Kapela pojmenovaná po známé písničce Leonarda Cohena (jehož jiný skvost – Teachers – i předělala k obrazu svému) je kapelou především co do počtu lidí. Ve skutečnosti se jedná o projekt zpěváka a skladatele Andrewa Eldritche. Někteří z kytaristů (dlouhá léta už pouze dvou, basovou linku převzal též automat) sice přispívají i na novou produkci, sestava se ale postupně mění. Její současná, omlazená podoba je stará zhruba tři roky.
Dva, možná dokonce tři „Sisters“ koncertují s železnou nepravidelností. Některé roky se nesou ve znamení horečné aktivity: naposledy turné k čtvrtstoletému výročí existence kapely v roce 2006, které její členy zaválo i do tak exotických míst, jako byl Balkán či Moskva. Letošek patří k těm odpočinkovějším. Koncert na festivalu Suikerrock v belgickém Tienenu, který se odehrál 26. července, byl teprve druhým a zatím posledním potvrzeným, byť neoficiálně je v plánu zastávka v Bulharsku.
Narozdíl od nepříliš povedeného prvního koncertu v Portugalsku ten belgický ukázal, že skupina i s 49letým Eldritchem dokáže mobilizovat své schopnosti. Ostatně při chuti a při síle se předvedli i před třemi lety v Táboře.
Koncert konaný na slušně zaplněném náměstí belgického městečka Tienen v rámci festivalu Suikerrock přinesl dvě, respektive tři překvapení. Jednak to byla již výše zmiňovaná dobrá forma všech tří „Sester“. Dále to byl fakt, že Eldritch – vyhlášený kuřák – si ani jednou nezapálil. A v neposlední řadě to byla sestava odehraných písniček. Setlist, který mívá stále rigidnější podobu, byl přeházen, do závěrečné části se po sedmi letech vrátily svižné coververze od Motörhead a Garryho Glittera (svědčící o Eldritchově zálibě slučovat neslučitelné) a nečekaně se tam objevila i skladba z raného období kapely, nikdy oficiálně nevydaná Good Things (Dobré, či spíše Příjemné věci).
Skalní fanoušci, kteří se na čím dál ojedinělejší koncerty kapely stahují i z odlehlých koutů kapely – vedle autora recenze stál nadšenec až z Jihoafrické republiky! – jsou šťastní už ze samotného faktu, že kapela ještě hraje. Detail v podobě léta nehrané vykopávky pak vzbuzuje nadšení téměř extatické.
Tři a dost?
Skupina sice na novou tvorbu nezanevřela, v posledních letech ale výskyt nových písniček slábne – zatím poslední do koncertního programu přibyla v roce 2006. O nových deskách nemluvě. Posledním řadovým albem bylo Vision Thing z roku 1990, pak už jen dvě kompilace a nedávno reedice trojice základních desek.
The Sisters of Mercy nevyvolaly žádnou hudební revoluci. Jejich neotřelý přístup k vlastním i převzatým věcem je ale nenapodobitelný. Jejich vystoupení – kombinace ostrého kytarového zvuku, tepajícího bubeníka, světel, množství kouře a sugestivního Eldritchova zpěvu – mohou být nabitá energií jako v Tienenu, ale mohou končit i rozčarováním těch nejvěrnějších fanoušků. „Sisters“ jsou typickým příkladem skupiny, kterou lze buď mít rád, anebo ne. Nic mezi tím.
