Několik set fotografií a negativů Hitlerova osobního fotografa Heinricha Hoffmana bylo vydraženo ve Velké Británii za částku převyšující 861 tisíc korun. To je další z mnoha zpráv o dražbě předmětů spojených s vůdcem nacistického Německa, které pravidelně přicházejí z Londýna, Německa i Spojených států.
Před dvěma roky tak byly za víc než milion korun vydraženy tři Hitlerovy akvarely, a předtím dokonce Hitlerův glóbus (který patří k Hitlerovi jednoduše proto, že stál na jeho stole) za necelé dva miliony. Výsledná částka přitom pětinásobně překročila očekávanou sumu.
Je zřejmé, že Hitler zůstává 66 let po skončení války zneklidňující a - v důsledku toho -také přitažlivou figurou. Oproti Stalinovi, druhému z velkých diktátorů a vrahů dvacátého století, je stále „sexy“. Řečeno s nadsázkou, samozřejmě. Platí to i u nás. Zařazení Hitlerovy podobizny na obálku časopisu bývá úspěšným komerčním počinem. Prodej roste. Naopak zařazení Stalina bývá z komerčního hlediska velmi problematické. Prodej stagnuje nebo klesá. To je (možná trochu zjednodušená, cynická a zákulisní) zkušenost dlouholetého redaktora.
Jenže jak si tenhle jev vysvětlit? Nabízí se široké pole často instinktivních interpretací -pro situaci u nás, ovlivněnou výchovou mnoha generací a spoluúčastí na chodu předlistopadového režimu i v okolní Evropě, kde má komunistická ideologie stále mnoho sympatizantů. Na každý pád platí, že dva z největších vrahů dvacátého století zůstávají v očích mnoha lidí nesrovnatelně provokující (a iritující), což se v neposlední řadě projevuje na velikosti jejich komerčního potenciálu. Proto s nadsázkou říkám, že Hitler je „sexy“. Frčí na dražbách, přitahuje pozornost čtenářů a televizní dokumenty o něm - i režimu, který stvořil a reprezentoval - se těší zajímavé sledovanosti. Mao Ce-tung, třetí z gigantických vrahů dvacátého století, prožil svůj okamžik slávy v roce 1968. Stávkující pařížští studenti tehdy zavěsili jeho portrét na okupovanou Sorbonnu.
O čtyři roky později jejich ideály zradil, když věnoval americkému prezidentovi Nixonovi dvě pandy velké - Ling-Ling a Hsing-Hsing, na které se během prvního roku přišlo podívat přes milion Američanů (oba medvědi zemřeli v roce 1990).
O takřka čtyřicet let později už nebyl čínský vůdce tak štědrý - prezident Chu Ťin-tchao během večeře v Bílém domě jen americkému prezidentovi blahosklonně oznámil, že Čína o pět let prodlouží národní zoologické zahradě ve Washingtonu pronájem dvou jiných pand -Mei-Xiang a Tian-Tian.
Barack Obama zvěstoval vzápětí radostnou zprávu celému národu, který „pandy miluje“, jak prohlásil ředitel inkriminované zoo. Čínský režim, který se od Mao Ce-tunga nikdy nedistancoval, tak znovu získal docela vlídnou tvář. Jeho komerční potenciál - v onom zneklidňujícím hitlerovském smyslu - je momentálně nulový. Bohužel.
O autorovi| DAN HRUBÝ vedoucí magazínu Pátek LN
