Nové nastudování „Paniček“ se na nádvoří Nejvyššího purkrabství bude hrát do 15. července, od 17. do 20. července je uvidí diváci v Ostravě, poté bude ve dnech 22. až 25. července k vidění v Brně a v Bratislavě od 4. do 7. srpna. Nakonec se ještě na Pražský hrad vrátí na první tři zářijové večery.
Česko-slovenská představení i letos Českou premiéru bude mít v druhé polovině srpna v Praze také slovenská inscenace Macbeth se smíšeným obsazením: s Veronikou Freimanovou v roli Lady Macbeth a Lady Macduff, Macbetha hraje Milan Ondrík a Macduffa Ladislav Frej. Poprvé bude v Praze uvedena také slovenská inscenace hry Antonius a Kleopatra s česko-slovenským obsazením.
Na programu LSS je letos i připomínka minulých ročníků - hrát se bude Bouře a Janem Třískou a Martinem Hubou, Jak se vám líbí s Mariánem Labudou, Komedie omylů ve dvojí verzi - pražské a ostravské. Novou scénou, jež program slavností letos obohatí, je jeviště na středověkém hradě Zvolen; otevře ji slovenský Sen noci svatojanské.
Se dvěma tituly uváděnými v originále (Mnoho povyku pro nic 21. a 23. srpna a Sen noci svatojanské 22. srpna) se v Praze představí také Britská shakespearovská společnost. Výjimečným zážitkem slibuje být i kombinace hudby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a shakespearovského textu ze Snu noci svatojanské v podání herců Oldřicha Víznera, Sabiny Laurinové a Ivany Jirešové a Pražské komorní filharmonie. Dvě částečně hraná a také zpívaná (mezzosopranistka Karolína Bubleová Berková a Bambini di Praga) představení se odehrají v posledních dvou srpnových večerech na zahradě u terasy Jízdárny Pražského hradu.
V Brně se na nádvoří hradu Špilberk začíná Antoniem a Kleopatrou (12. - 15. 7), pokračuje Komedií omylů (18. - 19. 7. a 27. - 30. 7.), následují Veselé paničky windsorské (22. - 25. 7.) a končí Macbeth (1. - 4. 8.). Slavnosti zavítají i do Bratislavy, svůj program má též Ostrava.
Co se píše lehkou rukou, přetrvá Režisér Jiří Menzel před premiérou: Shakespeare byl dokonalý v tom, že dokázal do svých her vtělit i myšlenku, i drama, i napětí, i legraci. Mordy a zápasy a velké city, zkrátka všechno, co divák potřebuje. Ale na rozdíl od současných dramatiků vždycky k těm krvákům a mordům přidal něco, co se dnes nenosí -morálku. Cítím, že „Paničky“ psal Shakespeare lehkou rukou. A já ze zkušenosti vím, že co se píše lehkou rukou, přetrvá. Bolek Polívka je skvělý Falstaff, krásně si užívá text, pro diváky to bude zážitek.
