Tohle tam ale nesmíš napsat, to je moje know-how!“ varovala mě důrazně moje dobrá kamarádka, když jsem jí oznámila, že píšu text na téma „jak české ženy balí muže“. „Neboj,“ ujistila jsem ji proradně. Takže: jediná strategie, která podle ní stoprocentně zabírá, je metoda cukru a biče neboli „strategie odmítání“. Je navíc univerzální, hodí se pro intelektuála i instalatéra. „Napřed ho musíš navnadit a pak dělat, jako že ho nechceš. Funguje i pro gaye,“ vysvětlila mi.
Kdybych ale psala scénář k české verzi Sexu ve městě, těžko bych se spokojila s touto jednou jedinou „sexuální strategií“ či „balicí technikou“. Ono je jich totiž minimálně osm: Modelína. Kámoška. Pozérka. Matka. Potvora. Drsoňka. Fitnesska. Plus jejich nesčetné kombinace. Při volbě strategie samozřejmě záleží na typu ženy (ne každá má postavu na to dělat ze sebe „modelínu“; ne každá má energii zabývat se esoterikou jako „víla“), ale také na volbě muže – karatistu asi neoslníte zasvěcenými postřehy o Michelu Houellebecqovi.
Ženy jsou v získávání srdcí opačného pohlaví důmyslnější než muži, a to z toho prostého důvodu, že jim na rozdíl od pánů, kteří balicích technik využívají zhusta k pouhému obveselení, jde o nalezení otce jejich dítěte. Jsou schopny se jako chameleon přizpůsobit „muži snů“ (nikdo, natož autorka tohoto textu, ale netvrdí, že je to tak správné; nikdo ale, ani autorka tohoto textu, netvrdí, že to někdy není tak trochu nutné). Pokud hodlá žena navázat vztah s fitnessfanatikem, je schopna začít odebírat časopis Muscle&Fitness, pokud objeví v muži zálibu v tajemných naukách, obohatí svůj šatník o kousky s podivnými znaky a svůj slovník o výrazy typu „ascendent“.
Mužům může být útěchou (anebo výstrahou), že nikdo, ani žena, nedokáže příliš dlouho předstírat to, co není. A její skutečná podstata vyplave dříve či později na povrch. Po svatbě určitě.
Typ první: MODELÍNA
„I am body, no brain,“ pronesla zcela vážně moje známá Klára, co nosí zásadně jehly značky Guess a do upnutých džín značky Dolce&Gabbana se souká pomocí desetiminutového hopkání. V tu chvíli zrovna mluvila na jednoho Francouze. Já se radši klidila.
Aby vynikla proradnost její věty, nutno dodat, že Klára pracuje na celkem vysoké pozici v nadnárodní účetní firmě. V tu chvíli se ale opírala o bar v jistém pražském hogo fogo podniku. Mají ho rádi muži vizáže Filipa Renče, missky a neúspěšné modelky s umělými ňadry, jež se stejně jako Klára snaží získat muže svých snů. Na mojito sem chodí manažeři z velkých podniků, nějaké ty sportovní hvězdy, když zrovna netrénují, a cizinci.
Klára úplně nelhala. Za svou hlavní devizu totiž pokládá své tělo. Její strategií je udělat ze sebe pokud možno nejblbější bytost na světě, aby si muž náhodou nepomyslel, že později hodlá manipulovat s jeho kreditní kartou. O nějakého chudáka totiž žena typu Modelíny nezavadí. Přesně ví, co potřebuje: člověka, který jí pomůže s nemalými investicemi do vzhledu a šatníku.
S těmi otevřenějšími typy Modelín si (jste-li žena) pěkně popovídáte o dietách, krémech proti celulitidě a sérech proti vráskám, hydratačních maskách a maskách proti pórům na nose, o kokosových zábalech, melírování a barvení vlasů (Modelína bývá blondýna, protože sází na nevalnou pověst blondýnek, pokud jde o jejich inteligenci).
Ty sofistikovanější budou ale tvrdit, že se zkrátka takhle (i s rudými nehty na nohou a umělými vlasy po zadek) narodily. Některé si dokonce před vyhlédnutým mužem stěžují, jak je život krásky mezi ošklivými závistivými kamarádkami nesnesitelný. „Je to hrozný, jak si všichni myslí, že jsem tupá blondýna,“ vyprávěla mi (ale hlavně hezounovi oháknutému v džínách Diesel a triku Ed Hardy) známá, jež si mimochodem ve svých dvaceti (!) letech nechala napíchat botoxové injekce do čela. Chápala jsem, že potřebuje udělat dojem, ale neudržela se: „Tak si ty vlasy nebarvi!“ Hezoun ji na drink stejně pozval.
FITNESSKA
Je to přírodní úkaz. Nemusí nikdy zastrkovat břicho, protože žádné nemá. A bývá lehce rozpoznatelná: má vysoko vyčesaný culík, na sobě široké černé kalhoty Nike – sukni zásadně nenosí. Ostatně většinou v ní kvůli vypracovaným kvadricepsům a hamstringům, jak Fitnesska nazývá přední a zadní stehenní sval, nevypadá dobře. Nesmí chybět úzké značkové tílko. Outfit doplňuje barevná mikina na zip a tenisky – přestože má díky nejrůznějším balančním cvikům dokonalou rovnováhu a váhu rozprostřenou na ony pověstné tři body na chodidlech, podpatky ji nebaví. Kromě černé má ráda výrazné barvy, jako je tyrkysová nebo jasně růžová. Je opálená, má minimální make-up a v ruce většinou svírá lahev s vodou (fanatičtější typy mívají stříbrný shaker, z něhož popíjejí proteinové drinky). Strategií Fitnessky je cvičení; na rozdíl od jiných typů ale na muže svých snů nic nehraje, protože to nejde. Buď někdo cvičí a dodržuje životosprávu (má známá snídá vločky s vodou, obědvá steak, večeří dušenou karotku, a když má chuť na sladké, sní jeden para ořech), nebo ne. Svaly si zkrátka ani mistryně světa v přetvářce přimyslet nedokáže. Fitnesska vstává brzy ráno, aby stihla pravidelný trénink, po večerech zase chodívá běhat. Usíná před desátou, aby se tělo stihlo dobře zregenerovat.
Pokud chce Fitnesska získat muže, který nežije stejným životním stylem, většinou narazí. Povídat si o tom, kdy tělo začne spalovat tuky, jak nastartovat metabolismus nebo kolik proteinů musí denně přijmout, baví totiž pouze lidi s podobným koníčkem. Ty si pak získá poměrně snadno. „Tak co, jaká je? Co dělá?“ vyzvídala jsem u svého kamaráda-trenéra, když se mi pochlubil, že má už celý jeden TÝDEN novou přítelkyni. „Třikrát týdně dvě hodiny posilovna, čtyřikrát týdně hodinu běhá při tepovce 128 a třikrát týdně dělá kung-fu. Je to fanatik,“ pronesl hrdě. Je pravda, že jsem ani jinou odpověď nečekala – povahové vlastnosti při takovém objemu cvičení nehrají roli. Fitnesska bývá většinou díky endorfinům vyklidněná. Pokud zrovna neonemocní. POZÉRKA
Společnost je pro ni nejdůležitější věcí v životě. Sama před sebou se totiž exhibovat nemůže. A jen v reji přátel vynikne její jedinečnost. Nejraději má společnost „lidí od fochu“ – třeba nejrůznějších herců, které nikdo nezná (protože dělají umění), režisérů, kteří netočí filmy (protože chtějí dělat umění), výtvarníků (kteří atd.).
Doménou Pozérek je příprava večírků, na kterých pózují intelektuálně i ošacením. „Forma je přece nejdůležitější,“ zcela vážně mi odvětila jedna kamarádka mé bývalé kamarádky – byla při tom navlečená v japonském kimonu –, když mě usazovala na tvárnici sloužící místo židle na večírku, kde se připravovaly pokrmy pouze ze salátu rukola a nahlas předčítaly úryvky z ruských klasiků.
Zlatým hřebem pak byla autentická nahrávka Osipa Mandelštama čtoucího báseň, jíž nikdo neporozuměl.
Pozérky jsou vždy originální, ale jen tak, aby příliš nešokovaly.
To by mohlo odradit. Objektu svých snů klidně sdělí „Na tu novou Elfride Jelinek do Komedie se mnou nepůjdeš, chlapečku, já jdu totiž sama na Febiofest“ jen proto, aby vypadaly nezávisle. Ve skutečnosti je jim to jedno. Jiné se nespecializují na Elfride Jelinek, ale na černobílé němé filmy francouzské provenience, další na videoart. Zkrátka na cokoliv, co jim připadá dostatečně nevšední.
Taková totiž chce být v očích mužů správná Pozérka. Některé se také přejmenovávají z Libuší na Laury a koncovku -ová ze svých příjmení vyškrtávaly dávno před tím, než se to zalíbilo českým misskám.
Cílem Pozérky je nad krabičkou sushi pojídanou na sametové divadelní oponě vzbudit v muži pocit, že nic takového s nikým jiným nikdy nezažije. A někdy se jí to, zvláště u opačného pohlaví podobného ražení, podaří. Ale pozor: jelikož jde jen o pózu, po svatbě a zejména po narození dítěte se může začít chovat zcela normálně a místo Mistra Eckhardta číst noviny. KÁMOŠKA
Vykládá o sobě, že „jako malá lezla po stromech a byla takový kluk“. V době Eura sedí v hospodě mezi muži a dokáže nelíčeně a naprosto přirozeně fandit a pak si jde s muži (zásadně je nazývá „kluky“, i když z šortek už dávno vyrostli) zahrát stolní fotbálek. Jedná „na férovku“ (i když žádná žena na férovku s objektem svého zájmu nikdy nejedná) a „nezkazí žádnou srandu“ – má na mysli akce, které ostatní ženy s notnou dávkou despektu nazývají kokotinami, třeba noční koupání ve Vltavě. Je to ten typ, co se svým kamarádkám chlubí, jak ji „kluci berou“, a že všechny bytosti mužského pohlaví jsou stejně jako ona mnohem férovější (jedno z nejfrekventovanějších slov Kámošky) než proradné a prolhané bytosti ženského pohlaví.
Kámoška zkrátka hodlá v mužích vzbudit dojem, že se jí nemusejí bát, protože není cizí a nepochopitelný element z jiné planety, ale takový holkokluk, co klidně přespí v lese ve spacáku a nebude požadovat splachovací záchod, móda ji nezajímá (i když opak může být samozřejmě pravdou) a rozhodně na žádného z mužů nechystá habaďůru typu svatba nebo plození dětí.
Moje kamarádka Pavla s „kluky“ hrála pravidelně basket, jezdila na čundry, chodila s nimi na pivo a neustále domlouvala nějaké akce (nejčastěji právě posezení u televizní obrazovky kvůli fotbalu). Měla dokonce i naprosto klučičí postavu a klučičí sestřih, který skrývala pod kšiltovkou. A také nejvíc nápadníků. Sexuální vztahy ji totiž zdánlivě naprosto nezajímaly, na rozdíl od těch „férových“ kamarádských. „A to totiž vzbudí největší zájem,“ vysvětlila mi Pavla, jež je už patnáct let šťastně vdaná a má dvě malé děti. Jejich otcem je „kluk“ z party.
MATKA
Můj kamarád Jakub měl před několika lety bujné období, zkrátka chlastal první ligu. Přestože jevil větší zájem o pivo než o něžné pohlaví, ženy mu doslova padaly do náruče. Respektive sbíraly ho po zavíračce v hospodě, tahaly do taxíků a do svých postelí. Matky okamžitě zbystřily, když spatřily rozježeného zoufalce, který artikuloval stejně dobře jako malé dítě, jež s ním chtěly počít. Sexuální strategií Matek je péče. Mužům dávají najevo: „Dám ti všechno, co tvoje matka, a navíc se mnou můžeš spát.“ Poznáte je na první pohled. Sedí, nic neříkají, aby nerušily vyhlédnutý objekt zájmu, který zrovna ječí, protože někdo v televizi trefil fotbalový míč. Pokorně čekají (pijí kolu), aby byly k ruce ve chvíli, kdy je zapotřebí jejich pomocné ruky. Muž třeba zrovna nedokáže vstát na toaletu, a pokud ano, nedojde na ni.
Ženy tohoto typu ovšem pečují nejen o muže v tísni, ale obecně o ty, kteří od své partnerky vyžadují péči all inclusive. Počínání Matek si většinou všimnete ihned: v metru jsem byla svědkem scény, jak žena-pečovatelka s ustaraným výrazem seděla naproti svému manželovi, působícímu dojmem skutečného trubce. Jakmile dojedl chlebovou svačinku, navlhčeným kapesníčkem mu otřela drobky, jež se mu uchytily u úst.
Matky mohou zaujmout chováním, ale rozhodně ne vzhledem, ten bývá stejně jako jejich gesta či mluva nenápadný.
Moje známá Bára ve vytahaném tričku a elasťácích vyzvedávala opilce ve tři ráno na kalbě a rozvážela je po Praze domů. Jako posledního si odvezla svého budoucího manžela.
Pečovatelský typ se jeví pro muže jako optimální varianta. Matka však na rozdíl od skutečné světice Matky Terezy využívá svůj um účelově, a jakmile přijde na svět první dítě, manžel je jednou provždy odsunut na vedlejší kolej.
POTVORA
Potvoru nenávidí všechny ženy v jejím nejbližším okolí. Na rozdíl od mužů totiž umějí prokouknout její strategie. Potvora dokáže v opačném pohlaví vzbudit dokonalou iluzi toho, že je výjimečná. Moc dobře totiž ví, že v lidské povaze je zakódováno toužit po něčem, čeho je jako šafránu. Dokáže se zkrátka tvářit, že je lamborghini mezi škodovkami. Obléká se sexy (buď výstřih, nebo krátká sukně, nikdy ne obojí), ale rozhodně do svého vzhledu neinvestuje absurdní částky jako Modelína.
Její základní strategií je „okázalý nezájem“. Ten ale musí umět dávkovat, aby nevzbudila v muži dojem opravdového nezájmu. „Víš, mě už muži nezajímají, prošla jsem si peklem. Nejlepší jsou stejně homosexuálové,“ tvrdila mi Potvora Vendula, a přitom bystře pozorovala všechny kromě evidentních gayů. Neopomněla pohodit hlavou, ukázat dekolt, a zároveň nasadit úsměv Madony, jež před několika hodinami porodila Ježíška. Pravá Potvora je schopna vyprávět svému budoucímu ženichovi, jak ji málem znásilnil „ten úchylnej nadrženec z vedlejší místnosti“, byť se ve skutečnosti jedná o otce tří dětí, jenž je plně vytížen domácími sexuálními povinnostmi. Roztrubuje o sobě, jak ji „balil ten a ten“, tak vehementně, že všichni včetně jejího manžela zbystří. Něco na ní asi bude, pomyslí si.
Potvory dokáží rozehrát i představení, při nichž by každé jiné ženě šlo o život. Jako Vendula, která si na večírek pozvala tři muže: svého ex, jehož hodlala získat zpět; svého současného přítele; a svého platonického ctitele. „Ježíši, to je trapas, já nečekala, že všichni přijdou,“ koulela očima a přitom se promptně upravovala. „Co mám dělat?“ nastolila řečnickou otázku. Z večírku odešla se svým ex. Opět s ním chodí. DRSOŇKA
Má avantgardní spolužačka z gymnázia Patricie je nepřehlédnutelná: mluvila jako dlaždič (obvykle vyjadřovala svůj zájem o muže ustáleným spojením „Di do prdele“), chodila zásadně ve vínových vysokých martenskách nebo černých konverskách, roztrhaném černém tričku a šortkách (v zimě nosila roztrhané punčocháče), aby byla za každých okolností vidět její „kérka“, jež zdobila levou nohu od kotníku po třísla.
I dnes, kdy je jí už hodně přes třicet a nastoupila do své první práce (jelikož výrokem „Di do prdele“ častovala i vyučující, musela vystřídat několik gymnázií, než vůbec mohla odmaturovat), se svých zvyků nevzdává: její nehty mají černou barvu a nějakým záhadným způsobem docílí, že jsou oloupané, i když si je čerstvě nalakuje. Nosí „bordel na ksichtě“, jak pronesl John Travolta ve filmu Pulp Fiction o manželce svého dealera, alias piercing amanžela nazývá něžně magorem. K večerní rodinné pohodě patří několik pěkně tlustých marihuanových cigaret alias špeků.
Drsoňky mívají u některých typů mužů (a nemusí jít zdaleka o masochisty) značný úspěch. Ostatně i Patricie, navzdory hodně tlusté postavě, vždy získala toho, o koho se rozhodla usilovat. Strategií Drsoňky je totiž síla a síla může působit jako afrodiziakum. Drsoňka ale musí působit důvěryhodně a nesmí vypadnout z role, když spatří živého pavouka (ten vytetovaný se rozprostírá přes obě půlky Patriciina zadku) promenádovat se po politém stolku v zařízeních typu strahovská Sedmička. Některé Drsoňky pijí ruma a pivo (víno je pro trapačky), jiná varianta neholduje tolik alkoholu, zato provozuje bojové sporty. Ať tak či onak, nikdy se před nikým neostýchá. O svých prsou mluví zásadně jako o „kozách“, o sexu jako o „píchanici“. Muže přitahuje i z toho důvodu, že se u ní cítí bezpečně – zatímco Matky vyhledávají ti pánové, co ve skrytu duše touží po matce, Drsoňky mají úspěch u těch, kterým v dětství chyběl otcovský vzor. VÍLA
Řekla jsem mu, že se intenzivně zajímám o tantru,“ mrkla na mě moje bývalá spolužačka Adéla. „Jako ten pětihodinovej sex, co dělá Sting s manželkou?“ opáčila jsem a přemýšlela, který blbec se na tohle chytne (ano, chytl; jeho zvrásněná tvář vypadala na to, že zažila Woodstock). Adéla nasadila svůj obvyklý nepřítomný výraz, jako že zrovna přemýšlí nikoli nad cestou k budoucímu orgasmu, ale nad buddhistickou dharmou.
Přestože už dávno není malá holka, je schopná pobíhat po louce a uvít věnec z pampelišek, který si posadí na dlouhé rozpuštěné vlasy (v pozdějším věku si je nebarví, v mladším nanejvýš tak henou, kterou si zdobí i zápěstí). Když se zdržuje v přírodě, kromě vití věnců posypává svůj vyhlédnutý objekt mužského pohlaví růžovými lístečky z rozkvetlých třešní.
Víla sází na přirozenost, přestože za ní může být ukryto velké úsilí. To ale hipík nebo buddhista stejně nepozná. Nelakuje si nehty a rtěnek se vyloženě štítí. Posedává po čajovnách v dlouhých batikovaných barevných hávech a hnědých sandálech (hnědá je barva Matky Země). Svůj vzhled doplňuje hedvábnými šátky, šperky se znakem Peace či Jin a Jang. Infantilnější víla volí jako dekoraci cokoliv ve tvaru slona – buddhistu zaujme díky volné asociaci se zemí zaslíbenou všech těchto typů, Indií.
Na stolku před sebou mívá kromě kameninové konvičky s jasmínovým čajem Coelhova Alchymistu či ještě lépe Záhir (dílo není tak provařené a zní pořádně esotericky). Muže se důkladně vyptá na datum a hodinu narození – čínský horoskop nikdy nelže – a rozhovoří se o esoterice. Podle zájmů „vyvoleného“ dokáže operovat s pojmy od Tibetské knihy mrtvých až po bohyni Isis. Pokud najde manžela, jenž ji podle horoskopu doplní a s nímž duchovně i tělesně souzní, pravděpodobně odmítne přivést miminko na svět v porodnici. Manželé pak budou bojovat s matrikářkami, sociálkou a dětskou lékařkou – Pouštní bouře nesmí v Česku zůstat osamělou výjimkou.
O autorovi| Eva Hlinovská, redaktorka Pátku
