Běžný život Francouzů za okupace autor ilustruje pomocí příkladů z dobových módních úzů, filmů, populární hudby, literatury, zpráv z černých kronik. Barvitost této krajiny podtrhuje realitu doby, vůči níž jsou navenek prudérní vichističtí úředníci bezmocní. Milion a půl zajatců v táborech nepřítele a stejně tolik doma ve vlasti opuštěných manželek a snoubenek. Truchlí a vzpomínají. Ale jen zpočátku. Pak se většinou přizpůsobí okolnostem a s rostoucí smělostí se začnou vydávat po svůdných cestičkách z osamělosti.
Buisson popisuje „erotická léta“ s nadáním literáta a erudicí historika. Nepopírá tragičnost a bolestný ráz doby. Ani se nesnaží kolaboraci v širokém rejstříku valérů rehabilitovat. Pouze ukazuje, jak dalece a jakým způsobem se Francouzi přizpůsobovali.
Historiografická psychoanalýza vydává svědectví o duševní stavu národa. Zhroucení francouzské armády je krachem národní mužnosti. Invaze a vítězství německých vojáků připomíná vpich injekce s omamnou látkou. Poražení se masochisticky drásají. Neschopnost francouzských mužů vyvolává emancipaci francouzských žen. „Pro poraženého si ženy schovávají srdce, vítězům patří jejich těla.“
Překvapením je obraz maršála Pétaina. Obránce rodiny a apoštol porodnosti z něho vystupuje jako hédonik, jemuž je cizí „obětovat“ vlastní tělesné radovánky obnově vlasti. Žení se až ve věku 64 let, ale ve Vichy vede nevázaný život. Svatoušek a suchar ožívá ve společnosti svých sekretářek a písařek.
Estetické nadšení pro germánské Apollóny a Siegfriedy ve vojenských helmách zachvátilo nemálo francouzských spisovatelů a intelektuálů. Robert Brasillach, Jean Genet, Marcel Jouhandeau, Jacques Benoist-Méchin, Abel Bonnard, Henri Montherlant. Několik jmen z celé řady těch, které emoce dovedly až k těžko stravitelným úchylkám. Sartre se snažil udělat z Geneta psance a oběť buržoazní společnosti, ale Smuteční obřady jeho chráněnce se tím nestanou o mnoho méně vyznáním obdivu k nacismu. Do kategorie komičtějšího patří zbožnění herce Jeana Maraise. Propůjčuje vítězným válečníkům krásu své anatomie a stává se bezděčně ikonou morálního rozkladu.
Náhlý vpád krásného německého vojáka na kulturní pole, s tělem vypracovaným sportem, zjevení syntézy řeckého atleta a středověkého rytíře, jde ruku v ruce s znechucením nad nedochůdčaty, jež plodí „demokracie sklenky pastisu a partičky pétanque“. Obdivovatele mužných tvarů láká paktování s idealizovanou krásou vítězů.
Historická práce, trochu přes míru provokativně laděná, vyvolala rozporné reakce. Pokud se na Buissonovu knihu nepohlíží jako na obžalovací spis, může rozšířit znalost psychologické složky v rejstříku dějinných mechanismů ve chvílích národních krizí a porážek.
Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer
ČESKY NEVYŠLO 1940-1945 Années érotiques Patrick Buisson Vydalo nakladatelství Albin Michel, Paris 2008. 576 stran.
