Pražská Galerie Via Art ji vystavuje do 7. března.
Erika Bornová vytvořila pro výstavu jakési malé kóje, které na první pohled asociují vzpomínku na dětské pokojíčky pro panenky. V tomto případě jsou to ale příbytky prostitutek, které v nich lascivně pózují, aby přilákaly sexuchtivé klienty.
Figurky velikosti hraček jsou anatomicky věrné kopie ženského těla, které v některých případech nese i velmi věrohodné stopy stárnutí. Jindy je naopak poznat, že jde o prostitutku velmi mladičkou. Erotický náboj dodala autorka postavičkám gesty i oblečením. Korzety s flitry, podvazkové pásy, ale i nahota podtržená červenými lodičkami na podpatku... Eros s maskou smrti Polystyrenové prodejné ženy a dívky mají jedinečný výraz ve tváři, vlasy různých barev, délek a tvarů. Výtvarnice si dala práci s těmi nejjemnějšími detaily včetně kožešinového límce obtočeného kolem nahých ramen a dalších vábniček napodobujících luxusní zboží. Jen oči, nosy a ústa se propadají do temných důlků, aby se podobaly ženám z inzertních fotografií, které s rozostřenou podobou nabízejí služby svého těla. Všechny figurky tak mají jistý punc laciné věci... Prvotní ideu zabývat se prodejnou ženou vnukly Erice Bornové všudypřítomné erotické inzeráty. Rozrůstající se pornografický průmysl učinil z ženské nahoty lehko dostupný materiál na jedno použití. „Prodejné ženy tak ztratily punc zakázaného ovoce i gloriolu romantických útočišť také pro bohémské umělce a intelektuály,“ uvádí v katalogu k výstavě Martina Pachmanová. Autorka Erika Bornová dodává: „Když jsem před lety viděla historický film, ve kterém byla žena v kočáře oblečena od hlavy až po paty a vedle svého snoubence si pomalu sundavala rukavičku, bylo z toho cítit velké erotické napětí. Když si však prohlížím svůj dnešní inspirační zdroj - inzeráty sexuálních pracovnic nejrůznějšího věku a proporcí -, kde je odhaleno téměř vše a jediné, co obvykle chybí, je obličej, tak to na mne působí spíše antieroticky.“ Kontrast mezi iluzí a realitou Autorku zaujal zjevný kontrast mezi iluzí a realitou, propast mezi touhou a nutností obživy. Jestliže divák cítí z děl směs prostopášnosti, vulgarity a zoufalství, pak je to správně. Série prostitutek není karikaturou sexuálních pracovnic, je hledáním odpovědi na otázku, kdo jsou ony ženy z vulgárních inzerátů, otištěných často i v seriózním tisku.
„Své ženy jsem vyřezávala po dobu dvou let a k zamyšlení nad nimi mne vedla mimo jiné i úvaha, proč jsou tyto sexuální služebnice vedeny jako zboží tak lehce dostupné v inzertních novinách mezi sekcí ojetá kola a domácí zvířata,“ říká Erika Bornová. Neznamená to, že by se výtvarnice specializovala jen na erotiku, ale jde jí o „obcházená“ témata. „Na své předešlé výstavě jsem se zabývala tématem smrti, které je v našich končinách v podstatě tabu. Smrt je přitom přirozenou součástí života, ale naše společnost diskuse tohoto typu nemá ráda. O prostituci také každý ví, ale raději se o ní moc nemluví,“ říká Bornová a svými díly naznačuje, že se mnohdy slibovaný sexuální zážitek ocitá nebezpečně blízko smrti. Eros se objímá s Thanatem v podobě lascivně se kroutící ženy s maskou smrtky nasazenou na tváři anonymní novodobé kurtizány.
