Úterý 23. dubna 2024, svátek má Vojtěch
130 let

Lidovky.cz

Sežerou nás krysy

Česko

Dnes začíná v brněnském klubu Fléda hudební New! New!. Festival, v jehož nedělním závěru se představí také americký hudebník Michael Gira, zakladatel labelu Young God, bývalý frontman legendárních Swans a akustického projektu Angels of Light.

Girova cesta ke statusu respektovaného hudebníka, kterým na alternativní scéně už mnoho let je, nebyla jednoduchá. Vůbec se zdá, že čím složitější a méně šťastné dětství a dospívání, tím intenzivnější a silnější pak „zpovědi“ jsou - a Gira měl v tomto ohledu podnětů dost a dost. Po rozvodu rodičů žil s matkou alkoholičkou v Kalifornii, pak se ale coby nezvladatelný musel přestěhovat za otcem do americké Indiany a později do Francie. V Paříži ale příliš dlouho nevydržel a začal se toulat; problémy s alkoholem, drogami a drobné i větší přestupky, na které si navykl už v životě v L. A. (braní a prodej drog, krádeže, vloupání...), mu nakonec zajistily teplé místečko v izraelské věznici. Bylo mu šestnáct.

Po složitém návratu do Los Angeles založil kapelu Little Cripples a přihlásil se na uměleckou školu, ale i když byl tehdy skicováním a malováním posedlý, školu nedokončil; zklamaný, ale plný nových ideálů odešel na sklonku 70. let do New Yorku. Hrával s různými projekty, založil umělecký časopis No (který rychle zanikl), skutečné peníze ale vydělával na stavbách s lopatou nebo demolicích s kladivem.

Od Labutí k Andělům světla „Když mi bylo 25, měl jsem dojem, že na mě někde čeká zlatý důl a spadne mi rovnou do klína. Takže jsem si jen tak užíval, o nic jsem se nestaral, bral jsem všechno, jak to zrovna přišlo, a nepřemýšlel,“ říká Gira dnes, na prahu šedesátky. První velký úspěch se ale opravdu dostavil - s kapelou Swans, kterou založil v roce 1982. Zhusta experimentální, industriálně hlukové pokusy (ovlivněné newyorskou scénou, novou vlnou a tzv. post-punkem) debutu Filth nastartovaly patnáct dlouhých let vrcholů i pádů, nepopsatelné euforie i fatálních depresí a nekonečných problémů. Osudové bylo Girovo setkání s Jarboe, která se kromě zpěvačky ve Swans stala jeho partnerkou a múzou. Jejich výbušný vztah brzy přeměnil lásku v závislost a obsesi a tu pak v nenávist - v druhé půlce 90. let se rozpadli nejen Swans, ale i vztah obou hudebníků.

Kapela po sobě zanechala jedenáct desek, z nichž např. Children of God (1987) nebo - mnohem přístupnější - The Great Annihilator (1995) platí za klasiky žánru.

Gira si v roce 1990 založil label Young God Records, kde se chtěl původně starat pouze o nahrávky Swans; postupem času se vydavatelství stalo útočištěm mnoha, dnes velmi úspěšných originálních kapel a projektů, mj. Devendry Banharta, Akron/Family nebo Lisy Germano. Bylo to také místo, kde vydával své sólové desky (první, Drainland, vyšla v roce 1995), a nahrávky akustického projektu Angels of Light, který založil krátce po rozpadu Swans. „Andělé světla“ vydali sedm desek (včetně jedné koncertní nahrávky a společného alba s folkovými Akron/Family), poslední We Are Him vyšla vloni.

Zločin proti lidskosti Polovina 90. let pro Giru nebyla právě lehkým obdobím, nejen kvůli smrti jeho otce. „Byl jsem dobrý v pití. Problém s Atlantou (kam se Gira přestěhoval - pozn. aut.) byl ten, že tam neseženete lahev v neděli. A to byl zločin proti lidskosti...“ Ostatně alkohol byl jedním z důvodů divokého rozchodu i nekonečná inspirace veškeré tvorby. Na zmínku o Swans nebo Jarboe je Gira ještě i dnes háklivý. Jeho expartnerka se rovněž vydala na sólovou dráhu (právě vyšlo její jedenácté album Mahakali), a jak říká, „kosti Swans jsou vyhlazeny do běla a uloženy k věčnému odpočinku“.

Nejexplicitněji promítl své fobie, vzpomínky a problémy do prózy Consumer (1995; česky jako Konzument vydalo nakladatelství Maťa v roce 2003). „Místnost je plná sutin, starého nábytku, shnilých odpadků. Uprostřed místnosti zeje obrovská díra, kde se propadla podlaha. Jestli tam spadneme, zlámeme si ruce a nohy a sežerou nás krysy.“ Scéna jedné z povídek je z těch zdaleka nejpříjemnějších.

Naposledy u nás Gira vystoupil s Angels of Light na podzim 2005, teď se vrací osamělý jen s kytarou. „Je čas na změnu. Buďme upřímní, kolik času zabere člověku, který mlátí hlavou do zdi, než si uvědomí, že stačí udělat krok zpátky a překážku obejít? Možná ten čas právě nadešel.“ Vývoj Gira ale nezastaví. A jen těžko říct, jak bude vypadat a znít příště. Snad nikoho mezitím nesežerou krysy.

Autor: