Podle Štrosové je ale pravda někde jinde. „Je to hrozné, co o mně tvrdí. Vždyť mě do dneška neviděli a ani jednou se mnou nejednali,“ říká žena. Podle ní ví stát o její parcele řadu let, a je nepochopitelné, že se s ní nedokázal včas dohodnout. „Já jsem vždy říkala, že až se vypořádají s mou sestrou, že já pozemek okamžitě prodám. Že nebudu dělat žádné podrazy,“ tvrdí sestra farmářky. Vládní vyjednávači ji nakonec na setkání pozvali. Obsílku jí však doručili pouhý den předtím, než se schůzka konala.
„Devátého března mě obeslali s tím, že desátého se mám zúčastnit jednání ve východních Čechách. To jsem ale nemohla, protože jsem měla dlouho dopředu naplánované vyšetření u lékaře,“ popisuje události Štrosová.
Na schůzce s vyjednávači tak byli přítomni jen syn Štrosové advokát David Štros a Ludmila Havránková. Ta ale s úředníky o společné parcele nechtěla v sestřině nepřítomnosti jednat. Státní vyjednávači dorazili se znaleckým posudkem, který Štrosové za její část parcely přisoudil 181 tisíc korun. „To ale Štrosovi odmítli. Za pozemek chtěli násobně víc. Nabídli jsme jim tak náhradní pozemek,“ říká hlavní vládní vyjednávač Michal Frankl. Parcela byla ale údajně značně nepraktická. Podle Štrose k ní ani nevedla žádná přístupová cesta.
Štrosovou jednání vládních vyjednávačů znechutilo. Prý už lépe chápe šestnáctiletý spor své sestry.
„Je to hrůza. Já jsem se těch sestřiných peripetií nikdy neúčastnila. Když mi o tom povídala, vždy jsem to vnímala jen napůl. Když jsem to ale sama viděla, tak klobouk dolů, že s nimi dokázala takových let válčit,“ dodala.
