Ostrou kritiku si vysloužila Česká republika za způsob, jakým přistupuje k odstraňování diskriminační praxe, na kterou doplácejí romské děti. Podle oficiálních údajů, vycházejících mimo jiné i ze statistik ministerstva školství, vyplývá, že tyto děti jsou 30krát častěji zařazovány do škol, které vzdělávají žáky s mentálním postižením. Podporuje se tím segregace, která na některých školách ve větších městech dosahuje až 100 procent.
Výbor ministrů Rady Evropy požaduje okamžité zastavení segregace romských dětí a ČR by měla do šesti měsíců přijmout nezbytná rozpočtová a legislativní opatření na zajištění rovných příležitostí.
Jenže zastavovat už není co! Za uplynulých 15 let se segregace romských dětí na základních školách zvyšovala postupně, až se zastavila, protože dosáhla úplného vrcholu.
Ve větších městech se postupně vytvářely situace, kdy rodiče dětí „romských“ posílali své děti do vytypovaných škol, a jak tam narůstal jejich počet, rodiče dětí „českých“ své děti přemisťovali jinam. Nikdo nepostřehl, co se děje, nikdo tomu nedokázal čelit. Ještěže v menších městech, kde není větší počet škol, není ani možné, aby se segregace nepřípustně zvyšovala.
Troufám si tvrdit, že tato situace je největší překážkou úspěšné integrace Romů do společnosti.
Co s tím? Nikdo neví!
Nechci být úplný pesimista, přece jen existují možnosti, jak tento nepříznivý vývoj zastavit a nastolit účinná opatření ke zlepšení. To bychom ovšem museli mít jinou vládu.
Ze všech náznaků, které pozorný sledovatel událostí může zaznamenat, je zřejmá neochota vlády těmito problémy se zabývat. Jen několik postřehů: systematická likvidace agendy lidských práv na Úřadu vlády, neochota jmenovat nového vládního zmocněnce pro lidská práva... To jsou více než zřetelná znamení nevůle vlády angažovat se v těchto záležitostech.
Personální důsledky jsou dalším neklamným znamením tohoto stavu: Anna Šabatová rezignuje na členství v Radě vlády pro lidská práva, výpovědi Kláry Laurenčíkové a Viktora Bartoše ze zaměstnání na ministerstvu školství jsou dalším neklamným důkazem neblahé praxe tohoto ministerstva. Tito lidé za ministra Lišky měli v agendě právě problematiku inkluzivního vzdělávání.
Vyhláška na lepší začlenění romských žáků do běžných škol prý bude připravena do ledna. Jsem věru zvědav, co nám pan ministr Dobeš připraví. Mám podezření, že jen reagoval na kritiku neziskových organizací, že jeho úřad romskou otázku ignoruje.
Všechno, co se děje, jsou jen okamžité a živelné reakce na situaci. Systémový program integrace Romů do společnosti stále neexistuje. Jeho součástí je i školská politika. Mám na mysli takový program, který by byl daný nikoliv jednou provždy, ale na určitou dobu, a profesionálními úředníky naplňován bez ohledu na politické změny a výkyvy vládních garnitur. Na to stále ještě musíme čekat vinou nedostatečné politické vůle a neschopnosti našich vlád, vinou té současné nejvíce.
O autorovi| Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě
