Ondrej Rigo je co do počtu obětí nejhorším sériovým vrahem novodobé slovenské historie. Zabil osm žen a jednoho chlapce. Soud ho poslal za mříže na doživotí. Jeho zločiny, vyšetřování a usvědčení má přiblížit nová dokumentární série Petra Bebjaka Případ Rigo: Ponožkový vrah, kterou v druhé půli července uvede platforma OnePlay.
Život Ondreje Riga
Ondrej Rigo se narodil v roce 1955 v Bratislavě, měl několik sourozenců. Otec byl recidivista, který opakovaně seděl za vloupačky, a Rigo později vzpomínal, že při jedné z nich ho zastřelili. „Naši byli dobří, nebili mě,“ zhodnotil své rodiče v rozhovoru v roce 2008. Ve 14 letech skončil v polepšovně. Do kriminálu se dostal poprvé po vojně, a to za majetkovou trestnou činnost.
S ženami prý Rigo problém neměl. „Nikdy jsem neměl problém s děvčaty, dokázal jsem je na pohodu sbalit. Měl jsem tak… do stovky bab,“ pochlubil se později policistům, jak uvádí autor dokumentárních podcastů Eduard Birke. Kromě dvou manželek měl nejméně čtyři družky, se kterými postupně bydlel. Sám se považoval za sexuálně velmi aktivního, žádnou sexuální úchylku u něj ale později znalci nenašli. „Sexuální deviace ani sadismus nebyl zjištěn,“ uvádí o něm web bývalého kriminalisty Miloslava Jedličky.
I když si do roku 1989 odseděl několik trestů, většinou za vloupačky nebo také příživnictví, na násilné sklony u něj nic neukazovalo. Zlom přišel se sametovou revolucí. Rigo, který se už v minulosti neúspěšně pokusil překročit hranice, se vydal do Vídně. Bez peněz, bez pasu a s cílem dostat se za bratrem do Německa. V Rakousku si obstaral falešný pas a do vysněné země opravdu odjel. Zažádal tam o azyl, Němci ale jeho falešné doklady prokoukli a obvinili ho z padělání.
Nejhorší sériový vrah v dějinách Slovenska Ondrej Rigo u soudu. Devítinásobný vrah byl v roce 1994 odsouzen senátem Městského soudu v Bratislavě k doživotí.
Jak se z Riga stal vrah
Podle Birkeho byl Rigo zadržen ve Freisingu, kde měl čekat na vyřízení svého případu. Město prý nesměl opouštět, přesto cestoval. Nejčastěji do blízkého Mnichova. Je pravděpodobné, že se u něj setkaly dva problémy: nedostatek peněz a vynucená sexuální askeze. Jak později přiznal vyšetřovatelům, se ženami mu to v zahraničí nešlo, neuměl německy.
V noci ze 7. na 8. června 1990, když se toulal Mnichovem, všiml si lákavě pootevřeného okna v přízemním bytě. Vlezl dovnitř, zřejmě v očekávání lupu, ale následné události nabraly jiný spád. V bytě byla 40letá žena, Helena. Není jisté, zda ji Rigův vpád vzbudil, nebo zda spala dál. Jisté ale je, co následovalo. „Rigo, obávající se vyzrazení, popadl dvouapůlkilovou kovovou trubku, napřáhl se a udeřil Helenu do hlavy,“ popisuje Birke. Úder byl smrtící.
Rigo následně udělal to, co se později stalo jeho modem operandi, čili typickým způsobem provedení zločinu: přehodil přes horní část ženina těla deku a začal souložit s mrtvým tělem. Po činu pak prohledal byt, zda v něm není něco vhodného k odcizení, a zmizel oknem. Vražedný nástroj nechal na místě, v tomto případě pod parapetem.
Jak vraždil Rigo
Během léta stihl Rigo zabít v Mnichově ještě další ženu, načež se přesunul do Amsterodamu k sestře. Zabil tam obdobným způsobem 58letou ženu a odjel zpět na Slovensko, do Bratislavy.
Data vražedných útoků Ondreje Riga
Zdroj: Wikipedie |
V rodném městě zahájil další vražednou šňůru. Od podzimu 1990 do jara 1992 tam zabil pět žen a jednoho chlapce, který měl tu smůlu, že byl v pokoji s matkou.
Všechny zločiny měly podobné rysy: Rigo vždy útočil v noci, vybíral si osamocené ženy a využíval nedovřených oken nebo nedbale zabezpečeného vstupu. Většinou lezl do přízemních bytů, v některých případech si ale vyhlédl pavlačové domy a dostal se do pokojů po žebříku. Vražednou zbraň si nenosil, popadl vždy to, co našel cestou: lešenářskou trubku, kus betonové dlaždice, kovovou tyč nebo motyku.
Své oběti ubíjel ranami do hlavy. Když nejevily známky života, překryl jim horní polovinu těla dekou či polštářem, vykonal soulož a poté se v bytě ještě chvíli zdržel. Hledal cenné předměty, které by mohl odnést – šperky, zlato, peníze. S odchodem většinou nepospíchal, někdy si na místě činu klidně zapálil, při vraždě v Amsterodamu zase vypil láhev tvrdého alkoholu, kterou tam našel.
Metoda Markovič: Straka. Kde sledovat true crime sérii o spartakiádním vrahovi? |
K čemu Rigo používal ponožky
I když v jednotlivých případech se našly odchylky, jedno pravidlo Rigo dodržoval striktně: Než vlezl do bytu, sundal si ponožky a navlékl si je na ruce. Myslel si, že když nezanechá otisky prstů, bude nepolapitelný.
Je zajímavé, že ponožky použité při vraždách si Rigo už znovu neoblékal. Nechával je na místě činu nebo je odhodil nedaleko. Když si pro něj přišli, jen několik hodin po poslední vraždě, byl naboso. Naproti tomu další oblečení, byť zkrvavené, si Rigo nechával. Také tyto stopy pak posloužily k jeho usvědčení.
Vrah si neuvědomoval, že i přes použití ponožek nechává po sobě na místě činu i tak dost biologických stop. Kriminalisté například byli schopni zajistit sperma, z něhož poznali, že pachatel měl krevní skupinu A. Rigo se později hájil tím, že sperma na něj na místě narafičila pracovnice erotického salonu, kde byl zákazníkem.
VIDEO: Nejhorší sériový vrah Československa myslel, že dostane 10 let. Bestii ze severu popravili po 288 dnech |
Dopadení Ondreje Riga
Kriminalisté ze tří evropských států zpočátku pracovali na případech odděleně. Podezření, že mají bratislavské případy nizozemskou stopu, získali slovenští policisté ve chvíli, kdy na jednom místě činu našli guldeny.
Vyšetřování vedl elitní detektiv Jozef Vachálek. Obraz vraha se skládal postupně. Napomohl tomu psychologický profil, za nímž stál přední slovenský forenzní psycholog Anton Heretik, a také mravenčí práce zohledňující víc než 170 svědeckých výpovědí či trasologické stopy. „Boty s takovým dezénem se v Československu neprodávaly a ani se nedovážely. Rigo je dostal v Německu v utečeneckém táboře,“ uvádí dokument Největší kriminální případy Slovenska v díle věnovaném Rigovi. Kriminalisté také šli důsledně po špercích, které se vrah snažil prodávat překupníkům.
Ondrej Rigo byl v době vražd již známým recidivistou, kterého kriminalisté měli v databázi. Byl ale trestán za majetkovou trestnou činnost, příživnictví nebo opuštění republiky (za komunismu). Podle různých zdrojů byl do roku 1989 souzen sedmkrát, devětkrát či dokonce jedenáctkrát. Násilí nebo sexuálně motivované činy ale před rokem 1990 na kontě neměl.
Poslední vraždu spáchal Rigo v noci z 3. na 4. března 1992, doslova cestou z kina. Zabil ženu v pavlačovém domě v Obchodní ulici v Bratislavě a pak se vydal do hotelu Carlton, kde pracoval jako údržbář. Tam si pro něj přišla policie.
Česko má své Dahmery: kanibaly i hloupé nekrofily. Kriminalisté popisují modus operandi brutálních vrahů |
Usvědčení a trest
Teprve po zadržení Riga začaly kriminálky tří států úzce spolupracovat. Rigo se k žádným vraždám nepřiznal, důkazy se snažil bagatelizovat. O krvi na oblečení tvrdil, že je to sirup. Nedopalky s jeho DNA vysvětloval tím, že okno bylo otevřené, on byl zvědavý a nakoukl dovnitř.
Profily DNA získané z míst činů ale jednoznačně potvrdily jeho zločiny. S tímto významným příspěvkem k usvědčení vraha je spojen zejména přední genetik Vladimír Ferák. A nesmíme zapomenout ani na svědkyni Janu B., která jako jediná z napadených útok přežila. Přes závažná zranění si dokázala přivolat pomoc a později Riga jednoznačně identifikovala.
Rigo vinu nepřiznal. Důkazy byly ale tak jednoznačné, že Městský soud v Bratislavě mohl v prosinci 1994 vynést nejvyšší možný trest: doživotí. Předseda trestního senátu Peter Šamko uvedl, že soud nezohlednil jen počet vražd, ale i jejich brutální provedení a to, že možnost resocializace je u Riga značně omezená.
Rigo se z vězení už nedostal. Podmínečné propuštění mu zamítli. Zemřel v roce 2022.
