Slušně zaplněná Akropolis přivítala ve čtvrtek večer formaci The Gutter Twins, v jejímž čele stojí Greg Dulli a Mark Lanegan, dvě bezmála legendy alternativní hudební scény 90. let. Dvojice tak nepravděpodobná, že i vlk a zajíc by spolu na první pohled mohli vycházet lépe.
Dulli, ten „hodný policajt“, už od začátku show jasně diktoval: zvukařům, kapele, divákům. Střídal kytaru a klávesy, nebál se rozmáchlých, „srdceryvných“ gest á la Morrissey, několikrát si vyšlápl na reproduktor blíž k fanouškům. Rozhazoval úsměvy, tleskal, děkoval. Oproti tomu Lanegan, ten „zlý policajt“, hypnotizoval v neměnném postoji u mikrofonu pravý roh pódia. Usmál se dvakrát, promluvil třikrát, přičemž všimnutí si těchto anomálií v jeho obličeji vyžadovalo nesmírné úsilí a trpělivost. V dosti neobvyklém přítmí pódia Akropole tak, prakticky už v samém úvodu, potvrdili svou specifickou „vizuální“ pověst a dokonalý dojem dotáhli vynikajícím, hodinu a půl dlouhým koncertem.
V něm zazněl nejen téměř kompletní debut Saturnalia, ale oba dali prostor písním svých starších projektů: Change Has Come od Screaming Trees, When We Two Parted od Afghan Whigs; v přídavcích se střídaly skladby Dulliho Twilight Singers a Mark Lanegan Bandu (se skvělou Methamphetamine Blues). Stihli zařadit i americkou lidovou píseň St. James’ Infirmary Blues, překvapením byla skladba Flow Like a River skupiny Eleven, jejíž členka Natasha Shneiderová nedávno podlehla rakovině.
Historky o „legendách“ „Nostalgiků“ v publiku nebylo málo, ovšem fanoušky aktuálních The Gutter Twins stejně nepřekřičeli (ostatně k nim sami patřili), takže nejvřelejšího přijetí se dostávalo novým skladbám. Některé z nich vyzněly díky pětičlenné, na živo dosti „ostré“ doprovodné kapele mnohem rockověji (vynikající Idle Hands), jiné naopak ještě znásobily melancholii, ve které na albu uplývají (Seven Stories Underground v režii suverénního Laneganova hlasu). Závěr patřil, stejně jako na albu, rozvášněné Each to Each a především dojemnému příběhu písně Front Street, v jejímž úvodu proběhlo také krátké představení muzikantů a obou frontmanů: „This is Mark Lanegan...,“ následované suchým: „Mr. Greg Dulli.“
Těžko říct, zda za to může relativně přirozené, ničím nepřikrášlené, civilní vyznění samotné desky, nebo konstantní hlasová forma obou zpěváků, ale hloubku a půvab svých písniček dokázali přenést na pódium téměř dokonale, aniž by dali na vteřinu zapochybovat, že tento živý moment je jedinečný a už se nebude nikdy opakovat.
Alespoň je zřejmé, kde se vzaly ty historky o „legendách“.
***
HODNOCENÍ LN ***** The Gutter Twins, 21. 8., Palác Akropolis, Praha
