zámku v Jindřichově Hradci. Projekt prosazuje zejména Jana Vohralíková, vrchní ředitelka sekce D na ministerstvu kultury. Ta je za tyto projekty zodpovědná. Podle e-mailové korespondence mezi památkáři a ministerstvem, kterou mají LN k dispozici, o tom věděl i ministr kultury Jehlička a jeho náměstek František Mikeš.
Vohralíková Jerieho argumentaci o porušení zákona označila za nesmysl založený na polopravdách. Že je mezi nimi spor, ale připustila. Podle ní se mají památky vrátit do života. Památkáři prý chtějí kolem památek chodit po špičkách.
„Jediný problém je, že pan ředitel Jerie s tím není srozuměn. Celý život hájil jednu koncepci, a najednou vidí, že to jde i jinak. Tak si vymýšlí různé důvody, aby to zkomplikoval,“ řekla o odborníkovi, který v posledních letech třikrát získal památkářského „Oscara“ – ocenění Europa Nostra, cenu EU za obnovu pražské Müllerovy vily a restaurování fasády krumlovského zámku a barokního divadla.
Systém a la Mlynář měl fungovat takto: ministerstvo kultury vybralo čtyři významné státní zámky, které spravuje Národní památkový ústav. Tento nemovitý majetek státu pak Jerie svým podpisem vloží do nějakého nově založeného právního subjektu (ministerstvo ho nazývá zájmovým sdružením právnických osob). Tato společnost pak bude na obnovu a rozvoj této památky žádat o stamilionové evropské dotace a sama s nimi hospodařit.
Jerie se tomu bránil. Věděl, že pokud by vložil státní nemovitosti do nějaké obchodní společnosti a ta by zkrachovala, likvidátor by mohl dluhy společnosti umořit prodejem této památky. Zcizením státního majetku by se Jerie dopustil trestného činu a hrozilo by mu vězení.
Jerie ministerstvo neposlechl a nechal si vypracovat nezávislé právní analýzy od ministerstva financí a ministerstva pro místní rozvoj. Podle nich byl takový postup nepřijatelný. Tlak ministerstva přesto neustával. Jeho úředníci přišli s alternativou, že Jerie vybrané památky prohlásí za nepotřebný majetek a ty se zapůjčí. V polovině července přišli s třetí, „schůdnější“ variantou. Teď se po Jeriem chce, aby podepsal smlouvy o půjčce.
Největší spor je kolem obnovy renesančního zámku s parkem, zahradou, piaristickým kostelem a Panským domem v Litomyšli, který je světovou památkou UNESCO. Je to jeden z nejvíce navštěvovaných objektů, které památkový ústav spravuje. Má být půjčen na osm let a nově využíván. „V zámku měla být rezidence hejtmana, z toho ale sešlo, ani nový hejtman to nechce. V takzvaném Panském domě mají být ubytovací kapacity,“ podotkl Jerie. Na oficiálním webu ministerstva kultury je projekt nazván revitalizace zámeckého návrší v Litomyšli, kde se mají obnovovat a kultivovat jednotlivé objekty.
Podobně mají být na osm let zapůjčeny části zámků v Telči a Lednici, chráněných UNESCO, i v památkově chráněném zámku v Jindřichově Hradci. Projekt prosazuje zejména Jana Vohralíková, vrchní ředitelka sekce D na ministerstvu kultury. Ta je za tyto projekty zodpovědná. Podle e-mailové korespondence mezi památkáři a ministerstvem, kterou mají LN k dispozici, o tom věděl i ministr kultury Jehlička a jeho náměstek František Mikeš.
Vohralíková Jerieho argumentaci o porušení zákona označila za nesmysl založený na polopravdách. Že je mezi nimi spor, ale připustila. Podle ní se mají památky vrátit do života. Památkáři prý chtějí kolem památek chodit po špičkách.
„Jediný problém je, že pan ředitel Jerie s tím není srozuměn. Celý život hájil jednu koncepci, a najednou vidí, že to jde i jinak. Tak si vymýšlí různé důvody, aby to zkomplikoval,“ řekla o odborníkovi, který v posledních letech třikrát získal památkářského „Oscara“ – ocenění Europa Nostra, cenu EU za obnovu pražské Müllerovy vily a restaurování fasády krumlovského zámku a barokního divadla.
