Sobota 20. července 2024, svátek má Ilja
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Seina teče... A lidi se vraždí

Česko

Kdo si počká, ten se dočká. Právě takhle přistupuje ke své práci pařížský policejní komisař Jean-Baptiste Adamsberg, pověstný dlouhými procházkami, zmačkanými šaty a odporem k dedukci. Je ostatně známá věc, že velcí detektivové jsou podivíni, kteří své okolí přivádějí do rozpaků.

Adamsberg - podobně jako jeho slavný literární kolega Maigret -vyčkává, nechává se trpělivě unášet okolnostmi vyšetřování, všímá si drobností a vydává se tam, kam ho ony malé náznaky zavedou. Podle jeho podřízeného poručíka Danglarda je ovšem komisařova metoda „volovina“. A tak se není co divit, že kvůli svému věčně zasněnému šéfovi Danglard pije dvojku bílého za dvojkou už dopoledne a pak druhý den shání prášky proti bolení hlavy8230] Štědrý večer, ta barbarská noc Komisaře Adamsberga známe už z několika pozoruhodných románů francouzské archeoložky a historičky Frédérique Audoin-Rouzeauové (1957), která si pro svou literární tvorbu zvolila pseudonym Fred Vargas. Povídkový soubor A Seina teče vyšel původně v roce 2002, krátce po autorčině nejznámějším a zřejmě nejlepším románu Uteč rychle a vrať se pozdě.

Do fiktivní chronologie adamsbergovských příběhů však tuto trojici příběhů zařadíme obtížně; o tom, kdy se odehrávají, se nedozvíme nic. Ze všeho nejvíc přitom připomínají skici, zárodky zápletek, které by nevydaly na román, ale takto, lehce načrtnuté, obstojí i samy - coby literární etudy.

V první povídce nazvané Zdar a svobodu chce někdo Adamsbergovi dokázat, že komisař je úplný blbec. A tak mu dotyčný napíše, že zabil. Koho, kdy, kde a proč? Pachatel tvrdí, že policie je natolik zabedněná, že se na to nikdy nepřijde. Předem ohlášená vražda není v detektivkářské tradici nic nového, mezi jinými Agatha Christie, Ed McBain či Georges Simenon tento motiv zdařile využili již dříve.

Avšak to literární kvality autorčiny povídky nesnižuje. Naopak. I když Fred Vargas nenabídne čtenářům dostatek stop na to, aby je mohli sami sledovat a odhalit pachatele, podařilo se jí vytvořit sugestivní, neromantickou atmosféru prázdninové Paříže a intenzivní portréty tří naprosto různých lidí -Adamsberga, Danglarda a žebráka Vasca -, kteří celé léto musejí nedobrovolně strávit spolu.

Prostřední povídka Surová noc, jejíž ústřední motiv dal knize název, patří mezi nejlepší příběhy s komisařem Adamsbergem vůbec. Je to sevřená, suverénně napsaná a žánrově čistá detektivní miniatura. Na Štědrý večer kdosi hodí ženu do Seiny. Zkušený Adamsberg žádnou příjemnou službu v tento čas nečeká -vždyť „je to den jako každý jiný, jen mnohem horší“. Přesto mu přinese pozoruhodný případ8230]

Působivý popis štědrovečerní služby na policejní stanici může připomenout McBainovu povídku Štědrý večer na 87. revíru - Adamsbergův postup při vyšetřování, vymykající se policejní rutině, ovšem ukazuje, že příběhy francouzské autorky nejsou a nechtějí být realistickým zachycením policejní práce. Ne, tato próza je především literární hra, v níž autorka rozmarně pracuje s leitmotivy šatního ramínka a malé směšné „prkotě, ze které se ale zrodí velká věc, a to pořádně velká“.

A konečně v povídce Za pět franků kus se bezdomovec Pi, který si odjakživa potrpěl na čísla, stane svědkem vraždy „přítelkyně pana ministra“. Nejprve nechce Adamsbergovi pomoct, protože „ti nahoře“ se nezajímají o něj a on se nezajímá o ně, jenže komisař jej přesvědčí, že všichni lidé jsou stejně důležití a „každý život má cenu života“.

V této poslední povídce, či spíše črtě je kriminální motiv vlastně podružný, Fred Vargas nám v ní zejména přibližuje, jak účinná je Adamsbergova „zenová“ metoda vyšetřování, díky níž si - na rozdíl od všech ostatních kriminalistů - dokáže získat důvěru jediného, a tedy rozhodujícího svědka zločinu.

HODNOCENÍ LN **** Fred Vargas: A Seina teče

Přeložila Kateřina Vinšová Garamond, Praha 2008, 126 s.

Autor: