Jedině s ledoborcem.
Každopádně plavba z Jokohamy do Rotterdamu okolo ruských břehů je o tisíce kilometrů kratší než cesta Suezským průplavem.
MOSKVA Rusko se vážně zaobírá myšlenkou přeměnit Severní mořskou cestu v mezinárodní dopravní koridor.
„Nynější chvíle je nejpříhodnější - somálští piráti totiž silně hatí přepravu přes konkurenční Suezský kanál,“ napsal včera list Izvestija. „Sevmorpuť“, jak mrazivé trase Rusové říkají, navíc „Rusko potřebuje jako vzduch k dýchání“, pokud chce v budoucnu využívat zásoby ropy a plynu v Arktidě.
Ministerstvo dopravy už navrhuje obnovit zvláštní správu cesty jako jakési ministerstvo v malém; podobná správa, starající se o flotilu ledoborců, severské přístavy a přísun materiálu, existovala za sovětských dob.
Hostit staronový úřad se už nabídlo město Archangelsk. Sněmovnou také v prvém čtení prošel návrh zákona, že by povoloval plavbu po trase jen v doprovodu ruských ledoborců.
Momentálně má Rusko na severu pět jaderných a čtyři dieselové ledoborce, další čtyři - jeden jaderný a tři dieselové - se staví.
Stávající infrastruktura však dovoluje severní cestou přepravit ročně jen okolo milionu tun nákladu, z čehož jen pětinu činí mezinárodní přeprava. Ostatní náklady tvoří hlavně zásoby pro polární končiny.
Plavba z Jokohamy do Rotterdamu okolo ruských břehů je sice o tisíce kilometrů kratší než Suezem, ale na jižní trasu nyní připadají tři čtvrtiny přepravy zboží mezi Evropou a Asií.
Severní trasa je totiž schůdná jen po část roku a náklady na udržování cesty v plavbyschopném stavu by se podle expertů vyplatily až v případě, že by přeprava zboží arktickými vodami stoupla alespoň na deset milionů tun ročně. Ale i za dob největší slávy po „Sevmorputi“ putovalo jen šest až osm milionů tun zboží.
Ministerstvo dopravy zatím navrhuje kompenzovat ze státního rozpočtu „mimosezonní“ údržbu ledoborců, aby náklady na přepravu kontejnerů severní cestou nevycházely dráže než jihem, kde kvůli řádění pirátů zase pojišťovny zvyšují sazby. Loni na přelomu léta a podzimu se dvě lodi německého rejdařství odvážily proplout z korejského přístavu Ulsan do Rotterdamu severní trasou i bez ledoborců. Perspektivně by přeměně experimentu v praxi mohlo napomoci i globální oteplování. Všechny naděje ale spočívají v severských nalezištích, protože přeprava ropy a plynu tankery by vycházela laciněji než výstavba plynovodů a ropovodů. Na využití takových nalezišť, například Štokman, nejspíše bude zapotřebí ještě pár let počkat. Nicméně už na září se podle ministra dopravy Igora Levitina plánuje zkušební plavba jednoho tankeru z Murmansku do jihovýchodní Asie.
Stávající infrastruktura dovoluje přepravit ročně jen okolo milionu tun nákladu
